ECLI:CZ:NS:2013:6.TDO.497.2013.1
sp. zn. 6 Tdo 497/2013-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. května 2013 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného J. B., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 12. 2012, sp. zn. 6 To 615/2012, jako soudu druhého stupně v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 4 T 40/2012, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 12. 2012, sp. zn. 6 To 615/2012.
Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Plzni přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu Plzeň – město ze dne 7. 9. 2012, sp. zn. 4 T 40/2012, bylo podle §223a tr. ř. ve spojení s §307 odst. 1 tr. ř. podmíněně zastaveno trestní stíhání obviněného J. B. (dále jen „obviněný“) pro skutek spočívající v tom, že „poté, co dne 22. 07. 2009 v Praze …, P. K. …, a jako fyzická osoba podnikatel J. B. – Autodoprava, IČ …, uzavřel se společností VB Leasing CZ s.r.o., IČ 60751606, leasingovou smlouvu č. …, na jejímž základě převedl vlastnické právo k osobnímu automobilu tov. zn. Fiat s obytnou třídveřovou nástavbou zn. ELNAGH ZENF M150, RZ …, r.v. 2005, bílé barvy, VIN …, na společnost VB Leasing CZ s.r.o., IČ 60751606, a obdržel kupní cenu ve výši 535.500,- Kč, přičemž výše uvedený automobil zůstal v držení obžalovaného s místem podnikání v P., L. …, zavázal se uhradit leasingové společnosti 54 měsíčních splátek po 18.751,- Kč, od ledna 2010 pak z důvodu zvýšení sazby daně z přidané hodnoty ve výši 18.895,- Kč, kterých však bylo do 02. 07. 2010 nepravidelně uhrazeno pouze 8, v důsledku čehož poškozená společnost zaslala obžalovanému upomínku spojenou s výzvou k přistavení předmětu leasingu, kterou obžalovaný dne 22. 09. 2010 převzal a na základě čl. V odst. 10 Obchodních podmínek finančního leasingu poškozené společnosti měl předmět leasingu přistavit dne 30. 09. 2010 v 10:00 hod. do areálu NTC Velká Bíteš či v této lhůtě uhradit dlužnou částku, nic takového obžalovaný neučinil, následně dne 14. 10. 2010 v Plzni při osobní schůzce obžalovaného se zástupcem společnosti SARAH SECURITY SERVICE s.r.o., IČ 62579789, O. K., odmítl předmět leasingu vydat či sdělit, kde se nachází, proto poškozená společnost dne 29. 10. 2010 leasingovou smlouvu s obžalovaným předčasně ukončila výpovědí, kterou obžalovaný dne 01. 11. 2010 převzal, načež měl dle čl. VII odst. 5 Obchodních podmínek finančního leasingu předmět leasingu bez zbytečného odkladu předat leasingové společnosti, což opět neučinil, a aniž by uhradil dlužné leasingové splátky, ponechal si jej neoprávněně ve své dispozici až do 27. 10. 2011, kdy jej po podání trestního oznámení poškozené společnosti vydal Policii ČR, čímž poškozené leasingové společnosti VB Leasing CZ s.r.o., IČ 60751606, způsobil škodu ve výši min. 415.424,10 Kč“ , v němž byl spatřován trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů. Podle §307 odst. 2 tr. ř. byla obviněnému stanovena zkušební doba ve výměře dvou roků.
O stížnosti, kterou proti tomuto usnesení podal státní zástupce, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 10. 12. 2012, jímž tuto stížnost podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. jako opožděně podanou zamítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Plzni podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
Ve svém mimořádném opravném prostředku nejprve zrekapituloval rozhodnutí soudů nižších stupňů. Poté uvedl, že s procesním postupem krajského soudu nelze souhlasit. Připomněl dikci ustanovení §59 odst. 1, §137 odst. 1 a §143 odst. 1 tr. ř. a rovněž upozornil, že podle ustálené judikatury je v případě podání učiněného faxem lhůta k uplatnění opravného prostředku ve smyslu §60 odst. 1, 3 tr. ř. zachována i tehdy, dojde-li podání příslušnému soudu v poslední den zákonné lhůty po skončení řádné pracovní doby, protože lhůta končí až ve 24.00 hodin tohoto dne (viz např. č. 10/2004 Sb. rozh. tr., NS 25/2004).
Následně konstatoval, že ze spisového materiálu, konkrétně z protokolu o hlavním líčení ze dne 7. 9. 2012 vyplývá, že se státní zástupce jednání zúčastnil a po poučení o opravném prostředku se vyjádřil tak, že si lhůtu pro podání opravného prostředku ponechává. Dne 10. 9. 2012 státní zástupce sepsal blanketní stížnost, ve které uvedl, že bude odůvodněna po doručení písemného vyhotovení usnesení. Z dokladu o faxovém přenosu je pak zřejmé, že téhož dne v 15:14 hodin byla stížnost obsahující 1 stranu odeslána telefaxem z čísla 377868612 na ID číslo místa určení 9313, přičemž telefax v délce trvání 22 sekundy a s výsledkem OK byl v čase 15:15 hodin doručen adresátovi. Z telefonních a telefaxových kontaktů zveřejněných na webových stránkách justice je potom zřejmé, že telefaxové číslo Okresního státního zastupitelství Plzeň – město je 377868612 a telefaxové číslo trestního oddělení Okresního soudu Plzeň – město je 377869313. Vyhotovené usnesení okresního soudu ze dne 7. 9. 2012 bylo Okresnímu státnímu zastupitelství Plzeň - město doručeno elektronicky dne 27. 9. 2012. Odůvodnění stížnosti státního zástupce pak bylo na Okresní soud Plzeň – město doručeno osobně dne 10. 10. 2012. Z uvedeného je tedy patrno, že stížnost proti usnesení soudu prvního stupně byla podána včas, a jestliže Krajský soud v Plzni svým usnesením ze dne 10. 12. 2012, sp. zn. 6 To 615/2012, stížnost státního zástupce zamítl jako podanou opožděně, aniž v řádném opravném řízení po věcné stránce přezkoumal napadené rozhodnutí, bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, čímž došlo k naplnění důvodu dovolání ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
Vzhledem k tomu nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.] zrušil podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 12. 2012, sp. zn. 6 To 615/2012, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově na něj navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, dále postupoval podle §265 l odst. 1 tr. ř. a přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyslovil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Do dne konání neveřejného zasedání neměl Nejvyšší soud k dispozici vyjádření obviněného k uvedenému dovolání ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání je z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné. Nejvyšší státní zástupce je podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod (resp. konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá) lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání [viz ustanovení §148 odst. 1 písm. a) a b) u stížnosti a §253 tr. ř. u odvolání] a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (první alternativa), nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (alternativa druhá).
Nejvyšší soud za situace, kdy neshledal důvod pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., dospěl, po přezkumu podle §265i odst. 3 tr. ř., k níže uvedeným závěrům.
Podle §143 odst. 1 tr. ř. se stížnost podává u orgánu, proti jehož usnesení stížnost směřuje, a to do tří dnů od oznámení usnesení (§137); jestliže se usnesení oznamuje jak obviněnému, tak i jeho zákonnému zástupci nebo obhájci, běží lhůta od toho oznámení, které bylo provedeno nejpozději.
Podle §137 odst. 1 tr. ř. platí, že usnesení je třeba oznámit osobě, které se přímo dotýká, jakož i osobě, která k němu dala svým návrhem podnět; usnesení soudu se oznámí též státnímu zástupci. Oznámení se děje buď vyhlášením usnesení v přítomnosti toho, jemuž je třeba usnesení oznámit, anebo doručením opisu usnesení.
Podle §59 odst. 1 tr. ř. se podání posuzuje vždy podle svého obsahu, i když je nesprávně označeno. Lze je učinit písemně, ústně do protokolu, v elektronické podobě podepsané elektronicky podle zvláštních předpisů, telegraficky, telefaxem nebo dálnopisem.
Podle §60 odst. 1 tr. ř. se do lhůty určené podle dní nezapočítává den, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den (§60 odst. 3 tr. ř.).
Přitom, je-li podání učiněno faxem (telefaxem), je lhůta k uplatnění opravného prostředku ve smyslu §60 odst. 1, 3 tr. ř. zachována i tehdy, dojde-li podání příslušnému soudu v poslední den zákonné lhůty po skončení řádné pracovní doby, protože lhůta končí až ve 24.00 hodin tohoto dne (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2003, sp. zn. 6 Tdo 171/2003, publikované pod č. 10/2004 Sb. rozh. tr.).
Z předloženého spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že usnesení Okresního soudu Plzeň – město ze dne 7. 9. 2012, sp. zn. 4 T 40/2012, bylo vyhlášeno při hlavním líčení v přítomnosti státního zástupce a že tento se po poučení o opravném prostředku vyjádřil v tom smyslu, že si lhůtu pro jeho podání ponechává (viz protokol o hlavním líčení na č. l . 201 až 205 spisu). Ze skutečností shora uvedených vyplývá, že dne 7. 9. 2012 bylo předmětné usnesení státnímu zástupci ve smyslu §137 odst. 1 tr. ř. oznámeno, a tudíž od téhož dne je třeba ve vztahu k jeho osobě odvíjet počátek třídenní lhůty pro podání stížnosti proti tomuto usnesení (viz §143 odst. 1 tr. ř.).
V rámci dovolacího řízení Nejvyšší soud provedl podle §243 tr. ř. důkaz písemností datovanou dnem 10. 9. 2012 označenou jako „Věc: obž. J. B.,– stížnost státního zástupce“ , jíž k žádosti Nejvyššího soudu doložilo Nejvyšší státní zastupitelství. Text této písemnosti se doslovně shoduje s textem písemnosti, jež byla dne 12. 9. 2012 osobně podána u Okresního soudu Plzeň – město a která je založena na č. l . 210 předloženého trestního spisu. Z hlediska svého obsahu se jedná o blanketní stížnost státního zástupce proti usnesení Okresního soudu Plzeň – město ze dne 7. 9. 2012, sp. zn. 4 T 40/2012. Z pohledu řešené problematiky je podstatné, že pod vlastním textem této písemnosti se nacházejí údaje dokládající její faxový přenos. Z nich je zřejmé, že podání o jedné straně bylo dne 10. 9. 2012 v 15:14 hodin odesláno telefaxem z čísla 377868612 na ID číslo místa určení 9313, přičemž telefax v délce trvání 22 sekundy a s výsledkem OK byl v čase 15:15 hodin doručen adresátovi.
Z informací zveřejněných na internetových stránkách ministerstva spravedlnosti ( www.justice.cz ) se pak podává, že telefaxové číslo Okresního státního zastupitelství Plzeň – město je 377868612 a telefaxové číslo trestního oddělení Okresního soudu Plzeň – město je 377869313.
Pouze pro úplnost Nejvyšší soud doplňuje, že v předloženém spisovém materiálu nalezl volně vložené, spisově nezařazené podání datované dnem 10. 9. 2012 označené jako „Věc: obž. J. B., – stížnost státního zástupce“ identického znění se zněním shora popsané písemnosti doložené v rámci dovolacího řízení Nejvyšším státním zastupitelstvím, resp. písemnosti založené na č. l . 210 spisu, jež bylo opatřeno otiskem údajů o proběhlém faxovém přenosu dne 10. 9. 2012 v 15:15 hodin z čísla 377868612, avšak bez označení faxového čísla adresáta – Okresního soudu Plzeň – město.
Za popsané situace Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné. Stížnost státního zástupce proti předmětnému usnesení soudu prvního stupně totiž byla podána řádně [v zákonné formě podání ve smyslu §59 odst. 1 věty druhé tr. ř. (telefaxem) a na místě určeném ustanovením §143 odst. 1 tr. ř. (u orgánu, proti jehož usnesení směřuje)] a včas (dne 10. 9. 2012, tj. v poslední den zákonné třídenní lhůty). Pokud tedy Krajský soud v Plzni svým usnesením ze dne 10. 12. 2012, sp. zn. 6 To 615/2012, tuto stížnost státního zástupce jako opožděně podanou zamítl, aniž v řádném opravném řízení po věcné stránce přezkoumal napadené rozhodnutí, rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku proti usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, čímž došlo k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
Vzhledem k výše rozvedeným skutečnostem Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.] podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 12. 2012, sp. zn. 6 To 615/2012, a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. pak Krajskému soudu v Plzni přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Věc se tedy vrací do stadia řízení před soudem druhého stupně, který bude povinen znovu rozhodnout o stížnosti státního zástupce proti usnesení Okresního soudu Plzeň – město ze dne 7. 9. 2012, sp. zn. 4 T 40/2012.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. května 2013
Předseda senátu: JUDr. Vladimír Veselý