ECLI:CZ:NS:2013:7.TDO.67.2013.1
sp. zn. 7 Tdo 67/2013-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 6. února 2013 v Brně dovolání obviněného J. R. , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 10. 2012, sp. zn. 10 To 284/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 11 T 172/2011, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. R. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Náchodě rozsudkem ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 11 T 172/2011, uznal obviněného J. R. (dále jen „obviněný“) vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku. Podle §196 odst. 3 tr. zákoníku odsoudil obviněného k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu dva a půl roku.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 4. 10. 2012, sp. zn. 10 To 284/2012, podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil z podnětu odvolání obviněného podaného proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně tento rozsudek v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku. Podle §196 odst. 3 tr. zákoníku odsoudil obviněného k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 2 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu osmnácti měsíců.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že skutek zjištěný soudy obou stupňů byl nesprávně právně kvalifikován jako přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku. Poukázal na to, že výpovědi svědkyň I. K. a P. K. jsou v rozporu s jeho výpovědí a jsou nevěrohodné. Dále namítl, že soudy obou stupňů nepřihlédly v předchozích řízeních k jeho tíživým osobním, sociálním a ekonomickým poměrům, neboť je osobou zvlášť těžce postiženou s potřebou průvodce a jeho jediným příjmem je invalidní důchod ve výši cca 7.000,- Kč měsíčně, ze kterého hradí ubytování ve výši 5.400,- Kč měsíčně.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 10. 2012, sp. zn. 10 To 284/2012, aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, nebo aby podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl rozsudkem tak, že obviněného zprostí obžaloby v plném rozsahu.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný uplatnil prakticky shodné námitky jako v řízení o odvolání. Dovodil, že obviněný jednáním popsaným ve skutkové větě rozsudku odvolacího soudu naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku.
Nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné, a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný právně relevantně namítl, že skutek zjištěný soudy obou stupňů byl nesprávně právně kvalifikován jako přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku.
Podle §196 odst. 1 tr. zákoníku kdo neplní, byť i z nedbalosti, svou zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného po dobu delší než čtyři měsíce, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
Podle §196 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku bude pachatel potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let, vydá-li činem uvedeným v §196 odst. 1 tr. zákoníku nebo v §196 odst. 2 tr. zákoníku oprávněnou osobu nebezpečí nouze.
Nejvyšší soud nepřisvědčil této námitce obviněného. Vycházel ze skutkového stavu, který byl zjištěn v průběhu trestního stíhání obviněného a je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že obviněný v době od července 2009 do srpna 2010 vědomě ničím nepřispěl na výživu své dcery svědkyně P. K., nezajímal se o její výchovu a neprojevil zájem podílet se na její výživě ani jiným způsobem, ačkoliv byl podle §85 a násl. zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, povinen přispívat na její výživu částkou 300,- Kč měsíčně, která mu byla stanovena rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 11. 11. 1997, sp. zn. P 7/1996. Tato částka byla následně zvýšena rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 5. 4. 2011, sp. zn. 0 P 7/1996, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 10. 2011, sp. zn. 20 Co 345/2011, na částku 1.700,- Kč měsíčně. V rozhodné době musela být dcera obviněného P. K. společně s její matkou I. K. doplácena do životního minima dávkami v hmotné nouzi, a to příspěvky na živobytí a byla tak obviněným vystavena nebezpečí nouze. Na výživném obviněný dluží nejméně částku ve výši 4.100,- Kč. Z takto vymezeného skutku je zřejmé, že obviněný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku. Právní kvalifikace skutku je správná.
Ostatní námitky obviněného jsou námitkami skutkovými. Těmito námitkami obviněný napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. Obviněný tak sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného J. R. je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. února 2013
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek