ECLI:CZ:NS:2013:6.TDO.1433.2013.1
sp. zn. 6 Tdo 1433/2013-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. ledna 2014 o dovolání, které podal obviněný M. K. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 8. 2013, sp. zn. 7 To 281/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 2 T 20/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. 5. 2013, sp. zn. 2 T 20/2013, byl obviněný M. K. (dále jen „obviněný“) uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 4 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“). Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §250b odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán k povinnosti zaplatit poškozené Komerční bance, a.s. škodu ve výši 3.965.524,99 Kč.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. 8. 2013, sp. zn. 7 To 281/2013, jímž podle §256 tr. ř. toto odvolání zamítl.
Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku (stručně shrnuto) namítl, že nebyl prokázán jeho úmysl a že nebylo prokázáno ani jeho podvodné jednání. Přitom vyjádřil přesvědčení, že soud postavil svůj rozsudek pouze na tom, že podepsal úvěrovou smlouvu a částečně ji četl, přičemž podle názoru obviněného neexistoval důkaz, z něhož by vyplývalo, že by předal nepravdivé údaje a dokumenty, resp. že by o nich věděl. Dále uvedl, že z činu neměl žádný prospěch a že bylo prokázáno, že nadhodnocení úvěru o 2.855.000,- Kč si ponechal svědek M.
Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 8. 2013, sp. zn. 7 To 281/2013, a rozsudek Obvodního soud pro Prahu 9 ze dne 28. 5. 2013, sp. zn. 2 T 20/2013, a podle §265m odst. 1 tr. ř. jej zprostil obžaloby, event. aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
K tomuto dovolání se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Uvedl, že obviněný opírá své dovolání o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a tudíž by měl konstruovat argumentaci, jež by vytýkala nesprávnou aplikaci norem hmotného práva na soudem zjištěný skutkový stav, ve skutečnosti však brojí naopak právě proti skutkovým zjištěním soudu. Vzhledem k tomu státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou stanoveny v §265b tr. ř. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyslovil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zjistil, že dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 8. 2013, sp. zn. 7 To 281/2013, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř.
Dále bylo třeba posoudit, zda obviněný podal předmětné dovolání včas. V souvislosti s posuzováním této otázky je na místě připomenout, že podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje.
Podle §265e odst. 2 tr. ř., jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději.
V souladu s ustanovením §265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
K běhu dovolací lhůty je třeba ještě připomenout, že podle ustanovení §60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Přitom podle odstavce 3 citovaného zákonného ustanovení platí, že připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.
Nejvyšším soudem bylo z předloženého trestního spisu zjištěno, že v předmětné věci v době, kdy trestní řízení pravomocně skončilo rozhodnutím soudu druhého stupně, měl obviněný obhájce Mgr. Davida Motyčku (viz plná moc ze dne 25. 7. 2012 na č. l . 14 spisu). Z obsahu trestního spisu se dále podává, že usnesení odvolacího soudu bylo obviněnému doručeno dne 11. 9. 2013 a jmenovanému obhájci dne 6. 9. 2013 (viz doručenka a potvrzení o dodání a doručení do datové schránky na č. l . 519 spisu). Poslední den lhůty k podání dovolání obviněného tak se zřetelem k výše citovaným ustanovením připadl na den 11. 11. 2013 (jednalo se o pracovní den). Dovolání obviněného však bylo podáno prostřednictvím obhájce Mgr. Roberta Kaše až dne 22. 11. 2013 (viz dovolání s obálkou na č. l . 524 až 531 spisu).
Nejvyšší soud tedy uzavírá, že dovolání obviněného bylo podáno až po uplynutí lhůty pro podání dovolání stanovené v §265e odst. 1, 2 tr. ř. a že tato lhůta nebyla zachována ani podle ustanovení §265e odst. 3 tr. ř.
S ohledem na skutečnosti shora stručně rozvedené nutno ještě dodat, že na otázku běhu dovolací lhůty nemělo v posuzovaném případě z hlediska obviněného žádný vliv zvolení obhájce Mgr. Roberta Kaše plnou mocí ze dne 11. 11. 2013 (založena na č. l . 530 spisu).
Je přitom nutno zdůraznit, že zákon (§265e odst. 4 tr. ř.) bez výjimky, tj. bez ohledu na okolnosti, za nichž k marnému uplynutí lhůty k podání dovolání došlo, vylučuje její navrácení, a to vzhledem k tomu, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, který se podává proti pravomocnému rozhodnutí, a období, v němž by mohlo být pravomocné rozhodnutí ještě tímto způsobem zpochybněno, nelze dále prodlužovat.
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která ho znovu podala, když ho předtím výslovně vzala zpět. S ohledem na shora uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného jako opožděné odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. ledna 2014
Předseda senátu : JUDr. Vladimír Veselý