ECLI:CZ:NS:2013:7.TDO.101.2013.1
sp. zn. 7 Tdo 101/2013-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 6. 2. 2013 v Brně dovolání nejvyššího státního zástupce , které podal ve prospěch i v neprospěch obviněného Z. L. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2010, sp. zn. 7 To 13/2010, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 91/2009, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2010, sp. zn. 7 To 13/2010.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 1. 12. 2009, sp. zn. 2 T 91/2009 byl obviněný Z. L. (dále jen: ,,obviněný“) uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a za tyto trestné činy byl odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci a to, 2 ks štípacích kleští z bílého kovu s rukojeťmi s červeného plastu, 1 ks křížového šroubováku a 1 ks kapesního nože. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému M. R. na náhradu škody částku 40.866,50 Kč.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 1. 2010, sp. zn. 7 To 13/2010, k odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal obviněného vinným tím, že dne 29. 8. 2009 kolem 04:20 hod. v Praze … ul. K., před domem č. … za pomocí šroubováku vylomil zámek pravých předních dveří a vnikl do osobního motorového vozidla tov. zn. Honda Accord Hadback 1.9. RZ …, šedé metalické barvy, majitele M. R., v hodnotě 118.000,- Kč, s vozidlem následně odjel do ulice O. naproti domu č. …, kde byl zadržen hlídkou Policie České republiky, Krajského ředitelství Policie hl. m. Prahy – PMJ, a to ve chvíli, kdy seděl na sedadle řidiče a za užití kleští přestříhával dráty elektroinstalace u imobilizéru, přičemž za účelem odcizení vozidla před tím vylomil spínací skříňku vozidla, rozlomil plastové kryty kolem volantu a spínací skříňky, vylomil a poškodil palubní desku včetně ukazatelů rychlosti a otáček a poškodil elektroinstalaci vozidla včetně imobilizéru.
Odvolací soud posoudil skutek jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a přečin poškozování cizí věci podle §298 odst. 1 tr. zákoníku a obviněného odsoudil podle §205 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §56 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s dozorem. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku obviněnému uložil trest propadnutí věci, a to 2 kusů štípacích kleští z bílého kovu s rukojeťmi s červeného plastu, 1 ks plochého šroubováku, 1 ks křížového šroubováku a 1 ks kapesního nože. Podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost zaplatit poškozenému M. R. částku 40.866,50 Kč na náhradu škody.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci a že řízení předcházející napadenému rozsudku nevykazuje závady. Odvolací soud však porovnáním zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona a zákona č. 40/2009, trestního zákoníku dospěl k závěru, že „novela trestního zákona od 1. 1. 2010 je v posuzování trestnosti jako celku pro obviněného příznivější, a proto dospěl k závěru, že je nutno napadený rozsudek zrušit v celém rozsahu a znovu ve věci rozhodnout. Dále pak své stručné odůvodnění doplnil tak, že „odvolací soud po právní stránce v souladu s novelou trestního zákoníku kvalifikoval jednání obviněného jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a jako přečin poškozování cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku“.
Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze podal nejvyšší státní zástupce včas dovolání ve prospěch i v neprospěch obviněného Z. L., protože tento rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě. V dovolání namítl, že soud druhého stupně nesprávně vyložil ustanovení §2 odst. 1 zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje tehdy, jestliže je to pro pachatele příznivější. Uvedl, že v případě obviněného Z. L. je třeba vycházet ze skutečnosti, že obviněný odcizil vozidlo v hodnotě 118.000,- Kč. Výše škody při aplikaci ustanovení §89 odst. 11 tr. zákona (shodně §138 tr. zákoníku) umožňuje stanovit právní kvalifikaci tak, že podle zákona č. 140/1961 Sb., tr. zákona, ve znění pozdějších předpisů, došlo jednáním obviněného ke způsobení škody nikoli malé podle §247 odst. 2 tr. zákona, přičemž obviněnému bylo možno uložit za to toto jednání trest odnětí svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitý trest. Podle nové právní úpravy, tedy podle zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, se však jedná o tzv. větší škodu podle §205 odst. 3 tr. zákoníku, přičemž na přečin krádeže podle §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku zákon stanoví trest odnětí svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitý trest. Porovnáním těchto dvou skutkových podstat a trestů je zřejmé, že pro obviněného je příznivější právní úprava podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., tr. zákona, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2009.
Nejvyšší soud shledal, že podané dovolání je důvodné, protože napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku z důvodů, které vytýká dovolání nejvyššího státního zástupce. Tato nesprávnost je založena na nesprávné aplikaci §2 odst. 1 tr. zákoníku odvolacím soudem.
Podle §2 odst. 1 tr. zákoníku se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější.
Trestní zákon stanovil na trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitý trest. Podle trestního zákoníku by přicházela v úvahu právní kvalifikace skutku jako přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, na nějž trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitý trest. Na trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. zákon stanovil trest odnětí svobody až na jeden rok nebo zákaz činnosti nebo peněžitý trest nebo propadnutí věci. Trestní zákoník stanoví na přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody až na jeden rok, zákaz činnosti nebo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty. Je tedy zřejmé, že posouzení trestnosti činů podle pozdějšího zákona není pro obviněného příznivější.
Městskému soudu v Praze je nutno vytknout nesprávné a nedostatečné odůvodnění výroku o vině. Jestliže Městský soud v Praze jako soud druhého stupně pokládá trestní zákoník za novelu, což je zřejmé z odůvodnění jeho rozsudku, že: ,,novela trestního zákona od 1. 1. 2010 je v posuzování trestnosti jako celku pro obviněného příznivější“, jde o povážlivě neodborně formulovaný závěr. Především nejde o novelu trestního zákona, neboť ten nebyl účinný 1. 1. 2010 a dále je nutno připomenout, že časovou působnost trestních zákonů podle §2 odst. 1 tr. zákoníku posuzují orgány činné v trestním řízení a nikoliv samotný zákon. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zrušil zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a proto nemohlo jít o novelu trestního zákona, jak se odvolací soud mylně domnívá. Je zřejmé, že Městský soud v Praze nečiní rozdíl mezi trestním zákonem a trestním zákoníkem a při stručném odůvodnění posouzení časové působnosti trestních zákonů nesprávně poukázal na neexistující novelu trestního zákona. Správně postupoval soud prvního stupně, který posoudil jako příznivější právní úpravu podle zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů, účinnou do 31. 12. 2009. Pro úplnost je třeba dodat, že Městský soud v Praze ve výroku o vině nesprávně označil přečin podle §228 odst. 1 tr. zákoníku jako přečin poškozování cizí věci, ačkoliv se podle trestního zákoníku jedná o přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku.
Nejvyšší soud proto podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2010, sp. zn. 7 To 13/2010, podle §265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém projednání a rozhodnutí věci je Městský soud v Praze podle §265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem, který vyslovil Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí.
Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že Obvodní soud pro Prahu 6 předložil spis Nejvyššímu soudu dne 29. 1. 2013 k rozhodnutí o dovolání nejvyššího státního zástupce, které bylo podáno dne 8. 4. 2010.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. února 2013
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek