ECLI:CZ:NS:2013:7.TDO.636.2013.1
sp. zn. 7 Tdo 636/2013-15
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 25. června 2013 v neveřejném zasedání, o dovolání obviněného G. R. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 3. 2013, sp. zn. 1 To 22/2013, ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 T 3/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 1. 2013, sp. zn. 31 T 3/2011, bylo rozhodnuto, že podle §231 odst. 1 tr. ř. za použití §223 odst. 1 tr. ř., z důvodu uvedeného v §11 odst. 1 písm. a) tr. ř., se zastavuje trestní stíhání obviněného G. R. pro skutky kvalifikované v obžalobě státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci – pobočka v Ostravě ze dne 9. 3. 2009, sp. zn. 4 VZV 11/2006, jako trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 3 tr. zákona, účastenstvím ve formě návodu podle §10 odst. 1 písm. b) tr. zákona (ad I.) a trestný čin podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku (ad II.).
Proti tomuto rozhodnutí podal stížnost státní zástupce. Vrchní soud v Olomouci usnesením za dne 18. 3. 2013, sp. zn. 1 To 22/2013, z podnětu stížnosti státního zástupce zrušil podle §149 odst. 1 písm. b) tr. ř. výše uvedené rozhodnutí soudu I. stupně a uložil tomuto soudu, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.
Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání. Napadené rozhodnutí považuje za nesprávné a je přesvědčen, že jeho trestní stíhání bylo zastaveno zcela opodstatněně, neboť je v návaznosti na amnestijní rozhodnutí prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013 vyloučeno. Obviněný v dovolání především namítá, že ačkoli mu bylo usnesení o zahájení trestního stíhání doručeno až 13. 10. 2006, bylo podle něj zahájeno již vydáním tohoto usnesení, a to dne 27. 5. 2004. Od uvedeného data totiž probíhaly výslechy všech spoluobviněných a byly realizovány téměř všechny vyšetřovací úkony, bez ohledu na to, že jemu nebylo dosud doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání. Obviněný tedy nesouhlasí s názorem Vrchního soudu v Olomouci, že trestní stíhání vůči němu bylo zahájeno až dne 13. 10. 2006. Obviněný je rovněž přesvědčen, že je jeho dovolání v intencích §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci a aby rozhodl o zastavení trestního stíhání nebo aby po zrušení napadeného rozhodnutí vrátil věc Vrchnímu soudu v Olomouci k novému projednání a rozhodnutí.
K tomuto dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Zdůraznil, že ustanovení hlavy XVII. se týká pouze případů, kdy soud rozhodoval některým ze způsobů vyjmenovaných v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., v nichž jsou taxativně definována rozhodnutí napadnutelná dovoláním a dovolání lze podat jen proti meritorním rozhodnutím, jimiž je věc pravomocně skončena. Odkaz obviněného na ustanovení §265h odst. 2 písm. h) tr. ř. je podle něj chybný, neboť k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku nedošlo a navíc napadeným usnesením nebyla věc pravomocně skončena. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné. Současně souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V odst. 2 ustanovení §265a tr. ř. pak zákonodárce vymezil, co se rozumí rozhodnutím ve věci samé. Tímto rozhodnutím je:
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
Jelikož jde o taxativní výčet rozhodnutí, která je možné považovat za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání, nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání žádné jiné (další) rozhodnutí, které do uvedeného okruhu nepatří. Proto za rozhodnutí ve věci samé nelze považovat usnesení Vrchního soud v Olomouci ze dne 18. 3. 2013, sp. zn. 1 To 22/2013, jímž bylo podle §149 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušeno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 1. 2013, sp. zn. 31 T 3/2011, kterým bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání obviněného, a soudu I. stupně bylo uloženo, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. Z výše uvedeného je tedy nepochybné, že obviněný nesprávně odkázal na ustanovení §265a odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť v jeho trestní věci nedošlo k zamítnutí ani odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g), ale naopak soud II. stupně stížnosti státního zástupce vyhověl a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí. Nejedná se tak ani o pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, čímž nebyla naplněna základní podmínka přípustnosti dovolání stanovená v §265a odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako další mimořádný opravný prostředek bylo zavedeno do českého trestního řádu novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. s účinností od 1. ledna 2002. Jelikož bylo koncipováno jako specifický mimořádný opravný prostředek, který umožňuje průlom do právní moci rozhodnutí, byla současně striktně omezena přípustnost jeho podání pouze a jen na ta rozhodnutí ve věci samé, která byla citována shora. Usnesení, jímž bylo Vrchním soudem v Olomouci rozhodnuto ve věci obviněného výše popsaným způsobem, mezi nimi uvedeno není.
Za tohoto stavu Nejvyšší soud shledal, že v dané věci nebyly splněny podmínky, jež by zakládaly přípustnost podaného dovolání obviněného podle ustanovení §265a odst. 1, 2 tr. ř. Proto v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] rozhodl, že se toto dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítá, neboť není přípustné, aniž by se zabýval tím, zda dovolání splňuje obsahové náležitosti podle §265f odst. 1 tr. ř., nebo přezkoumáním věci po meritorní stránce.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. června 2013
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš