ECLI:CZ:NS:2013:7.TDO.625.2013.2
sp. zn. 7 Tdo 625/2013-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 2. července 2013 v Brně dovolání obviněného V. S. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 61 To 18/2013, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 46 T 87/2012, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 61 To 18/2013, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 12. 2012, sp. zn. 46 T 87/2012.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 4 přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 17. 12. 2012, sp. zn. 46 T 87/2012, podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř., §188 odst. 1 písm. b) tr. ř. a §171 odst. 1 tr. ř. postoupil trestní věc obviněného V. S. (dále jen „obviněný“) Úřadu Městské části Praha 4 jako orgánu příslušnému k projednání přestupku pro jednání popsané v návrhu na potrestání Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. ZK 850/2012, spočívající v tom, že obviněný dne 11. 10. 2012 v 01:45 hod. řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Ford Puma, černé metalické barvy v prostoru křižovatky ul. N. – N. k. s. v P., kde byl kontrolován hlídkou Policie ČR, při kontrole bylo zjištěno, že má blokován řidičský průkaz rozhodnutím Magistrátu města České Budějovice ze dne 4. 11. 2009, doručeno veřejnou vyhláškou dne 10. 12. 2009, když dosáhl 12 bodů a řidičský průkaz mu byl zadržen dne 16. 5. 2011 hlídkou policie a následně vydal Magistrát hl. m. Prahy rozhodnutí ze dne 13. 9. 2011, sp. zn. S-MHMP-427534/2011/Kar, s plnou mocí dne 4. 10. 2011, kterým mu byl vysloven mimo jiné zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 12 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, protože si řidičský průkaz dosud nevyzvedl, nemá platné řidičské oprávnění, v němž byl spatřován přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 61 To 18/2013, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl jako nedůvodnou stížnost státního zástupce podanou proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 12. 2012, sp. zn. 46 T 87/2012.
Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podal nejvyšší státní zástupce dovolání v neprospěch obviněného opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), f) a l) tr. ř. Poukázal na to, že podle platné soudní judikatury se úkon správního orgánu spočívající v oznámení a výzvě podle §123c odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), považuje za rozhodnutí ve smyslu §337 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedl, že za „odnětí příslušného oprávnění podle jiného právního předpisu“ ve smyslu §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku je třeba považovat i pozbytí řidičského oprávnění u řidiče, který v bodovém hodnocení dosáhl 12 bodů a kterému v důsledku toho obecní úřad s rozšířenou působností doručil oznámení a výzvu k odevzdání řidičského průkazu podle §123c odst. 3 zákona o silničním provozu. S odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. Tpjn 302/2010, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2012, sp. zn. 4 Tz 56/2012, namítl, že pokud pachatel řídí motorové vozidlo i poté, co mu bylo řidičské oprávnění odňato pravomocným rozhodnutím příslušného obecního úřadu s rozšířenou působností, pak naplňuje znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Namítl, že uplynutí jednoroční lhůty ve smyslu §123d odst. 1 zákona o silničním provozu, samo o sobě nemůže znamenat, že pokud tzv. vybodovaný řidič usedne za volant motorového vozidla a řídí je bez toho, že by splnil veškeré podmínky pro podání žádosti o vrácení řidičského oprávnění, že by takové jednání mělo být posouzeno pouze jako přestupek. Podmínkou pro vrácení řidičského oprávnění podle §123d odst. 3 zákona o silničním provozu, ve znění účinném do 31. 7. 2011, je prokázání, že se žadatel podrobil přezkoušení z odborné způsobilosti podle zvláštního předpisu. Od 1. 8. 2011 pak podle stejného zákonného ustanovení musí žadatel navíc předložit i posudek o zdravotní způsobilosti včetně psychologického vyšetření. Řidič, který nesplní takové zákonné podmínky a předpoklady k vrácení řidičského oprávnění a přesto usedne do motorového vozidla a toto řídí, vykonává činnost, pro niž mu bylo odňato řidičské oprávnění podle jiného právního předpisu, případně činnost, pro kterou takové oprávnění pozbyl. Ohrožení bezpečnosti silničního provozu a jeho účastníků ze strany řidičů, u nichž nebyla autoritativně přezkoumána a zjištěna jejich způsobilost k řízení motorového vozidla a tudíž i k navrácení řidičského oprávnění, zcela jistě neklesá s postupem času, nýbrž tomu může být právě naopak. Nejvyšší státní zástupce proto shrnul, že obviněný V. S. mařil výkon pravomocného rozhodnutí jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonával činnost, pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu, a proto bylo namístě jeho jednání kvalifikovat jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 61 To 18/2013, a dále i usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 12. 2012, sp. zn. 46 T 87/2012, jakož i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud neodmítl dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a proto podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo podáno dovolání, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. Po přezkoumání shledal, že dovolání je důvodné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Nejvyšší státní zástupce v rámci tohoto dovolacího důvodu namítl, že jednání obviněného vyjádřené v návrhu na potrestání Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 27. 11. 2012, sp. zn. ZK 850/2012, naplňuje znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
Podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána nebo pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu nebo pro kterou takové oprávnění pozbyl, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
Podle §123c odst. 3 zákona o silničním provozu příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností při provedení záznamu bodů, kterým řidič dosáhl celkového počtu 12 bodů, neprodleně písemně nebo elektronickou cestou oznámí tuto skutečnost řidiči a vyzve jej k odevzdání řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne doručení tohoto oznámení. Řidič pozbývá řidičské oprávnění uplynutím 5 pracovních dnů ode dne, v němž mu bylo toto oznámení doručeno.
Podle §123d odst. 1 zákona o silničním provozu řidič, který podle §123c odst. 3 zákona o silničním provozu pozbyl řidičské oprávnění, je oprávněn požádat o vrácení řidičského oprávnění nejdříve po uplynutí 1 roku ode dne pozbytí řidičského oprávnění podle §123c odst. 3 zákona o silničním provozu.
Podle §123d odst. 3 zákona o silničním provozu žádost o vrácení řidičského oprávnění podává žadatel písemně u příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Podmínkou vrácení řidičského oprávnění je prokázání, že se žadatel podrobil přezkoušení z odborné způsobilosti podle zvláštního právního předpisu a dále předložení posudku o zdravotní způsobilosti včetně dopravně psychologického vyšetření. Pro vrácení řidičského oprávnění platí přiměřeně §101 zákona o silničním provozu.
Nejvyšší soud shledal námitky nejvyššího státního zástupce důvodnými. Podle stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. Tpjn 302/2010, se považuje za „odnětí příslušného oprávnění podle jiného právního předpisu“ ve smyslu §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku i pozbytí řidičského oprávnění u řidiče, který v bodovém hodnocení dosáhl 12 bodů. Lze jen připomenout, že pozbytí oprávnění k řízení motorových vozidel u řidiče, který v bodovém hodnocení dosáhl 12 bodů, a v důsledku toho mu bylo doručeno obecním úřadem s rozšířenou působností oznámení a výzva podle §123c odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zák. č. 361/2000 Sb.“), k odevzdání řidičského průkazu, je úkonem, jímž došlo ke vzniku, změně nebo zániku oprávnění a povinností fyzické (nebo právnické osoby). Z tohoto hlediska je zásadní, že v uvedené výzvě se řidiči podle §123c odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb. ukládá odevzdat řidičský průkaz a mezinárodní řidičský průkaz nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne doručení tohoto oznámení, s tím, že řidič pozbývá řidičské oprávnění uplynutím 5 pracovních dnů ode dne, v němž mu bylo toto oznámení doručeno, nepodá-li proti němu námitky. Touto výzvou je řidiči ukládána povinnost - odevzdat řidičský průkaz, a proto je třeba tuto výzvu považovat za rozhodnutí materiální povahy. Za rozhodnutí je tento úkon nutné považovat i proto, že od jeho doručení se odvíjí lhůta k podání opravného prostředku (námitek podle §123f odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb.) a marným uplynutím lhůty řidič pozbývá řidičského oprávnění. Ze všech těchto hledisek je proto nutno oznámení o dosažení dvanáctibodové hranice a výzvu k odevzdání řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu považovat za rozhodnutí ve smyslu §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. V důsledku toho, pokud pachatel řídí motorové vozidlo i poté, co mu bylo takto řidičské oprávnění odňato rozhodnutím příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností, naplňuje znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku (srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. Tpjn 302/2010, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2012, sp. zn. 4 Tz 56/2012).
V uvedené trestní věci obviněný řídil motorové vozidlo poté, co mu bylo řidičské oprávnění odňato pravomocným rozhodnutím příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Soudy prvního a druhého stupně jednání obviněného posoudily jako přestupek, nikoli trestný čin a postoupily věc správnímu orgánu k projednání přestupku. Svoji argumentaci opřely o skutečnost, že obviněný takto jednal až po uplynutí jednoroční lhůty podle §123d odst. 1 zákona o silničním provozu, po kterou tzv. vybodovaný řidič nemůže požádat o vrácení řidičského oprávnění, a proto shodně shledaly, že nebyly naplněny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. S tímto právním názorem soudů obou stupňů nelze souhlasit.
Jednoletá lhůta podle §123d odst. 1 zákona o silničním provozu má nesporně určitý sankční, ale i ochranný charakter a postihuje řidiče, který soustavným nerespektováním dopravních předpisů dosáhl hranice 12 bodů v bodovém hodnocení a zavdal tak příčinu k postupu podle §123c odst. 3 zákona o silničním provozu ze strany příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Uplynutí této lhůty ale samo o sobě nemůže znamenat, že pokud tzv. vybodovaný řidič usedne za volant motorového vozidla a řídí je bez toho, že by splnil veškeré podmínky pro podání žádosti o vrácení řidičského oprávnění, že by takové jednání mělo být posouzeno pouze jako přestupek. Každý řidič, jemuž byl uložen trest či sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na určitou dobu, zároveň pozbyl i řidičské oprávnění. Řidič, jemuž bylo odňato toto řidičské oprávnění a kterému uplynula doba jednoho roku k možnosti požádat o jeho vrácení, se, pokud jde o znovunabytí řidičského oprávnění nachází v obdobné situaci jako řidič, který vykonal uložený trest či sankci zákazu řízení motorových vozidel. Oba totiž k vrácení řidičského oprávnění musí splnit zákonem stanovené podmínky a předpoklady, které jsou v podstatě rovnocenné (srov. §123d zákona o silničním provozu, §101 zákona o silničním provozu a §102 zákona o silničním provozu). Z toho vyplývá, že pokud takový řidič nesplní uvedené zákonné podmínky a předpoklady k vrácení řidičského oprávnění a přesto usedne do motorového vozidla a řídí jej, vykonává činnost, pro niž mu bylo odňato řidičské oprávnění podle jiného právního předpisu, případně činnost, pro kterou takové oprávnění pozbyl. To pak znamená, že řidič, který trest či sankci spočívající v zákazu řízení motorových vozidel již vykonal, ale zároveň ještě neprokázal zákonem stanovenou odbornou a zdravotní způsobilost k vrácení řidičského oprávnění, a přesto motorové vozidlo řídí, tak naplňuje zákonné znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí spočívající ve výkonu činnosti, pro kterou pozbyl oprávnění podle jiného právního předpisu.
Nejvyšší soud proto přisvědčil námitkám nejvyššího státního zástupce a shledal, že byl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť obviněný V. S. mařil výkon pravomocného rozhodnutí jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonával činnost, pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu, a jeho jednání mělo být kvalifikováno jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř.
Podle toho ustanovení lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce v rámci tohoto dovolacího důvodu namítl, že usnesením soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu bylo nesprávně rozhodnuto o postoupení věci Úřadu Městské části Praha 4 jako orgánu příslušnému k projednání přestupku.
Nejvyšší soud s odkazem na výše uvedenou argumentaci shledal také naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. Soudy obou stupňů svými rozhodnutími postoupily tuto trestní věc příslušnému správnímu orgánu k projednání přestupku, ačkoliv pro takový postup nebyly splněny zákonné podmínky, neboť jednáním obviněného byla naplněna skutková podstata přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, o němž je příslušný rozhodovat pouze soud v trestním řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2011, sp. zn. 8 Tdo 1460/2011).
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud - ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal s ohledem na skutečnosti uvedené v předchozích částech odůvodnění tohoto rozhodnutí naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v první i ve druhé alternativě.
Nejvyšší soud shledal dovolání nejvyššího státního zástupce důvodným, a proto podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 61 To 18/2013, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 12. 2012, sp. zn. 46 T 87/2012, a současně zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Soud prvního stupně je podle §265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil v příslušných částech odůvodnění tohoto usnesení.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. července 2013
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek