ECLI:CZ:NS:2013:7.TDO.576.2013.1
sp. zn. 7 Tdo 576/2013-53
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 2. července 2013 v Brně dovolání obviněných J. K. , a T. T. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 1. 2013, sp. zn. 6 To 68/2012, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci pod sp. zn. 28 T 2/2012, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných J. K. a T. T. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 28 T 2/2012, uznal obviněného J. K. pod body I. 1), 2) a II. rozsudku zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Podle §209 odst. 5 tr. zákoníku odsoudil obviněného J. K. k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložil obviněnému J. K. trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu značky Samsung v černém koženém pouzdře, typ GT-19100, IMEI …, včetně SIM karty T-Mobile ČR číslo ….
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci tímto rozsudkem dále uznal vinným obviněného T. T. pod body I. 1), 2) a II. rozsudku zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Podle §209 odst. 5 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku odsoudil obviněného T. T. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let a šesti měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu uložil trest propadnutí věcí uvedených ve výroku o trestu tohoto rozsudku. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání tří let. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 11. 2011, sp. zn. 11 T 1/2011, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. 3 To 97/2012, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody a podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozené se zbytky nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 3. 1. 2013, sp. zn. 6 To 68/2012, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil z podnětu odvolání obviněného T. T. proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně, a to ve výroku o trestu propadnutí věci ve vztahu k notebooku ACER Aspire č. …, včetně kabelu a zdroje, a notebooku ACER Extenza 5635Z, č. …, včetně kabelu a zdroje. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. Podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného J. K. podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný J. K. prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Namítl, že nebyla naplněna objektivní stránka skutkové podstaty zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, neboť se nedopustil společně s obviněným T. T. jednání, které je mu kladeno za vinu. Namítl extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy. Popis skutku ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu považuje na nedostatečný, nepřesný a nevěrohodný. Namítl, že soudy obou stupňů byla nedostatečným způsobem určena výše způsobené škody. Poukázal na to, že jeho výpověď a výpovědi poškozeného J. Š. a jeho manželky M. Š. jsou značně rozdílné.
Obviněný J. K. z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 1. 2013, sp. zn. 6 To 68/2012, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 1. 2013, sp. zn. 6 To 68/2012, podal obviněný T. T. včas dne 29. 4. 2013 prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), k) a l) tr. ř. Namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, že mu byl nesprávně uložen trest a že výroková část rozsudku je neúplná. Poukázal na to, že tím, že odvolací soud ponechal rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině a trestu nezměněn, je naplněn i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Obviněný T. T. prostřednictvím svého obhájce dne 17. 5. 2013 doplnil dovolání. Nejvyšší soud se ale tímto podáním obviněného nemohl zabývat, neboť bylo podáno opožděně po uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání stanovené v §265e odst. 1 tr. ř. a §265f odst. 2 tr. ř. Rozsudek odvolacího soudu byl obviněnému T. T. doručen dne 7. 3. 2013 (č. l. 1672 spisu), jeho obhájci Mgr. Radimu Janouškovi dne 5. 3. 2013 (č. l. 1672 spisu) a státnímu zástupci dne 4. 3. 2013 (č. l. 1668 spisu). Poslední den lhůty pro podání dovolání tak vzhledem k §60 odst. 2 tr. ř. připadl na úterý 7. 5. 2013. Podle §265e odst. 4 tr. ř. navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné.
Obviněný T. T. z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 1. 2013, sp. zn. 6 To 68/2012, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce k dovolání obviněných J. K. a T. T. uvedl, že soudům obou stupňů nelze v této trestní věci důvodně vytýkat, že by se uplatněnými důkazními návrhy vůbec nezabývaly a že by jejich důkazní význam neposoudily v kontextu se zjištěným skutkovým stavem věci. Nejvyšší státní zástupce neshledal extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy. Poukázal na to, že námitku nepřiměřenosti uloženého trestu nelze úspěšně podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ani pod žádný jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněná dovolání obviněných J. K. a T. T., a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněných J. K. a T. T. jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými prostřednictvím obhájců [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání mají obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněných jsou zjevně neopodstatněná. Vycházel přitom z následujících skutečností.
K dovolání obviněného J. K.:
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný uplatnil ve svém dovolání částečně skutkové námitky. Těmito námitkami obviněný napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný tak sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod. Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Nejvyšší soud neshledal žádný rozpor, natož extrémní, mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy.
Obviněný právně relevantně namítl, že nebyla naplněna objektivní stránka skutkové podstaty zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku.
Podle §209 odst. 1 tr. zákoníku kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.
Podle §209 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku pachatel bude potrestán odnětím svobody na pět až deset let, způsobí-li činem uvedeným v §209 odst. 1 tr. zákoníku škodu velkého rozsahu.
Podle §138 odst. 1 tr. zákoníku se škodou nikoli nepatrnou rozumí škoda dosahující částky nejméně 5 000 Kč, škodou nikoli malou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 25 000 Kč, větší škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 50 000 Kč, značnou škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500 000 Kč a škodou velkého rozsahu se rozumí škoda dosahující nejméně částky 5 000 000 Kč.
Nejvyšší soud námitce obviněného nepřisvědčil. Vycházel ze skutkového stavu věci zjištěného v průběhu trestního stíhání obviněného, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že obviněný J. K. po předchozí dohodě se spoluobviněným T. T. v úmyslu neoprávněně se obohatit nejméně ve 25 případech pod různými záminkami, zejména pak pod záminkou získání finančních prostředků z účtu smyšlené osoby jménem P., vylákali od poškozeného J. Š. peněžní částku v celkové výši nejméně 17.000.000,- Kč, která jim byla předána v dílčích hotovostních platbách většinou na parkovištích v Ostravě, Olomouci, Brně a v Praze a na dalších místech České republiky bez jakéhokoliv dokladu se slibem, že poškozenému tyto peníze vrátí po odblokování účtu P., který údajně zemřel a to spolu s částkou 9.559.600,- Kč. Tento slib nesplnili, protože to ani neměli v úmyslu, peníze si ponechali pro svoji potřebu a tím způsobili poškozenému J. Š. škodu v celkové výši nejméně 17.000.000,- Kč. Z takto vymezeného skutku je zřejmé, že obviněný J. K. společně se spoluobviněným T. T. naplnili všechny zákonné znaky zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, neboť sebe obohatili tím, že uvedli poškozeného v omyl a způsobili na jeho majetku škodu velkého rozsahu. Právní kvalifikace skutku je proto správná.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud - ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Nejvyšší soud neshledal s ohledem na skutečnosti uvedené v předchozích částech odůvodnění tohoto rozhodnutí naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ani v první ani ve druhé alternativě.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného J. K. je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
K dovolání obviněného T. T.:
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný T. T. namítl, že soudy obou stupňů nesprávně právně kvalifikovaly jeho jednání jako zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku.
Podle §265f odst. 1 věty první tr. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo §265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá.
Na tomto místě je třeba zdůraznit, že význam obsahových náležitostí dovolání spočívá především ve skutečnosti, že dovoláním vymezuje dovolatel obsah a rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu. Zároveň se od obsahu podaného dovolání odvíjí možné rozhodnutí Nejvyššího soudu, které lze na jeho podkladě učinit. Dovolací soud tedy musí mít dostatečně kvalifikovaný podklad, aby mohl přezkoumávat napadené rozhodnutí a popřípadě prolomit jeho právní moc. Dovolatel je tak povinen v dovolání uvést mimo jiné i alespoň jeden z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř., a to zejména jeho zákonným označením (citací konkrétního zákonného ustanovení) a okolnostmi, jimiž je podložen. Dovolací důvod tedy nestačí obsahově vymezit námitkami či výhradami, které dovolatel uplatňuje proti napadenému rozhodnutí, ale musí být výslovně uveden i odkazem na některé (popř. i více) z ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. V označení napadeného výroku, rozsahu, v němž je napadán, a důvodů, které k tomu vedou, lze spatřovat těžiště odůvodnění podaného dovolání, protože těmito hledisky zároveň dovolatel vymezuje rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu a určuje obsah jeho možného rozhodnutí, popřípadě zaměření dalšího postupu ve věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2013, sp. zn. 4 Tdo 268/2013).
Obviněný T. T. v rámci tohoto dovolacího důvodu namítá nesprávnou právní kvalifikaci jeho jednání soudy obou stupňů. Obviněný ale již ve svém dovolání neuvádí, v čem tuto nesprávnou kvalifikaci skutku spatřuje, resp. neuvádí žádné konkrétní důvody, které ho k takovému závěru vedou. Vzhledem k tomu, že dovolatel svým dovoláním vymezuje obsah a rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu, je tedy vzhledem k neurčité argumentaci obviněného T. T. otázkou, co by měl Nejvyšší soud v případě této námitky přezkoumávat.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Podle tohoto dovolacího důvodu lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Obviněný T. T. v rámci tohoto dovolacího důvodu namítl, že mu byl nesprávně uložen trest.
Nejvyšší soud nepřisvědčil této námitce obviněného. Obviněný byl uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, za který mu byl uložen podle §209 odst. 5 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti let a šesti měsíců. Obviněnému byl uložen přípustný druh trestu, tj. trest odnětí svobody, a to v rámci sazby stanovené v §209 odst. 5 tr. zákoníku v rozmezí od pěti do deseti let. Nejvyšší soud shledal námitku obviněného zjevně neopodstatněnou.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze podat dovolání, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Tento dovolací důvod tak spočívá ve dvou alternativách. Buď nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou nebo určitý výrok sice byl v napadeném rozhodnutí učiněn, ale není úplný.
Obviněný v rámci tohoto dovolacího důvodu namítl, že výroková část rozsudku odvolacího soudu je neúplná.
Nejvyšší soud nepřisvědčil této námitce obviněného. Po přezkoumání výrokové části rozsudku odvolacího soudu shledal, že námitka obviněného je sice podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněná, protože výroková část rozsudku odvolacího soudu obsahuje všechny náležitosti vyžadované ustanoveními §120 odst. 1 písm. c), odst. 3 tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud - ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Nejvyšší soud neshledal s ohledem na skutečnosti uvedené v předchozích částech odůvodnění tohoto rozhodnutí naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ani v první ani ve druhé alternativě.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného T. T. je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání obou obviněných rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. července 2013
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek