ECLI:CZ:NS:2013:7.TDO.631.2013.1
sp. zn. 7 Tdo 631/2013-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. 7. 2013 o dovolání obviněného M. K., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2013, sp. zn. 7 To 42/2013, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 4 T 72/2011 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. o d mí t á .
Odůvodnění:
Obviněný M. K. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2013, sp. zn. 7 To 42/2013, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání a o odvolání státního zástupce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 15. 11. 2012, sp. zn. 4 T 72/2011. Obviněný napadl rozsudek Městského soudu v Praze proto, že jím zůstal nedotčen výrok o jeho vině organizátorstvím přečinu výtržnictví podle §24 odst. l písm. a) tr. zákoníku, §358 odst. l tr. zákoníku (bod 1 výroku o vině), organizátorstvím přečinu nebezpečného vyhrožování podle 24 odst. l písm. a) tr. zákoníku, §353 odst. l tr. zákoníku (body 2, 4 výroku o vině) a organizátorstvím přečinu poškození cizí věci podle §24 odst. l písm. a) tr. zákoníku, §228 odst. l tr. zákoníku (bod 3 výroku o vině). Pokud jde o dovolací důvod, obviněný odkázal na ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř. a uplatnil námitky, jimiž se snažil zpochybnit skutková zjištění, která se stala podkladem výroku o vině. Obviněný vytkl jednak to, že soudy založily tato zjištění na výpovědích osob, které označil za nevěrohodné, a jednak to, že soudy neprovedly další důkazy podle jeho návrhů. Obsáhle zpracovanými námitkami se obviněný snažil vysvětlit, že neměl žádný motiv k jednání, pro které byl odsouzen. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podané dovolání je koncipováno tak, jako by šlo o další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení. To je ovšem v rozporu s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Konkrétní uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se míní jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí je možné namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo dovolací důvod jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Z podnětu dovolání, které bylo podáno s odkazem na ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř., se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů. Znovu je třeba připomenout povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
Jako organizátorství přečinu výtržnictví podle §24 odst. l písm. a) tr. zákoníku, §358 odst. l tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 10, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil také Městský soud v Praze, spočíval v podstatě v tom, že obviněný M. K. koncem října 2010 ve S., okr. Kladno, dal pokyn k fyzickému napadení poškozeného M. S. tím způsobem, že obviněnému Z. R. řekl, aby „dal S. do držky, aby nemohl chodit do práce“, a za tím účelem poskytl obviněnému Z. R. vozidlo a slíbil mu odměnu 5 000 Kč, načež obviněný Z. R. kontaktoval obviněného A. Š. s tím, že by potřeboval, aby dal jednomu muži facku, a označil mu poškozeného, jehož pak obviněný A. Š. dne 29. 10. 2010 ráno na zastávce městské hromadné dopravy v Praze …, N. ul., udeřil pěstí do levé dolní čelisti a tím mu způsobil její pohmoždění.
Jako organizátorství přečinu nebezpečného vyhrožování podle §24 odst. l písm. a) tr. zákoníku, §353 odst. l tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 10, která v napadeném rozsudku akceptoval také Městský soud v Praze, spočíval v podstatě v tom, že obviněný M. K.
- koncem října 2010 předal obviněnému Z. R. telefonní číslo poškozeného M. S. s tím, aby mu zavolal, a předal mu písemný text, který měl poškozenému telefonicky sdělit, načež obviněný Z. R. dne 29. 10. 2010 v 19,28 hodin z veřejného telefonního automatu v Praze …, S. ul., zavolal poškozenému a řekl mu: „Jak se ti to dneska ráno líbilo, ty hajzle? Takhle to bude stejný každej den, pokud nezměníš svoje chování. Jestli to nezměníš, tak to bude příště s nožem“,
- dne 1. 11. 2010 předal obviněnému Z. R. písemný text s pokynem, aby opět kontaktoval poškozeného M. S., načež obviněný Z. R. téhož dne ve 21,24 hodin zavolal poškozenému z veřejného telefonního automatu v K., A. ul., a řekl mu: „Zejtra na tý zastávce budeš hořet ty, hajzle“ a dále mu řekl, že „si posvítí na jeho rodinu“.
Jako organizátorství přečinu poškození cizí věci podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, §228 odst. 1 tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 10, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Městský soud v Praze, spočíval v podstatě v tom, že obviněný M. K. koncem října dal pokyn k zapálení vozidla poškozeného M. S., sdělil obviněnému Z. R. informace o tomto vozidle a obviněný Z. R. dne 1. 11. 2010 kolem 03,45 hodin v Praze …, F. ul., polil vozidlo zn. Subaru registrační značky … acetonem a zapálil tuto hořlavinu, čímž došlo na vozidle k poškození pravého předního kola a pneumatiky, blatníku s podběhem a elektroinstalace a poškozenému V. K., který byl majitelem tohoto vozidla a jehož vozidlo si obviněný Z. R. spletl s vozidlem poškozeného M. S., byla způsobena škoda ve výši 20 850 Kč.
Obviněný M. K. neuplatnil v dovolání žádnou námitku v tom smyslu, že by tato skutková zjištění neodpovídala zákonným znakům organizátorství uvedených přečinů. Pouze takto koncipované dovolání by korespondovalo s dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. Obviněný učinil obsahem dovolání v celém rozsahu výlučně jen polemiku se skutkovými zjištěními soudů a snažil se zvrátit tato zjištění námitkami, které se odvíjely od jeho tvrzení, že s útoky proti poškozenému M. S. neměl nic společného. Tyto námitky mají vyloženě skutkovou povahu a tím pádem jsou mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu svým obsahem neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu nutný proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces. Zásah Nejvyššího soudu do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním pak má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Mezi skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 10, která Městský soud v Praze považoval za správná, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor, a to ani v otázce účasti obviněného M. K. na útocích proti poškozenému M. S., resp. proti jeho majetku. V tomto ohledu mají skutková zjištění soudů odpovídající obsahové zakotvení ve výpovědi obviněného Z. R., který jasně, podrobně a konkrétně popsal, že útoky proti poškozenému inicioval obviněný M. K.. Pokud byla výpověď obviněného Z. R. ověřitelná jinými důkazy nebo objektivně zjištěnými okolnostmi, ukázala se jeho tvrzení jako pravdivá. Významné bylo zejména to, že byla podporována výpovědí svědkyně P. F., která byla přítomna jednání obou obviněných a potvrdila nejen to, že obviněný M. K. chtěl po obviněném Z. R., aby zavolal poškozenému, ale i to, že obviněný M. K. dával obviněnému Z. R. papír, na kterém bylo napsáno, co má poškozenému říci. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Své hodnotící úvahy soudy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily a v tomto rámci přijatelně zdůvodnily také to, proč považují další dokazování podle návrhů obviněného za nadbytečné. Pokud obviněný M. K. kladl v dovolání zvláštní důraz na to, že s poškozeným M. S. měl dobré vztahy a že neměl žádný motiv k útokům proti němu, pak je třeba odkázat na zjištění soudů, z něhož je tento motiv zřejmý. Jde o to, že obviněný pracoval pro leasingovou obchodní společnost Credium Finance, a.s., v níž působil také poškozený, a zároveň pro obchodní společnost Autobazar Centrum, s.r.o. Z obchodů těchto společností vznikly neuspokojené pohledávky obchodní společnosti Credium Finance, a.s., ve výši několika milionů korun, což vedlo poškozeného M. S. k omezení obchodů s obchodní společností Autobazar Centrum, s.r.o. Tento postup poškozeného vyvolal u obviněného M. K. nespokojenost, kterou projevil posuzovanými činy. Ostatně sám poškozený ihned vyhodnotil útoky proti své osobě tak, že mají spojitost s nesplněnými dluhy obchodní společnosti Autobazar Centrum, s.r.o., a pojal podezření, že původcem těchto útoků je právě obviněný M. K.. Tím jsou skutková zjištění týkající se samotných útoků a účasti obviněného M. K. dána do logického kontextu zahrnujícího i motiv na straně obviněného M. K.. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že nepovažuje dokazování za dostatečné, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného M. K. jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. července 2013
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec