ECLI:CZ:NS:2013:7.TDO.590.2013.1
sp. zn. 7 Tdo 590/2013-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 25. června 2013 v Brně dovolání obviněného T. R. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2013, sp. zn. 8 To 50/2013, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 303/2011, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. R. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 14. 11. 2012, sp. zn. 5 T 303/2011, byl obviněný T. R. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a byl za něj a za sbíhající se přečin podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 4. 4. 2012, sp. zn. 10 T 6/2012, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 4 To 412/2012, podle §209 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 4. 4. 2012, sp. zn. 10 T 6/2012, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 4 To 412/2012, jakož i všechny další výroky na výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. soud uložil obviněnému povinnost nahradit poškozeným H. M., a Z. M., škodu ve výši 80.000,- Kč.
Jako přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku posoudil skutek spočívající v tom, že obviněný, ačkoliv nemá právnické vzdělání a není advokátem ani exekutorem, uzavřel dne 1. 10. 2010 v B., ve své kanceláři označené jako „I. A E. K. J., Mgr. T. R.“ jako obstaratel zastupující firmu „J. – kancelář obecných zmocněnců“ s poškozeným – objednatelem Z. M., smlouvu o obstarání věci a generální plnou moc, jejichž předmětem bylo vymožení dluhu poškozeného od J. V. a H. V., ve výši 780.000,- Kč, přičemž se vydával za právníka a z poškozeného v B. pod nejrůznějšími nepravdivými záminkami o probíhajícím jednání s advokátem dlužníků či hrozící finanční kontrole a zařízení zpětvzetí údajného trestního oznámení V. v období od 1. 10. 2010 do 8. 10. 2010 vylákal postupně částku ve výši 80.000,- Kč, aniž by vůbec s dlužníky či jejich právním zástupcem začal ve věci jednat, následně kontakt s poškozeným přerušil a úhradu peněz na vyřízení věci zapřel.
K odvolání obviněného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 5. 3. 2013, sp. zn. 8 To 50/2013, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle §209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání, z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání namítl, že tvrzení poškozených, že mu předali částku 80.000,- Kč je ničím nepodložené a toto tvrzení je v rozporu s tvrzením obviněného, který převzetí této částky popřel. Soud proto hodnotil důkazy v rozporu se zákonem, když jednostranně a protiprávně zvýhodnil poškozené. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2013, sp. zn. 8 To 50/2013, a věc mu vrátil k dalšímu projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce se k dovolání věcně nevyjádřil. Vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl o dovolání za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je to, že předmětem právního posouzení je skutek zjištěný soudy, a nikoli skutek, jehož zjištění se dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou obviněný prosazuje. Dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný uplatnil v dovolání pouze námitky skutkové, které svým obsahem nenaplňují uplatněný dovolací důvod a jimiž se proto nemohl zabývat vzhledem k zákonnému vymezení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání, které bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. června 2013
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek