ECLI:CZ:NS:2013:7.TDO.232.2013.1
sp. zn. 7 Tdo 232/2013-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. 3. 2013 o dovolání obviněného M. P. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. 2 To 71/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 1 T 26/2012 takto:
Podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. P. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. P. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. 2 To 71/2012, jímž byla podle §256 tr. ř. zamítnuta odvolání obviněného a státního zástupce proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 2. 2012, sp. zn. 1 T 26/2012. Obviněný napadl výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, a odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. V dovolání obviněný uplatnil námitky, jimiž projevil nesouhlas se skutkovými ujištěními, která se stala podkladem výroku o jeho vině, a s tím, jak soudy hodnotily důkazy, na nichž založily svá skutková zjištění. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Olomouci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolání není jen nějaký další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení. Je to mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Konkrétní uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Pokud je dovolacím důvodem „nesprávné právní posouzení skutku“, rozumí se tím skutek, tak jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo dovolací důvod jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů. Znovu je třeba připomenout povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
Také ta varianta dovolacího důvodu, která je vymezena jako „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, se týká aplikace hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudy prvního a druhého stupně a zásadně nepřipouští přezkum skutkových zjištění soudů.
Obviněný byl odsouzen pro zločin znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Olomouci, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 16. 11. 2011 v době od 22,50 hod. do 23,20 hod. v O. , R. , ve druhém patře ubytovny se nejprve přetlačoval se svou bývalou přítelkyní N. Z. o dveře pokoje, který poškozená užívala a do kterého se snažil bez jejího souhlasu vstoupit, a když mu v tom poškozená bránila, zacpal jí ústa, neboť začala volat o pomoc, poté jí shodil na zem, se slovy „Kurvo, já tě stejně dostanu“ zevnitř zamkl dveře, podrážkou boty zvané botaska ji kopl do pravé tváře, rukou jí držel ústa, opakovaně ji udeřil pěstí do pravé i levé tváře, chytil ji pod krkem, tahal ji za vlasy, znovu jí zacpal ústa, když volala o pomoc, načež poškozená ze strachu před dalším napadáním předstírala, že omdlela, avšak obviněný s ní cloumal, fackoval ji, aby se probrala, a když nereagovala, prohlásil „Když můžeš dát druhým, tak můžeš dát i mně“, stáhl jí bundu, svlékl jí punčocháče, svetr, tričko i spodní prádlo, položil ji na postel, sám se také svlékl, lehl si na ni, pokoušel se zasunout svůj úd do její vaginy, což se mu nedařilo pro nedostatečné ztopoření údu, proto si na poškozenou klekl, otevřel jí ústa, vsunul jí svůj neztopořený úd do úst, pohyby pánve se snažil dosáhnout ztopoření, avšak na dveře začala bouchat přivolaná hlídka policie, které obviněný po 4 až 5 minutách otevřel. Podle zjištění uvedených ve výroku o vině obviněná v důsledku jednání obviněného utrpěla pohmoždění pravé tváře s výrazným hematomem, menší pohmoždění levé tváře ve spánkové oblasti, drobnou oděrku na horním rtu a obnovilo se jí krvácení ze starší oděrky na obočí vpravo.
V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádnou námitku, jejímž obsahem by bylo tvrzení, že takto zjištěný skutek nenaplňuje znaky zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Pouze námitky pojaté v tomto smyslu by odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř.
Obviněný založil dovolaní v celém rozsahu výlučně jen na ryze skutkových námitkách, jimiž předkládal svou vlastní verzi vycházející z tvrzení, že šlo o vzájemný konflikt, při kterém se s poškozenou poprali, a z tvrzení, že jeho jednání nesměřovalo k tomu, aby poškozenou znásilnil. V rámci těchto námitek obviněný zdůrazňoval zejména nevěrohodnost svědecké výpovědi poškozené a vytýkal, že soudy pochybily, pokud o takový důkaz opřely svá skutková zjištění. Tyto námitky stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně odkázal na tento dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu z hlediska svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, odůvodňuje-li to extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu nutný proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Olomouci, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají jasné obsahové zakotvení především ve svědecké výpovědi poškozené, která podrobně, přesvědčivě a bez podstatnějších rozporů popsala jednání obviněného a okolnosti, za kterých k němu došlo. Soudy si byly vědomy toho, že obviněný popíral spáchání skutku, a již proto hodnotily svědeckou výpověď poškozené velmi obezřetně s důrazem na to, zda a do jaké míry je v souladu s ostatními důkazy a objektivně zjištěnými okolnostmi. V tomto ohledu soudy zaznamenaly, že ve všech směrech, v nichž byla svědecká výpověď poškozené ověřitelná jinými důkazy, je s nimi v souladu, a důvodně z toho usoudily na její celkovou věrohodnost. Násilné jednání obviněného vůči poškozené bylo potvrzeno lékařským nálezem zranění nacházejících se v obličeji poškozené. To koresponduje se svědeckou výpovědí poškozené, podle níž se fyzický útok obviněného soustředil nejvýrazněji právě proti jejímu obličeji. Svědecká výpověď poškozené byla nepřímo potvrzena svědectvím osob, které se nacházely na chodbě ubytovny, slyšely její volání o pomoc, dostavily se ke dveřím jejího pokoje a popsaly zvuky vycházející z pokoje během incidentu. Zjištění, že jednání obviněného směřovalo k tomu, aby dosáhl pohlavního styku s poškozenou, má jasnou oporu ve svědecké výpovědi poškozené, ve slovních projevech, jimiž obviněný své jednání provázel, a nakonec i v okolnosti, že policie bezprostředně po činu našla poškozenou ve stavu, kdy byla nahá schoulena do deky. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby provedené důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Soudy své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily a v tomto rámci přijatelně zdůvodnily i to, proč považují další dokazování podle návrhů obviněného za nadbytečné. Pokud obviněný zdůrazňoval, že u poškozené nebylo zjištěno žádné zranění v oblasti genitálií, stehen, břicha apod., nemohou tyto námitky zvrátit skutková zjištění uvedená ve výroku o vině, protože podle těchto zjištění a podle svědecké výpovědi poškozené bylo násilné jednání obviněného zaměřeno zejména proti obličeji poškozené. Namítaná opilost poškozené rovněž není důvodem pro závěr o nevěrohodnosti její výpovědi. U poškozené bylo zjištěno 1,84 promile alkoholu, šlo tedy o střední stupeň opilosti, který nijak nevylučoval schopnost poškozené vnímat, zapamatovat si a reprodukovat prožitou událost. Ostatně policistka, která bezprostředně na místě činu přišla s poškozenou do styku, ve svědecké výpovědi potvrdila, že poškozená i přes opilost byla plně orientovaná v čase, v prostoru a v tom, co se odehrálo bezprostředně před příchodem policie. Bezpředmětné jsou také námitky obviněného proti znaleckému posudku, jímž byl objasněn jeho duševní stav. Z tohoto posudku dostatečně jasně vyplývají skutečnosti umožňující závěr o příčetnosti obviněného jako podmínce jeho trestní odpovědnosti.
To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje s tím, jak soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Nad rámec rozhodnutí o podaném dovolání pokládá Nejvyšší soud za nutné vyjádřit se k délce dovolacího řízení. Obviněný podal dovolání u Okresního soudu v Olomouci dne 27. 4. 2012. Věc byla předložena Nejvyššímu soudu dne 4. 3. 2013. K průtahům tedy nedošlo v řízení před Nejvyšším soudem.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. března 2013
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec