ECLI:CZ:NS:2013:6.TDO.1486.2012.4
6 Tdo 1486/2012-III.-143
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. července 2013 v trestní věci obviněných Z. D., J. K. , L. K. , L. S. a R. Ž. , vedení u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 T 4/2011, v řízení o dovoláních, takto:
Podle §265 l odst. 4 tr. ř. se obviněný R. Ž. , b e r e d o v a z b y z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) tr. ř.
Odůvodnění:
Obviněný R. Ž. vykonává trest odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2012, č. j. 50 T 4/2011-3380, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 7. 2012, č. j. 6 To 38/2012-3592. Z podnětu dovolání obviněného R. Ž. Nejvyšší soud zrušil usnesením ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 6 Tdo 1486/2012, podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. citovaný rozsudek Vrchního soudu v Olomouci a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2012, č. j. 50 T 4/2011-3380, v odsuzující části týkající se tohoto obviněného, jakož i další rozhodnutí na zrušenou část obsahově navazující, pokud zrušením pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. soudu prvního stupně přikázal, aby věc ve zrušené části v potřebného rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Podle §265 l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trestu odnětí svobody uložený původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě.
Protože se na obviněném vykonává trest odnětí svobody, který mu byl uložen shora citovaným rozsudkem soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem soudu odvolacího a Nejvyšší soud k dovolání obviněného obě rozhodnutí zrušil, stal se další výkon trestu na podkladě těchto rozhodnutí nepřípustným. Nejvyšší soud proto rozhodl ve smyslu citovaného ustanovení §265 l odst. 4 tr. ř. zároveň o vazbě.
V původním řízení byl obviněný vzat do vazby z důvodu §67 písm. a), c) tr. ř. a tyto vazební důvody u něj byly shledávány až do pravomocného ukončení věci. Existenci těchto vazebních důvodů soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích přesvědčivě doložily, v případě posledního rozhodovaní se tak stalo usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 6. 2012, č. j. 6 To 38/2012-3577.
Důvody vazby podle §67 písm. a), c) tr. ř. jsou u obviněného dány i v současné době.
Je nezbytné připomenout, že obviněný sám, již v souvislosti s prvním rozhodováním o vazbě uvedl (protokol ze dne 18. 4. 2010, č. l. 117), že k trestné činnosti, k níž se doznal, jej vedly finanční problémy. Jeho trestní stíhání bylo postupně rozšířeno o další útoky, dovoláním napadenými rozhodnutími byl shledán vinným spáchání trestné činnosti v období od 24. 11. 2008 (bod 2) do 15. 4. 2010 (bod 16). Pokud v daných souvislostech odvolací soud uvedl, že mnohost a opakovanost útoků (vyslovení viny pohledně sedmi útoků) a delší doba páchání trestné činnosti, v níž bylo obviněnému zabráněno pouze jeho zadržením a následným vzetím do vazby odůvodňuje závěr o existenci vazby předstižné, pak s takovým hodnocením je nezbytné vyslovit souhlas. Hrozba vysokým trestem, umocněná jeho nepravomocným uložením, zakládala podle vrchního soudu důvod vazby podle §67 písm. a) tr. ř. Ani tento závěr není možno považovat za vadný.
Uvedené hodnocení vazebních důvodů v případě omezení osobní svobody obviněného R. Ž. dovolací soud připomíná proto, že lze na ně navázat při současném hodnocení podmínek omezení osobní svobody jmenovaného. Dovolací soud sice svým rozhodnutím vyhověl podanému dovolání, nikoli však v rozsahu, který obviněný uplatnil. Ve svém zrušovacím usnesení poukázal na dosavadní nepřesvědčivost závěrů soudů nižších stupňů učiněných stran pachatelství obviněného u skutků popsaných pod body 4 a 15 rozsudku soudu prvního stupně. Jinými slovy řečeno, pouze stran těchto útoků došlo ke zpochybnění závěrů učiněných v napadených rozhodnutích. Z toho pak plyne, že závěry učiněné ve vztahu k dovození vazebních důvodů podle §67 písm. a), c) tr. ř. soudy nižších stupňů v dřívějších rozhodnutích, nejsou zásadním způsobem ovlivněny rozhodnutím Nejvyššího soudu o dovolání obviněného, neboť stran závěru o důvodnosti trestního stíhání obviněného pro útoky popsané pod body 2, 5, 10, 14 a 16 a vyvození jeho trestní odpovědnosti za tyto útoky není v nejmenším zpochybněna. Obviněný je nadále důvodně stíhán pro skutky, v nichž je třeba spatřovat trestné činy, za které je reálně ohrožen uložením vysokého trestu odnětí svobody (při limitaci danou uplatněním principu zákazu reformationis in peius), čímž je dán důvod vazby podle §67 písm. a) tr. ř. Samotná četnost útoků, u nichž není důvodnost trestního stíhání obviněného Nejvyšším soudem jakkoli zpochybněna, a časové údobí jejich spáchání (listopad 2008 až duben 2010), nadále zakládají - i s přihlédnutím k vyjádření obviněného o důvodech spáchání činu - důvod vazby podle §67 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud proto podle §265 l odst. 4 tr. ř. rozhodl tak, že se obviněný R. Ž. bere do vazby z důvodu §67 písm. a), písm. c) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není stížnost přípustná.
V Brně dne 31. července 2013
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Veselý
Vypracoval:
JUDr. Ivo Kouřil