ECLI:CZ:NS:2013:7.TDO.362.2013.1
sp. zn. 7 Tdo 362/2013-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 24. dubna 2013 v Brně dovolání obviněného V. D. D. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 9. 2012, sp. zn. 7 To 66/2012, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 7 T 16/2012, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 6. 2012, sp. zn. 7 T 16/2012, uznal obviněného V. D. D. (dále jen „obviněný“) vinným pokusem zvlášť závažného zločinu vraždy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §140 odst. 1 tr. zákoníku. Podle §140 odst. 1 tr. zákoníku jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání deseti let. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí kuchyňského nože s modrou rukojetí o délce čepele 155 mm. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložil obviněnému trest vyhoštění z území České republiky na dobu deseti let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozenou s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. 9. 2012, sp. zn. 7 To 66/2012, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl v něm, že jednáním popsaným ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu nebyly naplněny všechny zákonné znaky skutkové podstaty pokusu zvlášť závažného zločinu vraždy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §140 odst. 1 tr. zákoníku. Poukázal na to, že nebyla naplněna subjektivní stránka tohoto zločinu. Uvedl, že v hlavním líčení nebylo prokázáno, kdo začal útok proti poškozenému L. D. H. Dále namítl, že on sám byl napaden poškozeným L. D. H. a že jeho výpověď a výpověď poškozeného L. D. H. jsou rozdílné. Podle obviněného rozsah provedeného dokazování byl nedostatečný a soudy jej měly zprostit obžaloby.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 9. 2012, sp. zn. 7 To 66/2012, a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2012, sp. zn. 7 T 16/2012, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný poukazuje na nedostatečný rozsah provedeného dokazování, že nesouhlasí se skutkovými zjištěními učiněnými soudem prvního stupně a odvolacím soudem a že svými námitkami napadá způsob hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Takové námitky však nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť obviněný nenamítá nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Obviněný nenamítá ani extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy a takovému extrémnímu rozporu v jeho trestní věci nic nenasvědčuje.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy, a nikoli jak skutek prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozsudku lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci. Dovolání se proto nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný právně relevantně namítl, že nebyla naplněna subjektivní stránka pokusu zvlášť závažného zločinu vraždy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §140 odst. 1 tr. zákoníku.
Podle §21 odst. 1 tr. zákoníku jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, je pokusem trestného činu, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.
Podle §140 odst. 1 tr. zákoníku kdo jiného úmyslně usmrtí, bude potrestán odnětím svobody na deset až osmnáct let.
Nejvyšší soud nepřisvědčil této námitce, kterou obviněný uplatnil již v odvolacím řízení. Vycházel ze skutkového stavu věci zjištěného v průběhu trestního stíhání obviněného, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že obviněný dne 18. 12. 2011 na chodníku před domem čp. ..., na křižovatce ulic S. a Ž., v Č. B., po předchozím konfliktu s poškozeným L. D. H., vyplývajícím z přesvědčení obviněného o vztahu poškozeného k jeho manželce, v úmyslu usmrtit, napadl poškozeného přineseným kuchyňským nožem tak, že ho střední až velkou silou bodl do oblasti hrudníku, čímž mu způsobil bodnou ránu hrudníku délky 3 cm pronikající mezižeberními svaly do dutiny hrudní s poraněním plicní tkáně, zakrvácením levé hrudní dutiny, přítomností plynu v levé hrudní dutině a ohrožením srdce, v důsledku čehož došlo k ohrožení života poškozeného a jeho následné hospitalizaci v nemocnici. Z takto vymezeného skutku vyplývá, že obviněný naplnil subjektivní stránku pokusu zvlášť závažného zločinu vraždy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §140 odst. 1 tr. zákoníku, neboť věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákoníkem a pro případ, že takové porušení či ohrožení způsobí, s tím byl srozuměn a šlo tedy o úmysl nepřímý podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. O úmyslu obviněného vypovídá zejména použitý nástroj, intenzita a způsob vedení útoku, ale také konkrétní okolnosti, za nichž k útoku došlo a které obviněného vedly ke spáchání trestného činu. Obviněný použil nůž s čepelí o délce 155 mm a jde o nůž, který je způsobilý přivodit zranění pronikající hlouběji do těla, zvláště pokud bylo útočeno na hrudník poškozeného. Obviněný útočil proti místu, kde má poškozený uloženy životně důležité orgány a z konkrétních okolností útoku vyplývá, že obviněný útočil střední až velkou intenzitou, čemuž odpovídají závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství.
Odvolací soud uvedl k námitce obviněného o absenci subjektivní stránky pokusu zvlášť závažného zločinu vraždy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §140 odst. 1 tr. zákoníku směřující k likvidaci poškozeného, že tato námitka je zcela irelevantní. Z mechanoskopické expertízy vyplývají závěry o tom, že jeho obhajoba ohledně zasazení pouze jediné rány je nepravdivá. Defekty na oděvních součástech poškozeného prokazují, že obviněný vedl útok pětkrát střední až velkou silou, takže při zaměření do lokalit lidského těla, kde jsou uloženy životně důležité orgány, věděl a byl srozuměn s tím, že poškozenému může způsobit smrtelná zranění. Obviněný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky pokusu zvlášť závažného zločinu vraždy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §140 odst. 1 tr. zákoníku. Právní kvalifikace skutku je proto správná.
Ostatní námitky obviněného jsou námitkami skutkovými. Těmito námitkami obviněný napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný tak sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, a proto je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. dubna 2013
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek