ECLI:CZ:NS:2013:7.TDO.430.2013.1
sp. zn. 7 Tdo 430/2013-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. 5. 2013 o dovolání obviněné M. F. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2013, sp. zn. 6 To 12/2013, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 5 T 94/2010 takto:
Podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné M. F. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněná M. F. podala prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2013, sp. zn. 6 To 12/2013, jímž bylo rozhodnuto o jejím odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 11. 2012, sp. zn. 5 T 94/2010. Rozsudek Městského soudu v Praze napadla proto, že jím byl ponechán beze změny výrok o vině trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů). Odkázala na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. Projevila nesouhlas se skutkovými zjištěními, která se stala podkladem výroku o vině, dále s tím, jak soudy hodnotily důkazy, a konečně i s tím, že soudy nevyhověly jejím návrhům na doplnění důkazů. Obviněná se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Konkrétně uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z podnětu dovolání podaného s odkazem na citované ustanovení se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů. Znění citovaného ustanovení jasně svědčí pro závěr, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy. Významné je, že se jedná o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání podaném proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo dovolací důvod jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Znovu je třeba zdůraznit povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
Jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. byl posouzen skutek, který podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 1, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil také Městský soud v Praze, spočíval v podstatě v tom, že obviněná jako obstaravatelka úvěru pod příslibem jeho vyřízení do konce ledna 2007 prostřednictvím zahraničního investora ve výši 30 milionů Kč na provozování penzionu s vědomím, že tak neučiní, získala od poškozené E. P. postupně částku 64 000 Kč ve čtyřech platbách provedených v době od 9. 1. 2007 do 15. 2. 2007 za okolností specifikovaných v bodech 1-4 výroku o vině, čímž poškozené způsobila škodu ve výši 64 000 Kč.
Obviněná v dovolání neuplatnila žádnou námitku v tom smyslu, že by skutek uvedený ve výroku o vině nenaplňoval znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. Obsahem dovolání obviněná učinila v celém rozsahu jen polemiku se skutkovými zjištěními soudů ohledně povahy, rozsahu a pravdivosti informací, které poskytla poškozené a na podkladě kterých se poškozená rozhodovala, zda bude akceptovat nabídku obstarání úvěru a v návaznosti na to i požadavky na zaplacení částek v celkové výši 64 000 Kč. Obviněná v dovolání sice uvedla, že „soudy ... nesprávně .... vyhodnotily subjektivní stránku jejího jednání“, avšak ani tato námitka není podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., neboť obviněná i tuto námitku vztahovala ke své vlastní skutkové verzi, a nikoli ke skutkovým okolnostem, které zjistily soudy. Celkově je namístě závěr, že obviněná sice formálně deklarovala dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., avšak jinak uplatnila námitky, které mu svým obsahem neodpovídají a zcela se s ním míjejí.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je třeba dát průchod ústavně garantovanému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu do skutkového základu napadeného rozhodnutí má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Mezi skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 1, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Městský soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahové zakotvení v důkazech, jimiž byly především svědecká výpověď poškozené E. P. a výpověď svědka L. V., který se zúčastňoval jednání poškozené s obviněnou. Z těchto důkazů soudy zjistily charakter a míru informací, které jim obviněné poskytla ohledně okolností, za nichž měl být pro poškozenou zajištěn úvěr. K tomu přistupují důkazy svědčící o nereálnosti slíbeného úvěru. Za tohoto stavu není nic nelogického na závěru soudů, že obviněná v podstatě vylákala peněžní částky v celkové výši 64 000 Kč pod příslibem zajištění úvěru, a to s vědomím, že úvěr nezajistí. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Své hodnotící úvahy soudy jasně a srozumitelně vysvětlily a v tomto rámci přijatelně zdůvodnily i to, proč považují návrhy obviněné na provedení dalších důkazů za nadbytečné. To, že obviněná nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že nepovažuje provedené dokazování za dostatečné, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněné jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. května 2013
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec