ECLI:CZ:NS:2013:7.TDO.533.2013.1
sp. zn. 7 Tdo 533/2013-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 25. června 2013 v Brně dovolání obviněného J. M. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 29. 1. 2013, sp. zn. 13 To 8/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 3 T 206/2012, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 3 T 206/2012, byl obviněný J. M. uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle §146 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen a podle §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byla stanovena zkušební doba dvou let. Jako přečin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku posoudil soud prvního stupně skutek spočívající v tom, že obviněný J. M. (dále jen: „obviněný“) dne 28. 6. 2012 mezi 07.00 – 08.00 hodinou, v době svého volna na veřejné cestě od chatové oblasti K. k obci N., okr. P., po předchozím slovním konfliktu fyzicky napadl kopem do obličeje poškozeného F. V., bytem P., ul. D., který následně upadl na zem a zde jej obviněný ještě čtyřikrát kopl do oblasti hrudníku, obličeje a rukou, kterými si poškozený bránil tělo před kopy, čímž mu způsobil zlomeninu základního článku prsteníku levé ruky, zhmoždění měkkých tkání pravé tváře a tržnězhmožděnou ránu předsíně ústní dutiny vpravo o velikosti 20mm, přičemž uvedená poranění si vyžádala lékařské ošetření poškozeného F. V. na chirurgickém oddělení Pardubické krajské nemocnice a následně omezovala poškozeného v obvyklém způsobu života bolestivostí poraněných míst, v příjmu potravy a omezením hybnosti čtvrtého a pátého prstu levé ruky po dobu do 7 až 10 dnů, resp. do čtyř týdnů v důsledku zlomeniny základního článku prstu.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti výrokům o vině a trestu, o němž Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací rozhodl tak, že odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce proti tomuto usnesení včas dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl v něm, že v jeho jednání byly nesprávně shledány znaky skutkové podstaty přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku. Nesprávnost rozhodnutí spatřuje v nesprávném hodnocení svědeckých výpovědí. Obviněný popřel, že by poškozenému způsobil újmu na zdraví přesahující dobu omezení v obvyklém způsobu života trvající déle než sedm dní. Stejně jako v odvolání namítl, že to byl poškozený, který na něj zaútočil. Poukázal na to, že na poškozeném nebyly patrné žádné stopy napadení. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 29. 1. 2013, sp. zn. 13 To 8/2013, zrušil i rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 3 T 206/2012, a poté aby přikázal Okresnímu soudu v Pardubicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce v písemném vyjádření k dovolání obviněného navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Současně navrhl, aby dovolací soud rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. a souhlasil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s rozhodováním o dovolání v neveřejném zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je to, že předmětem právního posouzení je skutek zjištěný soudy, a nikoli skutek, jehož zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou obviněný prosazuje. Dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný uplatnil převážně námitky skutkové, které stojí mimo uplatněný dovolací důvod, a proto se jimi nemohl zabývat. Jedinou právně relevantní námitkou je námitka, že nebyl naplněn znak skutkové podstaty přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, a to způsobení újmy na zdraví. Této námitce Nejvyšší soud nepřisvědčil. Zjistil totiž, že soudy obou stupňů se s touto námitkou řádně a v souladu se zákonem vypořádaly a pro stručnost proto odkazuje na podrobné odůvodnění obsažené v usnesení odvolacího soudu, které obviněný napadl dovoláním. Právní kvalifikace skutku jako přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku je proto správná.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. června 2013
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek