ECLI:CZ:NS:2013:6.TZ.89.2012.3
6 Tz 89/2012-II.-71
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl ve veřejném zasedání konaném dne 6. února 2013 v řízení o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného D. H., proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 5. 2011, sp. zn. 3 To 792/2010 takto:
Podle §275 odst. 3 tr. řádu se obviněný D. H. bere do vazby z důvodu uvedeného v §67 písm. c) tr. řádu.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 11. 2010, č. j. 73 T 6/2010-72 , byl obviněný D. H. uznán vinným jednak zločinem loupeže podle §173 odst. 1 trestního zákoníku (zákona č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zákoník“) a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a dále pokračujícím přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za uvedené trestné činy a dále za další sbíhající se trestné činy krádeže, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 23. 2. 2010, sp. zn. 80 T 145/2009, a rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 11. 2009, sp. zn. 15 T 176/2009, mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti roků a šesti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou.
Krajský soud v Ostravě pak rozsudkem ze dne 9. 5. 2011, sp. zn. 3 To 792/2010 zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a za podmínek ust. §259 odst. 3 tr. řádu uznal obviněného nově vinným pod bodem 1 pouze trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 trestního zákona (zákona č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zákon“), pod body 2 a 3 pokračujícím trestným činem krádeže podle §247odst. 1 písm. a) tr. zákona. Za tyto trestné činy a sbíhající se trestné činy, jimiž byl obviněný uznán pravomocně vinným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku – Místku sp. zn. 80 T 145/2009 a rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 15 T 176/2009 mu byl nově uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o společném souhrnném trestu z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku – Místku sp. zn. 80 T 145/2009, jímž byl zrušen výrok o vině a trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 3. 12. 2009, sp. zn. 1 T 170/2009, kterým byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 11. 2009, sp. zn. 15 T 176/2009, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II.
Proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 5. 2011, sp. zn. 3 To 792/2010, podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného D. H.
Z podnětu této stížnosti Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 6. února 2013, sp. zn. 6 Tz 89/2012-I, podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. řádu rozhodl tak, že pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 5. 2011, sp. zn. 3 To 792/2010, byl porušen zákon v neprospěch obviněného D. H. Nejvyšší soud současně napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu včetně všech dalších rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Do data tohoto rozhodnutí Nejvyššího soudu vykonával obviněný H. trest odnětí svobody uložený mu rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 5. 2011, sp. zn. 3 To 792/2010, v trvání šesti roků. Tím, že Nejvyšší soud zrušil výrok o trestu, který byl obviněnému tímto rozsudkem uložen, bylo v souladu s ust. §275 odst. 3 tr. řádu nutno rozhodnout o vazbě obviněného. Nejvyšší soud přitom zjistil, že nepřipadá v úvahu převedení obviněného do výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen některým z předcházejících rozsudků, neboť ty byly podle sdělení Věznice Příbram do data rozhodnutí Nejvyššího soudu vykonány, resp. mu byly prominuty podle rozhodnutí prezidenta o amnestii z 1. 1. 2013 (viz usnesení Okresního soudu v Příbrami sp. zn. 2 Nt 5160/2013 ve vztahu k nevykonanému trestu odnětí svobody v trvání 179 dnů uloženého obviněnému rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 11 T 5/2008). Nejvyšší soud tak řešil otázku, zda obviněného propustit na svobodu či jej vzít do vazby.
Při tomto rozhodování vzal Nejvyšší soud v úvahu skutečnosti zjištěné ze slyšení obviněného, který se veřejného zasedání osobně zúčastnil, a skutečnosti plynoucí z obsahu spisového materiálu. Na tomto podkladě dospěl Nejvyšší soud k závěru, že u obviněného je dán důvod vazby podle §67 písm. c) tr. řádu, tj. že z jeho jednání a dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že bude opakovat trestnou činnost, pro níž je stíhán. To vyplývá, z faktu, že Nejvyšší soud ve shodě s podanou stížností zjistil porušení zákona jen ve vztahu k ukládanému trestu spočívající v nedůsledné aplikaci ust. §35 odst. 2 tr. zák. o souhrnném trestu. Naproti tomu výrok o vině byl shledán v souladu se zákonem. Z něj vyplývá, že obviněný byl uznán pravomocně vinným jednak trestným činem loupeže spočívajícím v loupežném přepadení, jehož se dopustil spolu s dalšími čtyřmi spolupachateli. Dále byl uznán vinným trestným činem krádeže tvořeným dvěma dílčími útoky spočívajícími v odcizení zlatých šperků v klenotnictví. V době spáchání těchto deliktů byl obviněný bez zaměstnání a legálního zdroje příjmu, přičemž popsaná trestná činnost mu prokazatelně sloužila jako hlavní zdroj k uhrazování jeho životních potřeb, jakož (dle jeho vlastního vyjádření) i k nákupu drog, které konzumoval. V opisu rejstříku trestů obviněného je od roku 2003 do roku 2011 celkem 11 záznamů, mezi nimiž dominují odsouzení pro majetkovou trestnou činnost. Z opisu rejstříku trestů i připojených spisů je zřejmé, že ani opakovaně ukládané nepodmíněné tresty odnětí svobody neměly na obviněného žádný výchovný vliv, neboť ten se vždy krátce po propuštění z výkonu trestu dopouštěl další trestné činnosti. Je zjevné, že obviněný má velmi výrazný sklon k páchání majetkové trestné činnosti, které využívá jako zdroje své obživy.
Přitom vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud rozhodl z podnětu stížnosti pro porušení zákona toliko o zrušení výroku o uloženém souhrnném trestu, jehož korekce při důsledném respektování ust. §35 odst. 2 tr. zákona sice povede k částečnému zkrácení celkové doby trestu odnětí svobody, který bude obviněný nucen vykonat (přesněji obviněnému odpadne povinnost vykonat jeden z původně uložených trestů, který měl být při ukládání posledního souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zákona rovněž zrušen), výkon podstatné části nově ukládaného trestu bude mít ale obviněný ještě před sebou. Za této situace se obava zakládající vazební důvod podle §67 písm. c) tr. řádu jeví Nejvyššímu soudu jako zcela reálná.
S ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost posuzované trestné činnosti je zjevně vyloučeno uvažovat o tom, že by účelu vazby mohlo být dosaženo jiným opatřením. Nejvyšší soud proto podle §275 odst. 3 tr. řádu rozhodl, že obviněný D. H. se z důvodu uvedeného v §67 písm. c) tr. řádu bere do vazby.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 6. února 2013
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr