ECLI:CZ:NS:2013:5.TDO.931.2013.1
sp. zn. 5 Tdo 931/2013-46
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. září 2013 o dovolání, které podal obviněný P. M. , proti rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 7 T 5/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného P. M. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný P. M. byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 7 T 5/2012, za přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 tr. zákoníku a za zločin podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku. Za to mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody podle §209 odst. 4 a §43 odst. 1 tr. zákoníku v trvání tří roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Dále soud rozhodoval podle §228 odst. 1 a §229 odst. 1 tr. ř. o náhradě škody.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře usnesením ze dne 9. 5. 2013, sp. zn. 14 To 100/2013, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Obviněný P. M. podal prostřednictvím obhájce JUDr. Pavla Rameše dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově. Uplatnil jej z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. b), g) tr. ř. dovolání, tedy že ve věci rozhodl vyloučený orgán a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Nejvyšší státní zástupce využil svého práva vyjádřit se písemně k dovolání a učinil tak prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Yvony Antonínové. Podle jejího názoru není možné projednat dovolání, které směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Předmětem všech dovolacích výhrad jsou vady, jež dovolatel spatřuje v postupu a rozhodnutí nalézacího soudu, dokonce odmítá možnost zhojení procesních pochybení rozhodnutím odvolacího soudu. S ohledem na zákonné vymezení rozhodnutí, proti nimž lze podat dovolání v §265a odst. 1 tr. ř., navrhla státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství odmítnout dovolání obviněného jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny formální podmínky pro projednání dovolání a přitom zjistil, že tomu tak není, neboť dovolání není přípustné.
Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání [§265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. ř.) a v daném případě tak učinil v zákonné lhůtě a na správném místě (§265e tr. ř.). Avšak jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není obecně přípustné. Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze totiž dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že dovolání je přípustné jen proti rozhodnutí soudu druhého stupně, nikoli proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, tj. směřuje proti pravomocnému rozhodnutí a může tak napadat právě rozhodnutí, jež způsobilo právní moc. Nejvyšší soud se již k otázce posouzení dovolání směřujícího výlučně proti rozhodnutí nalézacího soudu opakovaně vyjádřil a své rozhodnutí také publikoval pod č. 25/2003 Sb. rozh. tr. V případě obviněného P. M. jde v podstatě o totožnou situaci, která byla řešena dovolacím soudem v označeném rozhodnutí, neboť proti rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově obviněný podal odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře. Obviněný P. M. však nepodal dovolání proti usnesení odvolacího soudu.
V písemném vyhotovení svého podání dovolatel výslovně označil rozsudek soudu prvního stupně, proti němuž své dovolání směřuje, taktéž konkrétní námitky uplatnil výlučně jak k procesnímu postupu nalézacího soudu tak i k hmotně právnímu posouzení věci tímto soudem. V závěru dovolání obviněný zdůraznil, že „soud vydal odsuzující rozsudek…“ a navrhl zrušit „napadené rozhodnutí“. Nejvyšší soud přitom zjistil, že v usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře byl obviněný výslovně poučen o právu podat dovolání proti tomuto usnesení . Přesto směřoval svůj mimořádný opravný prostředek proti rozsudku soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud proto musel postupovat podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. a odmítnout dovolání obviněného P. M. jako nepřípustné. Rozhodl přitom v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. září 2013
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová