ECLI:CZ:NS:2013:7.TDO.527.2013.1
sp. zn. 7 Tdo 527/2013-13
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 25. června 2013 v neveřejném zasedání, o dovolání obviněného M. Ch. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 1. 2013, sp. zn. 8 To 21/2013, ve věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 3 Nt 2612/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 7. 1. 2013, sp. zn. 3 Nt 2612/2013, bylo rozhodnuto, že podle §368 tr. ř. je obviněný M. Ch. účasten amnestie vyhlášené rozhodnutím prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013 a podle čl. III. odst. 1, 2 mu byl prominut nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou roků, uložený rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 23. 5. 1995, sp. zn. 2 T 15/1995, za trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona a trestný čin nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 2 písm. a) tr. zákona, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, a to s podmínkou, že se obviněný nedopustí trestného činu v době odpovídající lhůtě pro zahlazení odsouzení.
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 23. 1. 2013, sp. zn. 8 To 21/2013, z podnětu stížnosti státního zástupce zrušil podle §149 odst. 1 tr. ř. výše uvedené rozhodnutí soudu I. stupně.
Proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 1. 2013, sp. zn. 8 To 21/2013, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítal, že nesouhlasí s rozhodnutím krajského soudu, neboť má za to, že na něj skutečně dopadá čl. III. odst. 2 písm. c) rozhodnutí o amnestii, jelikož nebyl v posledních pěti letech před 1. 1. 2013 ani odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, ani propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 1. 2013, sp. zn. 8 To 21/2013.
K tomuto dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Zdůraznil, že ačkoli je usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 1. 2013, sp. zn. 8 To 21/2013 rozhodnutím soudu II. stupně, nelze jej považovat za rozhodnutí ve věci samé podle §265a odst. 2 tr. ř. a obviněný tak napadl rozhodnutí, u kterého to zákon nepřipouští. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné. Současně souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V odst. 2 ustanovení §265a tr. ř. pak zákonodárce vymezil, co se rozumí rozhodnutím ve věci samé. Tímto rozhodnutím je:
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
Jelikož jde o taxativní výčet rozhodnutí, která je možné považovat za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání, nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání žádné jiné (další) rozhodnutí, které do uvedeného okruhu nepatří. Proto za rozhodnutí ve věci samé nelze považovat usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 1. 2013, sp. zn. 8 To 21/2013, jímž bylo podle §149 odst. 1 tr. ř. zrušeno usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 7. 1. 2013, sp. zn. 3 Nt 2612/2013, kterým bylo rozhodnuto o účasti obviněného na amnestii vyhlášené rozhodnutím prezidenta republiky ze dne 1. 1.2013.
Dovolání jako další mimořádný opravný prostředek bylo zavedeno do českého trestního řádu novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. s účinností od 1. ledna 2002. Jelikož bylo koncipováno jako specifický mimořádný opravný prostředek, který umožňuje průlom do právní moci rozhodnutí, byla současně striktně omezena přípustnost jeho podání pouze a jen na ta rozhodnutí ve věci samé, která byla citována shora. Usnesení, jimiž bylo krajským soudem rozhodnuto ve věci obviněného výše popsaným způsobem, mezi nimi uvedeno není.
Za tohoto stavu Nejvyšší soud shledal, že v dané věci nebyly splněny podmínky, jež by zakládaly přípustnost podaného dovolání obviněného podle ustanovení §265a odst. 1, 2 tr. ř. Proto v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] rozhodl, že se toto dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítá, neboť není přípustné, aniž by se zabýval tím, zda dovolání splňuje obsahové náležitosti podle §265f odst. 1 tr. ř., nebo přezkoumáním věci po meritorní stránce.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. června 2013
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš