ECLI:CZ:NS:2013:7.TDO.653.2013.1
sp. zn. 7 Tdo 653/2013 - 26
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 10. 7. 2013 dovolání obviněného L. O., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 2. 2013, sp. zn. 7 To 198/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. 4 T 115/2012 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 2. 2013, sp. zn. 7 To 198/2012, a rozsudek Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 13. 9. 2012, sp. zn. 4 T 115/2012.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu ve Frýdku – Místku p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 13. 9. 2012, sp. zn. 4 T 115/2012, byl obviněný L. O. uznán vinným pokusem přečinu násilí proti úřední osobě podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle §325 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na šest měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu ve Frýdku – Místku v podstatě v tom, že obviněný dne 14. 8. 2011 kolem 17,55 hodin ve Frýdku – Místku, H. ul., ve vestibulu hypermarketu Interspar udeřil a strhl na zem D. K., který se mu slovně a předložením služebního průkazu prokázal jako příslušník Policie České republiky, vyzval obviněného k setrvání na místě do příjezdu policejní hlídky a snažil se ho na místě zadržet, protože v obviněném poznal osobu, po které bylo vyhlášeno pátrání z důvodu nenastoupení výkonu trestu odnětí svobody. Podle zjištění Okresního soudu ve Frýdku – Místku se D. K., který byl příslušníkem Policie České republiky mimo službu v civilním oděvu a jeho zákrok nesplňoval podmínky uvedené v §10 odst. 2 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, důvodně domníval, že obviněný se dopouští přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku.
Odvolání obviněného podané proti výroku o vině a trestu a odvolání státního zástupce podané v neprospěch obviněného proti výroku o trestu byla usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 2. 2013, sp. zn. 7 To 198/2012, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě. Výrok o zamítnutí svého odvolání obviněný napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný poukázal na to, že poškozený v dané situaci nepožíval ochrany úřední osoby. V návaznosti na tento závěr obviněný namítl, že jeho jednání nemohlo být posouzeno ani jako pokus přečinu násilí proti úřední osobě podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §325 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Přečinu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo užije násilí v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby. Pokusem podle §21 odst. 1 tr. zákoníku je jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.
Úřední osobou je podle §127 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku mimo jiné příslušník bezpečnostního sboru, pokud plní úkoly státu nebo společnosti a používá při tom svěřené pravomoci pro plnění těchto úkolů. Podle §127 odst. 2 tr. zákoníku se k ochraně úřední osoby podle jednotlivých ustanovení trestního zákona vyžaduje, aby trestný čin byl spáchán v souvislosti s její pravomocí a odpovědností.
Poškozený byl za okolností posuzovaného případu policistou mimo službu v civilním oděvu. Tím byla jeho legitimace k úkonům, k jejichž provedení jinak byl povinen ve službě podle §10 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, limitována ustanovením §10 odst. 2 cit. zákona. Podle tohoto ustanovení policista má povinnost podle §10 odst. 1 cit. zákona i v době mimo službu, je-li bezprostředně ohrožen život, zdraví nebo svoboda osob nebo majetek nebo došlo-li k útoku na tyto hodnoty.
Poškozený přikročil k jednání, jehož cílem bylo zadržení obviněného, za situace, kdy v něm poznal osobu, po které bylo vyhlášeno pátrání z důvodu nenastoupení výkonu trestu odnětí svobody, a kdy se domníval, že obviněný se dopouští přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku. Tato situace však evidentně nesplňovala podmínky uvedené v §10 odst. 2 zákona č. 273/2008 Sb., o Polici České republiky, ve znění pozdějších předpisů. K tomuto závěru ostatně dospěly i oba soudy, avšak vypořádaly se s ním způsobem, který Nejvyšší soud nemohl akceptovat. Okolnost, že zákrok poškozeného nesplňoval zákonné podmínky postupu policisty v době mimo službu, soudy překlenuly úvahou, podle které obviněný jednal ve skutkovém pozitivním omylu, a s odkazem na ustanovení §18 odst. 3 tr. zákoníku a na jeho použití s argumentem „a maiore ad minus“ uzavřely, že jednání obviněného bylo pokusem přečinu násilí proti úřední osobě podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §325 odst. 1 tr. zákoníku. Soudy zcela pominuly, že poškozený postupem který zvolil, nevykonával svou pravomoc, že svou pravomoc překročil a že tím pádem vůbec nemohl požívat ochrany úřední osoby. Pro to, aby poškozený požíval ochrany úřední osoby, zjevně nebyly splněny podmínky stanovené v §127 odst. 2 tr. zákoníku. Za tohoto stavu nepřicházelo v úvahu ani to, aby jednání obviněného bylo posouzeno jako pokus přečinu násilí proti úřední osobě, protože i tato právní kvalifikace znamená ochranu úřední osoby, pro jejíž poskytnutí nebyly dány podmínky uvedené v §127 odst. 2 tr. zákoníku.
Podle §18 odst. 3 tr. zákoníku kdo při spáchání činu mylně předpokládá skutkové okolnosti, které by naplňovaly znaky přísnějšího úmyslného trestného činu, bude potrestán za pokus tohoto přísnějšího trestného činu. Princip uvedený v tomto ustanovení je sice ve vztahu k tzv. základní skutkové podstatě trestného činu aplikovatelný s použitím argumentu „a maiore ad minus“, ovšem má-li být aplikován v případě trestného činu podle ustanovení, jímž je poskytována ochrana úřední osobě, musí být především splněny obecné podmínky této ochrany, jak jsou stanoveny v §127 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Nedostatek těchto podmínek vylučuje posuzovaný případ z dosahu ustanovení poskytujícího ochranu úřední osobě, včetně ustanovení o nedokonaných stádiích trestného činu.
V době činu obviněný nebyl v žádném skutkovém omylu, neboť všechny podstatné skutkové okolnosti mu byly známy. Obviněný věděl, že poškozený je policista, že je v civilní oděvu, že je tedy mimo službu a že ho chce zadržet na místě do příjezdu policejní hlídky. Pokud případně byl některý z účastníků incidentu v omylu, byl to spíše poškozený, a to v otázce oprávněnosti svého zákroku proti obviněnému. K domněnce poškozeného, že obviněný páchal přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku, lze jen poznamenat, že tato domněnka nebyla důvodná, protože obviněnému nebyla řádně doručena výzva k nástupu výkonu trestu odnětí svobody (obviněný ostatně pro tento přečin ani nebyl stíhán). Avšak i kdyby byla uvedená domněnka poškozeného důvodná, neopodstatňovala jeho zákrok z hlediska ustanovení §10 odst. 2 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Šlo o domněnku, která byla z hlediska podmínek postupu policisty v době mimo službu irelevantní bez ohledu na to, zda byla či nebyla důvodná.
Z ustanovení §127 odst. 2 tr. zákoníku vyplývá ve vztahu k posuzované věci závěr, že pokud policista překročil svou pravomoc a prováděl zákrok, ke kterému nebyl podle zákona oprávněn, nepožíval ochrany úřední osoby podle §325 tr. zákoníku. Jestliže osoba, vůči které takový zákrok směřoval, případně překročila meze nutné obrany a dopustila se jednání směřujícího proti tělesné integritě policisty, lze takové jednání při splnění dalších podmínek posoudit jen jako trestný čin proti zdraví podle hlavy I, dílu 2 zvláštní části trestního zákoníku (k tomu viz přiměřeně č. 47/1980 Sb. rozh. tr.). Úvahu, že když nejsou splněny podmínky ustanovení §127 odst. 2 tr. zákoníku, posoudí se jednání směřující proti tomu, kdo jinak je úřední osobou, jako pokus trestného činu na ochranu úřední osoby, je nutno odmítnout jako nepřijatelnou. Jde o úvahu, která obchází zákonné podmínky, při jejichž splnění je úřední osobě poskytována trestní ochrana, a která dovedena do důsledku znamená totální popření zákonného limitu zvláštní ochrany úřední osoby.
Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení Nejvyššího soudu, je zřejmé, že právní posouzení skutku jako pokusu přečinu násilí proti úřední osobě podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §325 odst. 1 tr. zákoníku nemůže obstát, neboť je nesprávné. Napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě je rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil jak napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, tak rozsudek Okresního soudu ve Frýdku – Místku jako součást řízení předcházejícího napadenému usnesení, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Okresnímu soudu ve Frýdku – Místku, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. července 2013
Předseda senátu :
JUDr. Petr Hrachovec