ECLI:CZ:NS:2013:7.TDO.167.2013.1
sp. zn. 7 Tdo 167/2013-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 6. března 2013 dovolání obviněného A. M. , asistenta ve společnosti GOVANNON, s. r. o., se sídlem Bořivojova 828/33, Praha 3, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. 4 To 59/2011, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 53 T 6/2010, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného A. M. odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 53 T 6/2010, uznal obviněného A. M. (dále jen „obviněný“) vinným pod bodem I) rozsudku přečinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem II) rozsudku zločinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku. Podle §211 odst. 5 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice s dozorem. Podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozenou Komerční banku, a. s., se sídlem Na Příkopě č. 33, Praha 1 s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. 4 To 59/2011, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl, že soud prvního stupně předčasně rozhodl o jeho vině, aniž by provedl několik důkazů, které v řízení navrhoval na svoji obhajobu. Poukázal na to, že soudy obou stupňů uvěřily výpovědi spoluobviněného P. Z. , ačkoliv je jeho výpověď nelogická a v rozporu s výpovědí obviněného, která je podpořena mnoha důkazy. Dále namítl, že se soudy obou stupňů důsledně nezabývaly jeho rozpoznávací a ovládací schopností v době, v níž měl spáchat trestnou činnost. Dále uvedl, že se nedostavil k veřejnému zasedání u Vrchního soudu v Olomouci dne 17. 1. 2012, omluvil se z důvodu nemoci a v této omluvě se nevyjádřil, zda se chce jednání zúčastnit. Jeho obhájce však sdělil k dotazu soudu u veřejného zasedání, že obviněný trvá na osobní účasti u veřejného zasedání. Obviněný se proto domnívá, že byl z těchto důvodů naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. 4 To 59/2011, a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 53 T 6/2010, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání uvedl, že vyrozumění o veřejném zasedání bylo obviněnému řádně a včas doručeno a obviněný na něj reagoval písemnou omluvou, z níž však nevyplývalo, že se chce zúčastnit veřejného zasedání. Dále uvedl, že v nepřítomnosti obviněného lze konat veřejné zasedání pouze na základě jeho výslovného prohlášení v případě, že se nachází ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody. Uvedl, že obviněný se nenacházel v době konání veřejného zasedání ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody, a proto mohlo být veřejné zasedání konáno v nepřítomnosti obviněného. K námitkám obviněného učiněným v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že obviněný uplatnil pouze skutkové námitky. Tyto námitky nejsou podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani pod jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř., a proto v této části dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné, a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného jako celek je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. V souvislosti s tímto dovolacím důvodem je proto možné namítat, že hlavní líčení nebo veřejné zasedání bylo konáno bez přítomnosti obviněného v rozporu se zákonem, což vedlo k tomu, že tímto postupem bylo zkráceno jeho právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 38 Listiny základních práv a svobod.
Obviněný namítl, že se nezúčastnil veřejného zasedání u Vrchního soudu v Olomouci dne 17. 1. 2012, jeho obhájce při tomto veřejném zasedání soudu sdělil, že obviněný trvá na své účasti u veřejného zasedání.
Podle §233 odst. 1 tr. ř. předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast při něm je nutná. O veřejném zasedání vyrozumí státního zástupce, jakož i osobu, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, a osobu, která může být přímo dotčena rozhodnutím, jestliže tyto osoby nebyly k veřejnému zasedání předvolány; vyrozumí též obhájce, popřípadě zmocněnce a zákonného zástupce těchto osob. K předvolání nebo vyrozumění připojí opis návrhu, kterým byl k veřejnému zasedání dán podnět.
Podle §263 odst. 4 tr. ř. lze v nepřítomnosti obžalovaného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, konat veřejné zasedání odvolacího soudu jen tehdy, jestliže obžalovaný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává.
Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.
Nejvyšší soud nepřisvědčil této námitce obviněného. Ustanovení §233 odst. 1 tr. ř. rozlišuje předvolání a vyrozumění o veřejném zasedání. Podle tohoto ustanovení předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast při něm je nutná. Obviněného k veřejnému zasedání předvolává zpravidla tehdy, když považuje za nezbytné jej vyslechnout, vyzvat k vyjádření k důkazu provedenému v tomto veřejném zasedání, či jej požádat o bližší vysvětlení jeho odvolání, případně o vyjádření k odvolání jiné procesní strany, jestliže se k veřejnému zasedání nedostaví. V ostatních případech, kdy osobní účast obviněného při veřejném zasedání odvolacího soudu není nutná, se obviněný o tomto veřejném zasedání pouze vyrozumí, a to jako osoba, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, resp. jako osoba, která může být rozhodnutím učiněným v tomto veřejném zasedání přímo dotčena (srov. č. 38/2003/I Sb. rozh. tr.).
O veřejném zasedání u Vrchního soudu v Olomouci nařízeném na den 17. 1. 2012 byl obviněný dne 28. 12. 2011 vyrozuměn (viz doručenka na č. l. 1307 spisu). Obviněný následně zaslal soudu písemnou omluvu s potvrzením ošetřujícího lékaře, že se nemůže z důvodu nemoci osobně zúčastnit veřejného zasedání. Z písemné omluvy obviněného nevyplývalo výslovné prohlášení, že se chce veřejného zasedání zúčastnit a z přiložené lékařské zprávy je zřejmé, že obviněný nebyl v době konání veřejného zasedání hospitalizován a jeho ošetřující lékař pouze nedoporučil jeho účast u veřejného zasedání.
Logický výklad (argumentum a contrario) ustanovení §263 odst. 4 tr. ř. vede k závěru, že není-li obviněný ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu zásadně konat v jeho nepřítomnosti. Z obsahu trestního spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 53 T 6/2010, vyplývá, že se obviněný v době konání veřejného zasedání odvolacího soudu nenacházel ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody. Nejvyšší soud proto shledal, že obviněný byl o veřejném zasedání pouze vyrozuměn, a proto jeho účast u jednání nebyla nutná. Z písemné omluvy obviněného nevyplývá, že se chtěl zúčastnit veřejného zasedání a odvolací soud proto jednal v souladu s ustanoveními §233 odst. 1 tr. ř. a §263 odst. 4 tr. ř. a contrario v nepřítomnosti obviněného. Námitka obviněného je z těchto důvodů zjevně neopodstatněná.
Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že v odvolacím řízení nebyly provedeny nové důkazy, ústavně zaručené právo obviněného osobně se vyjádřit ke všem prováděným důkazům podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod proto nebylo porušeno.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy, a nikoli jak skutek prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou obviněný prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vznesl pouze skutkové námitky. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný tak sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Pro úplnost je třeba dodat, že Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací se zabýval otázkou příčetnosti obviněného, jak je zřejmé z odůvodnění jeho usnesení ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. 4 To 59/2011 na str. 7.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného A. M. je jako celek zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. března 2013
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek