ECLI:CZ:NS:2013:7.TDO.550.2013.1
sp. zn. 7 Tdo 550/2013-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 25. června 2013 dovolání obviněného V. R. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 6 To 434/2012, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 3 T 121/2012, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. R. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný V. R. (dále jen: „obviněný“) byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 3 T 121/2012, uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, který podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že dne 15. 10. 2011 kolem 19.00 hod. nejméně v ulici D. v P. řídil motorové vozidlo tov. zn. Škoda 120 L, majitele F. H., s přívěsem vlastní výroby, majitele Primus, s. r. o., v době, kdy jeho krev obsahovala nejméně 2,20 g/kg alkoholu, ač věděl, že po požití alkoholických nápojů je natolik pod jejich vlivem, že není schopen řádně ovládat motorové vozidlo, při tom při otáčení v důsledku požitého alkoholu narazil do zaparkovaného vozidla Audi 80, majitele E. K., na němž způsobil škodu. Za tento přečin byl odsouzen podle §274 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §81 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvou let.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání obviněný a státní zástupce. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 6 To 434/2012, podle §258 odst. 1 písm. b), e) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a za podmínek §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal obviněného vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, který obviněný spáchal tím, že dne 15. 10. 2011 kolem 19:00 hod. nejméně v ulici D. v P. řídil motorové vozidlo tov. zn. Škoda 120 L, evidované na F. H, s přívěsem vlastní výroby, majitele Primus, s. r. o., v době, kdy vzhledem k požitému alkoholu, čehož si byl plně vědom, nebyl schopen řádně ovládat motorové vozidlo, když před domem čp. ... se v důsledku požitého alkoholu plně nevěnoval řízení motorového vozidla, v důsledku čehož narazil do zaparkovaného vozidla tov. zn. Audi 80, majitele E. K., na němž způsobil škodu, přičemž ještě v 21:40 hod. téhož dne mu byla dechovou zkouškou na přístroji Dräger PZS zjištěno 1,98 g/kg alkoholu a jeho krev odebraná v 21.40 hod. téhož dne obsahovala nejméně 2,20 g/kg alkoholu. Obviněný byl za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku odsouzen podle §274 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dva a půl roku.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku spatřuje v tom, že soudy nesprávně zjistily skutkový stav, protože jeho údajná nezpůsobilost k řízení motorového vozidla nebyla zjištěna objektivním způsobem a byla podle názoru obviněného založena jen na výpovědi jednoho svědka, aniž by byla podpořena dalšími důkazy. Obviněný namítl, že orientační dechová zkouška i odběr krve byly provedeny s časovým odstupem vzhledem k okamžiku, kdy mělo dojít ke spáchání trestné činnosti. Podle názoru obviněného nelze na základě provedeného dokazování jednoznačně učinit spolehlivý závěr o tom, že v době řízení motorového vozidla hladina alkoholu v krvi přesáhla hodnotu jednoho promile, tedy hodnotu vylučující způsobilost k řízení motorových vozidel. Jeho jednání proto mělo být s přihlédnutím k zásadě in dubio pro reo posouzeno jako přestupek. Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §258 odst. 1 písm. a), b), d) a e) tr. ř. (citováno doslova nesprávné znění trestního řádu) zrušil a dále aby odvolací soud (správně má být dovolací soud) rozhodl tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby podle §226 písm. a) nebo c) tr. ř., případně že se věc vrací soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného věcně nevyjádřil a souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud o dovolání rozhodl v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je to, že předmětem právního posouzení je skutek zjištěný soudy, a nikoli skutek, jehož zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou obviněný prosazuje. Dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný uplatnil ve svém dovolání pouze námitky skutkové, které nenaplňují uplatněný dovolací důvod a kterými se dovolací soud nemohl zabývat vzhledem k zákonnému vymezení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání, které bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. června 2013
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek