ECLI:CZ:NS:2013:7.TD.38.2013.1
sp. zn. 7 Td 38/2013-12
USNESENÍ
Nejvyšší soud v trestní věci obviněného T. H., vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 2 To 13/2013, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. července 2013 návrh obviněného na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Vrchnímu soudu v Olomouci n e o d n í m á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2011, sp. zn. 1 T 10/2010, bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného T. H. a dalších spoluobviněných P. M., J. M., L. A., Ing. P. N., P. Č. roz. D. a D. D. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 21. 1. 2013, sp. zn. 2 To 84/2012, rozhodl o odvoláních státního zástupce a obviněných P. M., J. M., L. A., Ing. P. N., P. Č. a D. D. Současně usnesením ze dne 21. 1. 2013, sp. zn. 2 To 84/2012, podle §23 tr. ř. vyloučil trestní řízení proti obviněnému T. H. ze společného řízení k samostatnému projednání s tím, že věc bude u tohoto soudu nadále vedena pod sp. zn. 2 To 13/2013.
Dne 3. 6. 2013 bylo Vrchnímu soudu v Olomouci doručeno podání obviněného T. H., kterým prostřednictvím svého obhájce vznesl jednak námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Olomouci a požádal o postoupení věci k dalšímu řízení k Vrchnímu soudu v Praze, a jednak podal stížnost proti odbornému vyjádření doc. MUDr. Vaverky, CSc., jeho obsahu a způsobu vypracování, jakož i proti procesnímu postupu soudu.
Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 6. 2013, sp. zn. 2 To 13/2013, bylo podle §31 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto, že senát Vrchního soudu v Olomouci složený z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Zbožínka a soudců JUDr. Martiny Kouřilové, Ph. D., a JUDr. Vladimíra Štefana, z důvodů uvedených v §30 odst. 1 tr. ř., není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci proti obviněnému T. H., vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 2 To 13/2013.
Proti tomuto usnesení podal obviněný T. H. prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě stížnost. O stížnosti obviněného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 6. 2013, sp. zn. 2 To 13/2013, jímž bylo rozhodnuto, že senát tohoto soudu není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněného, rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 4. 7. 2013, sp. zn. 11 Tvo 21/2013, a to tak, že jí podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl jako nedůvodnou.
Nejvyšší soud projednal předložený návrh obviněného na odnětí a přikázání věci, který označil jako „žádost o postoupení věci k dalšímu řízení k Vrchnímu soudu v Praze“ a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
V projednávané věci Nejvyšší soud takové důvody neshledal. Z obsahu stížnosti a návrhu obviněného na odnětí věci Vrchnímu soudu v Olomouci a přikázání věci Vrchnímu soudu v Praze bylo zjištěno, že obviněný svůj návrh na odnětí a přikázání věci vázal toliko na námitky ohledně údajné podjatosti senátu 2 To Vrchního soudu v Olomouci v jeho trestní věci. Nejvyšší soud se výše uvedenou stížností obviněného zabýval, avšak dospěl k závěru, že není důvodná a usnesením ze dne 4. 7. 2013, sp. zn. 11 Tvo 21/2013, ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl s tím, že námitky obviněného nezakládají důvod pochybovat o nepodjatosti dotčených orgánů činných v trestním řízení. Pokud tedy Nejvyšším soudem nebyla shledána důvodnou stížnost obviněného proti rozhodnutí o jeho námitce podjatosti, kterou obviněný odůvodnil okolnostmi citovanými v uvedeném usnesení Nejvyššího soudu o zamítnutí stížnosti, a na stejných námitkách v podstatě založil obviněný také svůj návrh na delegaci věci Vrchnímu soudu v Praze, nelze ve věci shledat důležité důvody ve smyslu ustanovení §25 tr. ř. k tomu, aby Nejvyšší soud vyhověl žádosti obviněného v tomto směru.
Za tohoto stavu nelze považovat návrh obviněného na odnětí a přikázání věci podle
§25 tr. ř. za důvodný, a proto bylo rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. července 2013
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš