ECLI:CZ:NS:2013:7.TDO.797.2013.1
sp. zn. 7 Tdo 797/2013-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 28. srpna 2013 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného K. Š. , proti usnesení Městského soudu v Praze dne 11. 3. 2013, sp. zn. 67 To 51/2013, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 3 T 101/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. 3 T 101/2012, byl obviněný uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že dne 7. 4. 2012 kolem 01:05 hod. nejméně v ulici R. v P. řídil motorové vozidlo tov. zn. Škoda Felicia, ačkoliv věděl, že mu byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. 5 T 47/2010, ze dne 16. 7. 2010, který nabyl právní moci dne 27. 7. 2010, mimo jiné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 4 let.
Za uvedený přečin byl obviněný odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl zařazen podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu jednoho roku.
Odvolání obviněného proti výroku o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody rozsudkem soudu I. stupně, Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 3. 2013, sp. zn. 61 To 51/2013, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný řádně a včas podaným dovoláním s tím, že jej napadá v celém rozsahu z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. a), g) a h) tr. ř. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. spatřuje v tom, že na vyrozumění o konání odvolacího řízení byl podepsán jako předseda senátu JUDr. P. Beneš, ale odvolání jako předseda senátu projednal JUDr. V. Cvetler. Došlo tak podle jeho názoru ke změně předsedy senátu, aniž byl o tom a důvodech této změny vyrozuměn.
Aniž by obviněný specifikoval pod který z dalších dvou dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. další námitky podřazuje, vytýká soudu I. stupně, že nepostupoval v souladu s trestním zákoníkem, když mu uložil nepodmíněný trest odnětí svobody, který ale lze uložit za trestné činy s horní hranicí trestní sazby nepřevyšující pět let jen za podmínky, že by vzhledem k osobě pachatele uložení jiného trestu zjevně nevedlo k tomu, aby pachatel vedl řádný život. Je toho názoru, že tato podmínka u něj splněna nebyla. Při stanovení druhu a výměry trestu že pak soud I. stupně nepřihlédl k polehčující okolnosti spočívající v tom, že trestný čin spáchal v silném rozrušení, když důvodem jeho jízdy byla zpráva, že jeho družka má zdravotní potíže a on jel za ní. Byl mu tak uložen trest, který trestní zákon nepřipouští. V závěru dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. nevznáší relevantní námitky, ale toliko tvrdí, že nebyl vyrozuměn o změně předsedy senátu. Podle státního zástupce z obviněným popsaných skutečností jednak nevyplývá, že by ke změně předsedy senátu skutečně došlo, a i kdyby k tomu došlo, zákon nestanoví povinnost zaslání vysvětlujícího vyrozumění obviněnému. Namítaná problematika zejména v sobě neobsahuje porušení pravidel ohledně příslušnosti soudu či jeho obsazení a argumentace obviněného nemůže založit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř.
K dalším námitkám obviněného o uložení nepřípustného druhu trestu státní zástupce uvedl, že ustanovení §55 odst. 2 tr. zákoníku z kterého vychází argumentace obviněného, nemůže bránit uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, když soudy uvedly, že obviněný je speciálním recidivistou. Nepodmíněný trest odnětí svobody ani není zvláštním druhem trestu podle §52 odst. 1 tr. zákoníku. K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak podle státního zástupce obviněný žádnou argumentaci neuvedl. V závěru vyjádření proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud předně uvádí, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, který lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Nestačí přitom jen uvést konkrétní důvod dovolání, ale tomuto důvodu musí odpovídat také konkrétní námitky dovolatele. Pokud jde o dovolání obviněného K. Š. , tento předně v dovolání uplatnil důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř., který je dán tehdy, pokud ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. Obviněný sice formálně cituje v dovolání uvedený důvod dovolání, nevznáší ale přímo námitku, která by se vztahovala ať již k věcné nepříslušnosti soudu rozhodujícího ve věci, nebo k jeho nesprávnému obsazení (viz §16 a 17 tr. ř., §2 odst. 9 tr. ř., §314a tr. ř. a další). Namítá-li obviněný, že došlo ke změně senátu, aniž byl o této změně a jejich důvodech vyrozuměn, nelze této námitce přiznat relevanci z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř., protože ze zákona taková informativní povinnost soudu nevyplývá. Tento důvod dovolání by mohl být naplněn pouze tehdy, došlo-li skutečně ke změně ve složení senátu odvolacího soudu, a tato změna by byla v rozporu s rozvrhem práce Městského soudu v Praze, čímž by došlo k porušení práva obviněného na zákonného soudce, jak vyplývá z čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a také z §7 odst. 2 zákona č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Z rozvrhu práce Městského soudu v Praze na rok 2013 vyplývá, že oba dva obviněným uvedení předsedové senátu (JUDr. P. Beneš, JUDr. V. Cvetler) jsou vedeni v této funkci v senátě 67 To, a to s určením mimo jiné také pro rozhodování o odvoláních. Podle sdělení Městského soudu v Praze ze dne 9. 8. 2013, se v dané době na nařízení veřejného zasedání a na předvolání k němu podepisoval JUDr. P. Beneš, který se pak v rámci rozdělení práce v senátě při rozhodování střídal s druhým předsedou senátu JUDr. V. Cvetlerem. Ač to obviněný výslovně nenamítá, Nejvyšší soud tedy zjistil, že odvolací senát nebyl obsazen v rozporu s rozvrhem práce Městského soudu v Praze a nebyl tak naplněn uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř.
Další námitky obviněného týkající se uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, kdy obviněný neshledává splnění zákonných podmínek ustanovení §55 odst. 2 tr. zákoníku pro uložení tohoto trestu a dovozuje z toho, že mu byl uložen trest, který trestní zákon nepřipouští, jsou již zcela mimo uplatněné důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) i h) tr. ř. Předně tyto námitky nijak nesouvisí s právním posouzením skutku, ani s jiným nesprávným hmotně právním posouzením ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Přitom lze připomenout, že s ohledem na odvolání obviněného, které bylo podáno pouze proti výroku o trestu, a to ve stejném rozsahu a z důvodů, jak je namítáno opět i v dovolání, by dovolání i proti výroku o vině bylo nepřípustné.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán m.j. tehdy, byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, což obviněný obecně namítá. Činí tak ale ohledně uložení trestu odnětí svobody jako nepodmíněného. Druhem trestu ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. jsou ale pouze jeho druhy uvedené v ustanovení §52 odst. 1 tr. zákoníku, kde je pod písmenem a) uveden jako samostatný druh trestu pouze trest odnětí svobody. Co se rozumí tímto trestem pak upravuje ustanovení §52 odst. 2 tr. zákoníku. Je tedy zřejmé, že nepodmíněnost uloženého trestu odnětí svobody není samostatným druhem trestu ve smyslu uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Trestní zákoník v ustanovení o přečinu podle §337 odst. 1, jímž byl obviněný uznán vinným, umožňuje uložit pachateli trest odnětí svobody až na tři léta, takže soudem I. stupně byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon připouští a v rámci zákonné trestní sazby. To ostatně obviněný ani nenamítá. Domáhá-li se uložení podmíněného trestu odnětí svobody, resp. trestu domácího vězení, a to s ohledem na podmínky uvedené v ustanovení §55 odst. 2 tr. zákoníku, jde o námitku, která neodpovídá uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Tuto námitku lze uplatnit pouze v odvolání, což obviněný učinil, odvolací soud se jí zabýval a své rozhodnutí také řádně odůvodnil. Pokud by tedy obviněný uplatnil v dovolání pouze námitky proti nepodmíněnosti uloženého trestu odnětí svobody, bylo by dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Protože ale Nejvyšší soud shledal námitky obviněného v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. zjevně neopodstatněnými, bylo také dovolání jako celek odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. srpna 2013
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš