ECLI:CZ:NS:2013:6.TZ.42.2013.1
sp. zn. 6 Tz 42/2013-66
ROZSUDEK
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Iva Kouřila a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Vladimíra Veselého projednal ve veřejném zasedání konaném dne 28. srpna 2013 stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného A. S . proti pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 1. 3. 2004, č. j. 4 T 8/2004-25, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2, §270 odst. l tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 1. 3. 2004, č. j. 4 T 8/2004-25
byl porušen zákon
v ustanovení §314e odst. 2 písm. f) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2009, v neprospěch obviněného A. S.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 8 se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 1. 3. 2004, č. j. 4 T 8/2004-25 , byl obviněný A. S. (dále jen „obviněný“) uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), neboť podle skutkových zjištění jmenovaného soudu:
„v době od 22. 6. 2003 do 28. 2. 2004, kdy byl zadržen v Praze 8 Policií ČR se zdržoval na území České republiky, ačkoliv mu byl rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 6. 2003, sp. zn. 1 T 147/2003, který nabyl právní moci dne 22. 6. 2003, uložen trest vyhoštění na dobu pěti let, tj. do 22. 6. 2008.“
Za tento trestný čin byl obviněný podle §171 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2009, za použití §57 odst. 1, 2 tr. zák. odsouzen k samostatnému trestu vyhoštění z území ČR na dobu neurčitou.
Trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 1. 3. 2004, č. j. 4 T 8/2004-25, nabyl právní moci dne 1. 3. 2004.
II.
Proti tomuto trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 8 podala ministryně spravedlnosti České republiky podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného.
Obvodnímu soudu pro Prahu 8 v ní vytkla, že se neřídil ustanovením §314e odst. 2 písm. f) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2009, neboť obviněnému trestním příkazem uložil trest vyhoštění ve výměře přísnější, než jakou lze tímto rozhodnutím bez projednání věci v hlavním líčení podle zákona uložit.
Uvedla, že podle §314e odst. 2 písm. f) ve znění účinném do 31. 12. 2009, lze trestním příkazem uložit trest vyhoštění do pěti let.
Vzhledem k výše uvedenému ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud:
- podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 1. 3. 2004, č. j. 4 T 8/2004-25, byl v ustanovení
§314e odst. 2 písm. f) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2009, porušen zákon v neprospěch obviněného,
- podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 1. 3. 2004, č. j. 4 T 8/2004-25, a zrušil též další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud s ohledem na důvod zrušení pozbyla podkladu,
- a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř. a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 8, aby věc v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl.
III.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost tohoto trestního příkazu, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána,
v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §57 tr. zák. mohl soud uložit trest vyhoštění:
„… pachateli, který není občanem České republiky nebo není osobou, které bylo přiznáno postavení uprchlíka, trest vyhoštění z území republiky, a to jako trest samostatný nebo i vedle jiného trestu, vyžaduje-li to bezpečnost lidí nebo majetku, anebo jiný obecný zájem.“ (odst. 1)
„S přihlédnutím ke stupni společenské nebezpečnosti trestného činu, možnostem nápravy a poměrům pachatele a ke stupni ohrožení bezpečnosti lidí, majetku nebo jiného obecného zájmu může soud uložit trest vyhoštění ve výměře od jednoho roku do deseti let, anebo na dobu neurčitou.“ (odst. 2)
„Soud trest vyhoštění neuloží, jestliže
a) se nepodařilo zjistit státní příslušnost pachatele,
b) pachateli byl poskytnut azyl,
c) pachatel má na území České republiky povolen dlouhodobý pobyt, má zde pracovní a sociální zázemí a uložení trestu vyhoštění by bylo v rozporu se zájmem na spojování rodin, nebo
d) hrozí nebezpečí, že pachatel bude ve státě, do kterého by měl být vyhoštěn, pronásledován pro svoji rasu, národnost, příslušnost k určité sociální skupině, politické nebo náboženské smýšlení, nebo jestliže by vyhoštění vystavilo pachatele mučení či nelidskému nebo ponižujícímu zacházení anebo trestu.“ (odst. 3)
Podle §314e odst. 1 tr. ř.:
„Samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, a to i ve zjednodušeném řízení konaném po zkráceném přípravném řízení.“
Podle §314e odst. 2 písm. f) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2009:
„Trestním příkazem lze uložit vyhoštění do pěti let.“
V návaznosti na výše uvedené Nejvyšší soud dospěl k závěru, že podaná stížnost pro porušení zákona je důvodná, neboť Obvodní soud pro Prahu 8 tím, že obviněnému uložil trest vyhoštění na dobu neurčitou trestním příkazem, zatížil své rozhodnutí vadou, kterou mu označený mimořádný opravný prostředek vytýká. Pokud o vině a trestu obviněného rozhodl bez projednání věci v hlavním líčení uvedeným typem rozhodnutí, tj. trestním příkazem, a obviněnému trest vyhoštění uložil na dobu neurčitou, porušil zákon v ustanovení §314e odst. 2 písm. f) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2009, v neprospěch obviněného, neboť citované ustanovení, z něhož plyne, že trestním příkazem lze uložit vyhoštění do pěti let, nerespektoval.
Z důvodu shora rozvedeného Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 1. 3. 2004, č. j. 4 T 8/2004-25, byl v ustanovení §314e odst. 2 písm. f) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2009, porušen zákon v neprospěch obviněného. V důsledku toho Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil, aby následně podle téhož ustanovení zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. Obvodnímu soudu pro Prahu 8 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Uvedený soud při novém rozhodování o podaném návrhu na potrestání bude muset respektovat skutečnosti, které vyplynuly z tohoto rozsudku (nalézací soud je ve smyslu §270 odst. 4 tr. ř. vázán shora uvedeným právním názorem Nejvyššího soudu), a navíc bude muset rovněž přihlédnout i k dalším skutečnostem, které mají význam pro posouzení věci. V daném směru bude muset uvážit poznatky, které byly zjištěny v období následujícím po vydání trestního příkazu a které jsou ve své podstatě obsaženy v předloženém trestním spise, případně jiných spisech týkajících se jiných trestních stíhání obviněného (viz zejména listiny, jimiž Nejvyšší soud provedl dokazování v rámci veřejného zasedání).
Okresní soud proto bude muset nově posoudit, zda přichází v úvahu uložení stejného druhu trestu jako se stalo v tímto rozsudkem zrušeném trestním příkaze, tj. zda uložení trestu vyhoštění (v důsledku zpochybnění závěru o státní příslušnosti obviněného, z něhož vycházelo napadené rozhodnutí) nebrání existence skutečnosti uvedené v ustanovení §57 odst. 3 písm. a) tr. zák. Proto je nezbytné, aby k této otázce nalézací soud provedl i nezbytné dokazování. Naopak z hlediska rozhodování v otázce viny by zjištění plynoucí z usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 4. 2013, č. j. 1 T 147/2003-128, (tj. rozhodnutí o upuštění od výkonu trestu vyhoštění) nemělo mít žádný vliv, neboť reflektuje skutečnosti, které vyšly najevo až v době následující po spáchání skutku, jež je obviněnému návrhem na potrestání ze dne 29. 2. 2004 kladen za vinu, a tím otázku trestnosti činu nijak neovlivňuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. srpna 2013
Předseda senátu:
JUDr. Ivo Kouřil