ECLI:CZ:NS:2013:7.TDO.583.2013.1
sp. zn. 7 Tdo 583/2013-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 10. července 2013 v neveřejném zasedání, o dovolání obviněného P. G. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 1. 2013, sp. zn. 10 To 416/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 17 T 138/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 17. 9. 2012, sp. zn. 17 T 138/2011, byl obviněný P. G. uznán vinným přečinem obecného ohrožení z nedbalosti podle §273 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a byl odsouzen podle §273 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statuárního orgánu obchodních společností a družstev na dobu 5 let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost, aby uhradil poškozenému škodu ve výši 1.693.066,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Obviněný se přečinu dopustil tím, že v přesně nezjištěné době od 27. března 2001 do 18. prosince 2002, jako jednatel společnosti J. R. – Kovovýroba spol. s r. o., na základě smlouvy o dílo uzavřené dne 27. března 2001 podle §536 a následujících obchodního zákoníku, s objednatelem M. D., prováděl dodávku a montáž kotevních patek a nosných sloupů, příhradových vazníků, svislého a vodorovného zavětrování pastevního přístřešku půdorysu 19,5 x 54 m na parcele 5/1 v katastrálním území H., který byl dne 18. prosince 2002 zkolaudován pro volný pohyb koní při pastvě za nepříznivého počasí a k dočasnému uskladnění krmiva a podestýlky pro koně, přičemž vědomě dopustil, aby v zásadních bodech kovová konstrukce objektu neodpovídala projektové dokumentaci, kdy pro zhotovení horní a spodní pásnice vazníku užil profilu TR 100/100/3 mm namísto navržených profilů dle projektové dokumentace TR 100/100/8, pro sloupky a diagonály vazníků navržených z tenkostěnných profilů se stěnou 5 mm realizoval profily se stěnou do 3 mm, a pro výrobu pasů půlených vazníků namísto prvků v celé délce užil svařované profily, nezajistil svářecí dozor, kdy svary a spoje celé konstrukce byly provedeny tupým svarem bez příložek a provaření kořene, což neodpovídá jakémukoliv zatížení, odporuje všem zásadám provádění ocelových konstrukcí a dle ČSN EN 25817 je nepřípustné, čímž i pro případ kvalitního provedení svaru celou konstrukci poddimenzoval nejméně o 70 %, a proto její možné zatížení neodpovídalo požadavkům ČSN 7300035 platným v době projektu a realizace, ani požadavkům současně platné normy EN 1991, přičemž dne 20. 11. 2002 v rámci kontrolního dne a předání stavby investorovi vědomě prohlásil a svým podpisem stvrdil, že novostavba pastevního přístřešku byla postavena v souladu se schválenou dokumentací a v souladu s normami ČSN, ačkoliv věděl, že takto dokončená novostavba pastevního přístřešku neodpovídá stavební dokumentaci, ani normám ČSN, ač s ohledem na dosavadní zkušenosti v oboru a předmět jeho podnikání musel vědět, že může dojít vlivem poddimenzovaného materiálu k závadám při konstrukci a ke zřízení stavby, avšak spoléhal, že k tomuto nedojde a výše zjištěné závady se nezjistí, avšak v důsledku toho dne 3. února 2010 okolo 14.30 hod. došlo ke zřícení stavby pod tíhou sněhu, přičemž došlo k ohrožení života a zdraví osob, kdy v areálu pastevního přístřešku se pohybovali minimálně R. G., S. Š., Z. M. s dcerou a trenérkou, P. S., P. H., K. Š., M. M., kteří se v místě běžně pohybují při zajišťování chovu koní a v nepravidelných termínech členové kynologického klubu OSA Dubenec s účastí přibližně 20 lidí a M. D. vznikla zřízením stavby škoda ve výši nejméně 1.693.066,- Kč a pod přístřeškem měl uskladněny stroje v hodnotě nejméně 2.321.178,- Kč a koně nejméně v hodnotě 380.000,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 17. 1. 2013, sp. zn. 10 To 416/2012, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti rozhodnutí soudu II. stupně podal obviněný řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný obecně poukázal na nesprávné právní posouzení skutku soudem, nesprávné rozhodnutí o jeho vině a trestu, jakož i nesprávně uloženou povinnost nahradit škodu poškozenému. Obviněný se domnívá, že předmětný skutek nebyl právně kvalifikován v souladu s hmotným právem a jeho jednání nevykazuje povinné znaky skutkové podstaty přečinu podle §273 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. Je přesvědčen, že ze skutkových zjištění lze učinit jiný právní závěr odlišný od závěrů soudů. Zdůraznil, že měl postavit přístřešek pro koně, a to pouze jako jejich úkryt před nepříznivým počasím a pro uskladnění sena, nikoliv k jinému účelu. Nemohl tedy předpokládat, že u jím realizovaného díla v hodnotě 640.000,- Kč později vznikne hala v hodnotě nejméně 8.000.000,- Kč, s novým využitím pro jízdárnu, úložiště drahé techniky a kynologickým cvičištěm. Logicky proto nemohl počítat s tím, že by později mohla vzniknout škoda velkého rozsahu. Podle obviněného nemůže být pro právní kvalifikaci a jeho odpovědnost akceptováno plnění pojišťovny ve výši 5.000.000,- Kč. Obviněný vyjádřil také přesvědčení, že nemohl předpokládat, že v přístřešku pro koně, který byl určen jako úkryt před nepřízní počasí, by mohl vydat v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví osoby v počtu, který předpokládá skutková podstata stíhaného přečinu. Obviněný je přesvědčen, že soudy extenzivním způsobem dovodily nedbalost v jeho jednání a kriminalizovaly jeho odpovědnost za vzniklou škodu.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a aby Krajskému soudu v Hradci Králové přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl o zastavení trestního stíhání proti jeho osobě.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k námitkám obviněného uplatněným v jeho dovolání uvedla, že za významné považuje otázky, zda se obviněný jednání popsaného ve výroku o vině dopustil zaviněně a zda existovala okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby ve smyslu způsobení značné škody. Obviněný byl odsouzen, že z nedbalosti způsobil obecné nebezpečí tím, že vydal lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví. V rámci základní skutkové podstaty tedy nebylo přihlíženo k tomu, že vydal cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu. Naproti tomu mělo obecně nebezpečné jednání obviněného za následek způsobení škody, v posuzované trestní věci značné škody, kdy se jedná o těžší následek, který je okolností podmiňující vyšší trestní sazby podle §273 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Podle státní zástupkyně třeba zahrnout do rozsahu způsobené škody vedle skutečné hodnoty zničeného majetku, či škody skutečně vzniklé na cizím majetku, i případné další škodlivé následky, které vznikly v příčinné souvislosti s obecně nebezpečnou událostí, a to včetně účelně vynaložených nákladů na odstranění následků takové události, a to v tom případě, pokud pachatelem byly zaviněny alespoň z nedbalosti. K takové situaci došlo v posuzované trestní věci. V příčinné souvislosti s jednáním obviněného došlo ke zřízení stavby, a to z toho důvodu, že poddimenzovaná kovová konstrukce se zřítila při zatížení sněhem. Obviněný je tak podle státní zástupkyně odpovědný za veškerou škodu způsobenou zřízením budovy, neboť pokud by provedl konstrukci podle projektové dokumentace, nemohlo by k jejímu zřícení dojít. Odvolací soud podle názoru státní zástupkyně správně uzavřel, že vzhledem ke kvalifikované skutkové podstatě se zavinění obviněného pohybovalo v rovině nevědomé nedbalosti, neboť nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl. Povinnost předvídat možnost způsobení poruchy nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem při výkonu povolání vyplývá nejen z bezpečnostních předpisů, ale i z technických norem (srov. č. 28/1988 Sb., rozhodnutí trestních). Obviněný měl tedy jednak povinnost a jednak i možnost předvídat ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem. Pokud jde o základní skutkovou podstatu, vzhledem k té jednal obviněný ve vědomé nedbalosti podle §16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Obviněný věděl, že v případě provádění dodávky a montáže kotevních patek a nosných sloupů, příhradových vazníků, svislého a vodorovného zavětrování pastevního přístřešku půdorysu 19,5 x 54 m v situaci, kdy nedodrží platné normy, na které ho upozorňovala i samotná projektová dokumentace, práci provede neproškolenými pracovníky bez odborné garance, může dojít ke zřícení stavby. Tento následek způsobit nechtěl, ani s ním nebyl srozuměn, musel však předpokládat, že při manipulaci se zvířaty i při uskladňování krmiva a podestýlky se pod přístřeškem budou pohybovat lidé, kdy při velikosti uvedeného přístřešku nebylo vyloučeno, aby se tam pohybovalo najednou i více než sedm osob.
Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, jako zjevně neopodstatněné. Současně souhlasila s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný uplatnil v dovolání dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání je tedy určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů.
Pod tento dovolací důvod je možné podřadit obecnou námitku obviněného, že jeho jednání nebylo právně kvalifikováno v souladu s hmotným právem, neboť nevykazuje povinné znaky skutkové podstaty přečinu podle §273 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, kterou konkretizoval námitkou týkající se údajné absence subjektivní stránky uvedeného přečinu, když se obviněný domnívá, že nemohl na počátku při realizaci stavby předpokládat, že později by jako následek mohla vzniknout škoda velkého rozsahu, a také nemohl předpokládat, že vydá nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví osoby v počtu, který předpokládá skutková podstata uvedeného přečinu. Nejvyšší soud se v souladu s ustanovením §265i odst. 3 tr. ř. těmito námitkami uvedenými v dovolání zabýval, avšak shledal je zjevně neopodstatněnými.
Obviněný se jednáním popsaným ve skutkové větě výroku o vině rozhodnutí soudu I. stupně (citované výše) dopustil přečinu obecného ohrožení z nedbalosti podle §273 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. Toho se dopustí pachatel, který z nedbalosti způsobí obecné ohrožení tím, že vydá lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví nebo cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu tím, že zapříčiní požár nebo povodeň nebo škodlivý účinek výbušnin, plynu, elektřiny, nebo jiných podobně nebezpečných látek nebo sil, nebo se dopustí jiného podobného nebezpečného jednání. Způsobí-li takovým činem značnou škodu, naplní kvalifikovanou skutkovou podstatu podle odst. 2 písm. c) §273 tr. zákoníku.
Objektem trestného činu obecného ohrožení podle §273 odst. 1 tr. zákoníku je zájem na ochraně života nebo zdraví lidí anebo zájem na ochraně cizího majetku. Tyto chráněné zájmy nemusí být obecně nebezpečným jednáním ohroženy všechny, postačí i ohrožení nebo porušení jen jednoho z uvedených zájmů. Nestačí jakékoliv jednání, jímž může být způsoben předpokládaný následek, ale musí jít o jednání obecně nebezpečné, z něhož bezprostředně hrozí obecně nebezpečný následek.
Obecné nebezpečí nastane tehdy, vznikne-li obecně nebezpečným jednáním pachatele situace, která svou povahou, rozsahem a intenzitou ohrožení znamená nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví více osob nebo nebezpečí škody velkého rozsahu na cizím majetku. Vznik obecně nebezpečného jednání tedy předpokládá jednak obecně nebezpečné jednání pachatele a jednak následky, které spočívají v ohrožení chráněných zájmů v rozsahu a v zákonem vyžadované intenzitě. Jde o trestný čin ohrožovací, neboť obecné nebezpečí vzniká již tehdy, když nebezpečí v zákoně uvedené povahy a intenzity bezprostředně hrozí, což znamená výrazné přiblížení se k poruše. Pro stav obecného nebezpečí, i když k porušení nemusí vůbec dojít, je typická živelnost a neovladatelnost průběhu událostí, při nichž vznik poruchy je závislý na nahodilých okolnostech, které se vymykají vlivu pachatele. Obecně nebezpečný následek je způsoben a trestný čin obecného ohrožení je dokonán již provedením jednání, z něhož bezprostředně hrozí nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví lidí nebo nebezpečí škody velkého rozsahu na cizím majetku. Zda takové bezprostřední nebezpečí vzniklo, nutno posuzovat vždy v souvislosti se všemi okolnostmi konkrétního případu, se způsobem provedení činu, s časem i místem spáchání činu a s jeho povahou (k tomu např. rozhodnutí č. 3/1963, č. 1/1966, č. 22/1967, č. 36/1984 Sb. rozh. tr. aj.).
Trestný čin je spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí [§16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku nedbalost vědomá] nebo pachatel nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl [§16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku nedbalost nevědomá].
Z právní věty výroku o vině z rozsudku okresního soudu je zřejmé, že obviněný byl uznán vinným, že z nedbalosti způsobil obecné nebezpečí tím, že vydal lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví tím, že se dopustil jiného nebezpečného jednání a způsobil tak značnou škodu.
Ze skutkových zjištění vyplývá, že obviněný jako jednatel společnosti J. R. – Kovovýroba spol. s r.o. na základě smlouvy o dílo prováděl dodávku a montáž kotevních patek a nosných sloupů, příhradových vazníků svislého a vodorovného zavětrování pastevního přístřešku půdorysu 19,5 x 54 m v katastrálním území H., určený pro volný pohyb koní při pastvě za nepříznivého počasí a k dočasnému uskladnění krmiva a podestýlky pro koně. Z provedeného dokazování (znalecký posudek z oboru stavebnictví, odvětví statika a dynamika staveb na č. l. 102 a násl. tr. spisu, odborné vyjádření z oboru kriminalistika na č. l. 94 tr. spisu, výpověď znalce Ing. J. Chalupského na č. l. 351 tr. spisu a z dalších důkazů) je nepochybné, že při realizaci smluvně převzaté povinnosti nepostupoval obviněný v souladu s projektovou dokumentací ani v souladu s platnými normami ČSN, připustil tak, aby byl na stavbu použit materiál, který neodpovídal stavební projektové dokumentaci, konstrukce tak byla vlivem změny tloušťky materiálu poddimenzována o cca 70%, nezajistil odborný dozor při sváření, čímž dopustil, že svary byly provedeny v jiné nepřípustné kvalitě (odporující všem zásadám provádění ocelových konstrukcí), než v jaké měly být provedeny. Obviněný tak vyhotovil vysoce závadné dílo, vyrobené z nevhodného materiálu nadto nesprávně svařeného, porušující závazné normy upravující postupy při zhotovování takového díla. Obviněný tím vytvořil stav stálého nebezpečí (z výpovědi znalce Ing. J. Chalupského vyplývá, že ke zřícení takovéto konstrukce mohlo dojít fakticky kdykoli, nejen při zatížení sněhem) pro životy a zdraví osob pohybujících se několik let každodenně po dobu několika hodin pod touto konstrukcí. Obviněný jako dodavatel ručí za kvalitu takto zhotovené konstrukce. Nejvyšší soud v tomto směru v podrobnostech odkazuje na pečlivá odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů.
V příčinné souvislosti s výše uvedeným jednáním obviněného došlo dne 3. 2. 2010 ke zřícení stavby, kdy se nesprávně provedená kovová konstrukce zřítila při zatížení sněhem. Pokud jde o namítanou subjektivní stránku souzeného přečinu, Nejvyšší soud konstatuje, že závěr o tom, zda tu je zavinění ve smyslu trestního zákoníku a v jaké formě, je závěrem právním. Tento závěr o subjektivních znacích trestného činu se musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování. Okolnosti subjektivního charakteru lze zpravidla dokazovat jen nepřímo, z okolností objektivní povahy, ze kterých se dá podle zásad správného myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem.
Nejvyšší soud souhlasí se závěry soudů, pokud ve vztahu k základní skutkové podstatě shledaly v jednání obviněného zavinění ve formě vědomé nedbalosti, neboť jako profesionál se zavedenou firmou v oboru věděl, že při stavbě daného typu konstrukce je nutné dodržovat pravidla stanovená závaznými předpisy, měl zkušenosti s používanými materiály a věděl, že pokud použije nevhodný materiál, práci provede neproškoleným personálem bez odborného dohledu, může dojít ke zřícení stavby. Obviněnému také muselo být zřejmé, že při výstavbě přístřešku o velikosti 19,5 x 54 m určeného pro pohyb koní v nepříznivém počasí a pro uskladnění podestýlky a krmiva pro zvířata (byť původně pouze dočasně), se budou při manipulaci se zvířaty, jakož i při manipulaci s krmivem a senem, pod přístřeškem pohybovat lidé, když s ohledem právě na velikost konstrukce nebylo vyloučeno, aby se tam najednou pohybovalo i více osob. S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že obviněný věděl, že svým jednáním může způsobit následek předpokládaný trestním zákoníkem, avšak bez přiměřených důvodů spoléhal, že takový následek nenastane. V této souvislosti Nejvyšší soud poukazuje, že pokud jde o základní skutkovou podstatu uvedeného přečinu, není obviněnému kladeno za vinu, že by vydal cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu, jak namítá ve svém dovolání.
Pokud jde o faktický následek jednání obviněného, a to způsobení značné škody podle odst. 2 písm. c) §273 tr. zákoníku, je nutné poznamenat, že škoda vznikla v příčinné souvislosti s jednáním obviněného a jako následek tohoto jednání. Do rozsahu takto způsobené škody je třeba zahrnout skutečnou hodnotu zničené věci, jakož i náklady vynaložené účelně na odvrácení hrozícího nebezpeční a i na nápravu škodlivých následků. Výše škody tak byla znaleckým posudkem z oboru ekonomika a stavebnictví, odvětví ceny a odhady nemovitostí (č. l. 210 a násl. tr. spisu) stanovena jako rozdíl mezi cenou nemovitosti před zřízením o cenou zůstatkovou, a to ve výši 1.693.066,- Kč, což představuje značnou škodu a těžší následek ve smyslu kvalifikované skutkové podstaty uvedeného přečinu. Obviněný jako dodavatel a zhotovitel díla je odpovědný za veškerou škodu způsobenou zřícením konstrukce přístřešku, neboť pokud by dílo vyhotovil řádně v souladu s projektovou dokumentací a s platnými závaznými normami, ke zřícení stavby by nedošlo. Nejvyšší soud pak souhlasí také se závěry soudů týkající se naplnění subjektivní stránky ve formě nedbalosti nevědomé také k tomuto těžšímu následku, neboť obviněný nevěděl, že svým jednáním může takové porušení či ohrožení způsobit, ač to vzhledem k okolnostem, ke svým profesním zkušenostem a znalostem vědět měl a mohl. Nejvyšší soud tedy považuje tyto námitky obviněného za zjevně neopodstatněné, neboť jednání popsané ve skutkové větě výroku o vině rozhodnutí soudu I. stupně bylo z hlediska namítaných vad správně kvalifikováno jako přečin obecného ohrožení z nedbalosti podle §273 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného P. G. jako celek odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. července 2013
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš