ECLI:CZ:NS:2013:6.TZ.89.2012.2
6 Tz 89/2012-I.-68
ROZSUDEK
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Fremra a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Vladimíra Veselého projednal ve veřejném zasedání konaném dne 6. února 2013 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného D. H . , proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 5. 2011, sp. zn. 3 To 792/2010, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. l tr. řádu rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 5. 2011, sp. zn. 3 To 792/2010, b y l p o r u š e n z á k o n v neprospěch obviněného D. H. v ustanovení §35 odst. 2 tr. zákona a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §124 a §254 odst. 1 tr. řádu.
Napadený rozsudek se zrušuje v e v ý r o k u o t r e s t u . Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Ostravě se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 11. 2010, č. j. 73 T 6/2010-72 , byl obviněný D. H. uznán vinným jednak zločinem loupeže podle §173 odst. 1 trestního zákoníku (zákona č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zákoník“) a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku (bod 1 výroku) a dále pokračujícím přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (body 2 a 3 výroku).
Podle skutkových zjištění okresního soudu se obviněný D. H. skutku ad 1 dopustil spolu s dalšími obviněnými dne 4. 10. 2009 v O.– P. loupežným přepadením ke škodě poškozeného A. R., skutku pod bodem 2 a 3 pak odcizením zlatých šperků v prodejnách klenotů dne 18. 9. 2009 v O. H. a dne 19. 9. 2009 v M. H.
Za uvedené trestné činy a dále za sbíhající se trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 trestního zákona (zákona č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zákon“), ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zákona, pokusu trestného činu krádeže podle §8 odst. 1, §247 odst. 1 písm. e) tr. zákona, výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zákona a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zákona, za které byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 23. 2. 2010, sp. zn. 80 T 145/2009 , a dále za trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zákona a další trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zákona, za které byl odsouzen dalším rozsudkem, a to rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 11. 2009, sp. zn. 15 T 176/2009 , mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti roků a šesti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o společném souhrnném trestu z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku – Místku sp. zn. 80 T 145/2009, jímž byl zrušen výrok o vině a trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 3. 12. 2009, sp. zn. 1 T 170/2009, kterým byl předtím zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 15 T 176/2009, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rozsudkem bylo rozhodnuto i o povinnosti obviněného H. k náhradě škody.
Proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 73 T 6/2010, podali odvolání jak obviněný (do všech výroků s výjimkou výroku o náhradě škody), tak státní zástupce (v neprospěch obviněného do výroku o trestu).
Krajský soud v Ostravě pak z podnětu obou odvolání rozsudkem ze dne 9. 5. 2011, sp. zn. 3 To 792/2010 , podle §258 odst. 1 písm. d), e) tr. řádu zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a za podmínek ust. §259 odst. 3 tr. řádu uznal obviněného nově vinným pod bodem 1 pouze trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona, pod body 2 a 3 pokračujícím trestným činem krádeže podle §247odst. 1 písm. a) tr. zákona.
Za tyto trestné činy a trestné činy, pro které byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku – Místku sp. zn. 80 T 145/2009 a rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 15 T 176/2009, pak byl obviněnému nově uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o společném souhrnném trestu z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku – Místku sp. zn. 80 T 145/2009, jímž byl zrušen výrok o vině a trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 3. 12. 2009, sp. zn. 1 T 170/2009, kterým byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 11. 2009, sp. zn. 15 T 176/2009, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rozsudkem bylo opětovně rozhodnuto i o povinnosti obviněného H. k náhradě škody.
II.
Proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 5. 2011, sp. zn. 3 To 792/2010, podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného D. H.
Podání stížnosti odůvodnil tvrzením, že postupem Krajského soudu v Ostravě došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného D. H., a to při ukládání souhrnného trestu. Odkazoval přitom na znění ust. §35 odst. 2 tr. zákona s tím, že spolu s uložením souhrnného trestu je třeba zrušit výrok o trestu uložený pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále ve stížnosti citoval ust. §124 tr. řádu, podle něhož v rozsudku, jímž se ukládá souhrnný trest, musí soud označit ty dřívější rozsudky, z nichž nový rozsudek zrušuje výrok o trestu a nahrazuje jej výrokem o trestu souhrnném. Ukládá-li v rozsudku společný trest za pokračování v trestném činu, musí soud označit ty dřívější rozsudky, v nichž zrušuje výrok o vině, o pokračujícím trestném činu a trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, přičemž je nahrazuje novými výroky, včetně výroku o společném trestu za pokračování v trestném činu. Současně ministr spravedlnosti poukázal i na rozsah přezkumné povinnosti odvolacího soudu zakotvené podle §254 odst. 1 tr. řádu.
Ministr spravedlnosti v další části stížnosti vytkl krajskému soudu, že nepostupoval důsledně v souladu s ust. §35 odst. 2 tr. zákona a §124 tr. řádu. Pochybení krajského soudu spatřoval v tom, že ten učinil zrušující výrok pouze ve vztahu k výroku o společném souhrnném trestu z bezprostředně předcházejícího rozsudku Okresního soudu ve Frýdku – Místku sp. zn. 80 T 145/2009 a také rozsudku Okresního soudu v Karviné sp. zn. 1 T 170/2009. Posléze zmíněným rozsudkem však byl rovněž ukládán souhrnný trest ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 11. 2009, sp. zn. 15 T 176/2009. To, že rozsudek Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 15 T 176/2009 nebyl součástí zrušujícího výroku napadeného rozhodnutí, odporuje podle ministra spravedlnosti jím shora citovaným ustanovením trestního zákona a trestního řádu. Na podporu svého názoru přitom poukázal i na stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2010 uveřejněné pod sp. zn. Tpjn 301/2010. Z něj vyplývá, že pokud soud ukládá pachateli další souhrnný trest poté, co mu již byl uložen souhrnný trest dřívějším rozsudkem za jinou část sbíhající se trestné činnosti, musí uložit tento další souhrnný trest za všechny sbíhající se trestné činy a současně zrušit nejen výrok o souhrnném trestu, který byl uložen bezprostředně předcházejícím rozsudkem, ale též výrok o trestu v dřívějším rozsudku, v posuzovaném případě tedy je třeba zrušit výroky o trestech ve všech dřívějších rozsudcích, ve vztahu k nimž se ukládá souhrnný trest za sbíhající se trestnou činnost. V případě zrušení rozsudku, kterým byl uložen souhrnný trest, se totiž obnoví platnost výroku o trestu zrušeném při ukládání předchozího souhrnného trestu.
V posuzovaném případě tak byl podle názoru ministra spravedlnosti porušen zákon v neprospěch obviněného H., neboť v důsledku napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě je v současné době v platnosti vedle uloženého tzv. velkého souhrnného trestu, zahrnujícího projednávanou trestní věc a dvě poslední trestní věci obviněného, též rozhodnutí o trestu, které bylo dříve zrušeno rozsudkem Okresního soudu v Karviné sp. zn. 1 T 170/2009, a sice výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 15 T 176/2009. Namísto jediného souhrnného trestu za veškerou sbíhající se trestnou činnost obviněného H. je tedy platný ještě další trest, který však měl být jeho součástí . Fakticky tak podle ministra spravedlnosti došlo k dvojímu postihu obviněného za sbíhající se trestnou činnost. Zmíněnou vadu v rozsudku Okresního soudu v Ostravě však Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací nenapravil. Navíc nesprávně citoval při ukládání souhrnného trestu §43 odst. 2 tr. zákoníku, přestože v dalším textu odkazuje v tomto směru na trestní zákon.
V petitu stížnosti ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 5. 2011, sp. zn. 3 To 792/2010, byl porušen zákon v neprospěch obviněného D. H. v ustanovení §35 odst. 2 tr. zákona a v ustanovení §124 a §254 odst. 1 tr. řádu. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu, a zrušil též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Konečně navrhl, aby Nejvyšší soud podle §270 odst. 1 tr. řádu přikázal Krajskému soudu v Ostravě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
III.
Nejvyšší soud z podnětu citované stížnosti ministra spravedlnosti přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků napadeného rozhodnutí, proti nimž byla stížnost podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, přezkoumal rovněž řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl poté k závěru, že zákon porušen byl .
Stížnost ministra spravedlnosti byla shledána zcela důvodnou, a to včetně její argumentace, takže na ni lze plně odkázat. Nejvyšší soud proto jen rekapituluje stěžejní důvody svého rozhodnutí.
Pravidla pro ukládání souhrnného trestu jsou stanovena v §35 odst. 2 tr. zákona, resp. v §43 odst. 2 tr. zákoníku, jehož text je s výjimkou poslední věty, která nebyla pro posuzovaný případ relevantní, s předchozím ustanovením zcela totožný. Podle něj soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odst. 1 (tj. podle zásad platných pro ukládání úhrnného trestu), když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším , jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů nebo vyznamenání, trest ztráty vojenské hodnosti, trest propadnutí majetku nebo trest propadnutí věci (nebo jiné majetkové hodnoty – nově v tr. zákoníku ), jestliže takový trest byl vysloven rozsudkem dřívějším.
Podmínkou uvedeného postupu, tj. ukládání souhrnného trestu je, že mezi spácháním časově prvního z více trestných činů a posledního z nich nebyl vyhlášen soudem prvního stupně odsuzující – byť nepravomocný – rozsudek (srov. č. 8/1974-II Sb. rozh. trest.). Smyslem souhrnného trestu v podstatě je vytvořit situaci pro pachatele zcela rovnocennou té, jako by mu byl za více jeho trestných činů ukládán trest úhrnný, tj. jako by mu byl ukládán trest v jediném řízení, ačkoliv ve skutečnosti v případě souhrnného trestu dochází k ukládání trestu postupně. Na druh a výši ukládaného trestu by totiž neměla mít vliv víceméně nahodilá okolnost, zda řízení o všech jím spáchaných trestných činech bylo vedeno odděleně či ve společném řízení. Důležitou podmínkou pro ukládání souhrnného trestu v rámci shora naznačených zásad je zrušení celého výroku o trestu z předchozího rozsudku (jakož i všech rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících). Přitom je ovšem nutno mít na zřeteli, že zrušením rozsudku, kterým byl uložen souhrnný trest, se obnoví platnost výroku o trestu v předcházejícím rozsudku, jenž byl původně zrušen při ukládání souhrnného trestu (srov. č. 58/1977 Sb. rozh. trest.).
Shora uvedené zásady je nutno dodržovat i v těch případech, kdy dochází postupně k ukládání několika souhrnných trestů po sobě. Protože soudy v takových případech postupovaly v jejich rozhodovací praxi nejednotně, publikoval Nejvyšší soud ke sjednocení rozhodovací praxe stanovisko ze dne 10. 6. 2010, sp. zn. Tpjn 301/2010 . Podle právní věty tohoto stanoviska „Jestliže soud znovu ukládá souhrnný trest, který mu byl uložen již dřívějším rozsudkem za některé sbíhající se trestné činy, je třeba vyslovit zrušení výroků o trestech obsažených ve všech dřívějších rozsudcích, jimiž byly uloženy tresty za ostatní trestné činy spáchané v souběhu.“ Tímto stanoviskem se však při ukládání trestu obviněnému D. H. Okresní soud v Ostravě, ani Krajský soud v Ostravě důsledně neřídily.
Jak je zřejmé ze shora uvedeného přehledu trestné činnosti a odsouzení obviněného H., Krajský soud v Ostravě svým rozsudkem ze dne 9. 5. 2011, sp. zn. 3 To 702/2010, zrušil sice výroky o trestu z předchozích rozsudků, kterým byly obviněnému H. ukládány souhrnné tresty, a sice výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku – Místku sp. zn. 80 T 145/2009 a rovněž z rozsudku Okresního soudu v Karviné sp. zn. 1 T 170/2009. Jak okresní, tak krajský soud ale přehlédly, že posléze zmíněným rozsudkem byl ukládán souhrnný trest ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 11. 2009, sp. zn. 15 T 176/2009. To, že rozsudek Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 15 T 176/2009 nebyl součástí zrušujícího výroku napadeného rozhodnutí, fakticky znamená, že výrok o trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, uložený obviněnému tímto rozsudkem, opět nabyl platnosti. V důsledku toho by měl obviněný vykonat vedle „velkého“ souhrnného trestu odnětí svobody v trvání šesti roků se zařazením do věznice s ostrahou ještě opětovně platný trest odnětí svobody v trvání devíti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou uložený mu rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 15 T 176/2009, přestože „velký“ souhrnný trest měl v sobě zahrnovat i potrestání za trestnou činnost, kterou byl obviněný uznán vinným tímto rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 15 T 176/2009. V tomto ohledu byl tedy zákon porušen v neprospěch obviněného D. H. a Nejvyšší soud proto shledal stížnost ministra spravedlnosti zcela důvodnou.
Nejvyšší soud z podnětu této stížnosti ministra a v souladu s jejím petitem především podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil porušení zákona v neprospěch obviněného napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě v ust. §35 odst. 2 tr. zákona a v řízení, které mu předcházelo v ust. §124 tr. řádu a §254 odst. 1 tr. řádu. Podle §269 odst. 2 tr. řádu pak napadený rozsudek zrušil ve vadném výroku o uložení souhrnného trestu, přičemž v souladu s cit. ust. zrušil též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Věc poté podle §270 odst. 1 tr. řádu přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Na krajském soudu bude, aby znovu rozhodl o uložení adekvátního souhrnného trestu obviněnému a postupoval důsledně v souladu s ustanovením §35 odst. 2 věta druhá tr. zákona a §124 odst. 1 tr. řádu a vyslovil zrušení nejen výroků o trestu z rozsudků uvedených v napadeném rozhodnutí, ale i výroku o trestu uloženém obviněnému rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne ze dne 9. 11. 2009, sp. zn. 15 T 176/2009. Ve výroku o trestu přitom nebude možno odkazovat současně na ustanovení tr. zákona a tr. zákoníku (§43 odst. 2), byť šlo zřejmě o písařskou chybu. Při novém rozhodnutí o trestu bude krajský soud podle §270 odst. 4 tr. řádu vázán právním názorem, který v tomto rozsudku vyslovil Nejvyšší soud. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud vyslovil ve svém rozsudku porušení zákona toliko v neprospěch obviněného H., nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§273 tr. řádu).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. února 2013
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr