ECLI:CZ:NS:2013:7.TDO.927.2013.1
sp. zn. 7 Tdo 927/2013-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. 9. 2013 o dovolání, které podal obviněný B. A. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2013, sp. zn. 7 To 61/2013, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 2 T 294/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný B. A. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2013, sp. zn. 7 To 61/2013, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 1. 2013, sp. zn. 2 T 294/2012. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Uplatněné námitky zaměřil proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem odsuzujícího výroku o vině, a proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, o něž svá zjištění opřely. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů, aby zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí a aby ho zprostil obžaloby.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení. Jedná se o mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí jen formálně deklarovat zákonný dovolací důvod. Konkrétní uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se míní jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Z hlediska uvažovaného dovolacího důvodu je relevantní skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo dovolací důvod jsou skutkové námitky, tj, takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a nahrazení těchto zjištění jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů. Znovu je třeba připomenout povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
Obviněný byl odsouzen v bodě I výroku o vině pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a v bodě II výroku o vině pro přečin krádeže podle §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku.
Podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 2, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Městský soud v Praze,
- trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. spočíval v podstatě v tom, že obviněný v době od 11. 9. 2009 do 12. 9. 2009 v bytě na adrese P., J., odcizil poškozené MUDr. G. S. M. z její peněženky částku 100 000 Kč v hotovosti,
- přečin krádeže podle §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku spočíval v podstatě v tom, že obviněný v době od 30. 3. 2010 do června 2010 v bytě na adrese P., J., odcizil poškozené MUDr. G. S. M., která byla jeho družkou a se kterou užíval uvedený byt, z jejích šperkovnic šperky v celkové hodnotě 187 066 Kč
V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění neodpovídala zákonným znakům trestného činu krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák., resp. zákonným znakům přečinu krádeže podle §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný založil dovolání v celém rozsahu výlučně jen na skutkových námitkách, které se odvíjely od jeho tvrzení, že poškozené nevzal žádné peníze ani šperky. Tímto pojetím uplatněných námitek se obviněný ocitl mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval zákonný dovolací důvod uvedený v tomto ustanovení, ovšem jinak uplatnil námitky, které mu svým obsahem neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je nutné dát průchod ústavně garantovanému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Musí tedy jít o očividnou a naprosto evidentní nepodloženost skutkových zjištění soudů těmi důkazy, z nichž soudy vycházely.
Mezi skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 2, která v napadeném usnesení akceptoval také Městský soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Tato zjištění mají potřebný obsahový základ ve svědecké výpovědi poškozené, která podrobně, dostatečně konkrétně a bez podstatných rozporů popsala okolnosti ztráty peněz a šperků a v tomto rámci zejména také okolnosti, z nichž vyplývá, že obviněný byl jedinou osobou, která mohla peníze a šperky vzít. Pokud byla její tvrzení ověřitelná i jinak, ukázala se jako pravdivá. Např. okolnost, že měla v peněžence částku 100 000 Kč v hotovosti, byla v souladu se zjištěním, že krátce před ztrátou těchto prostředků vybrala odpovídající hotovost v bance. Svědeckou výpověď poškozené, že obviněný se jí k odcizení přiznal, potvrdil svědek S. S. M. (bratr poškozené), který tomuto přiznání při hádce obviněného s poškozenou byl přítomen. Existenci šperků poškozená doložila jejich podrobným popisem a fotografiemi. Odcizení peněz a šperků právě obviněným je zřejmé také z toho, že obviněný se k němu přiznal v rámci telefonické a elektronické komunikace, kterou následně vedl s poškozenou a kterou poškozená zachytila na záznam. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Své hodnotící úvahy soudy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily a v tomto rámci přijatelně zdůvodnily, proč považují obhajobu obviněného za vyvrácenou. V dovolání se poukazuje na to, že „nalézací soud dospěl k závěru, že obviněný neodcizil zlatý prsten v hodnotě 7 000 Kč uvedený pod položkou č. 21 znaleckého posudku z oboru drahé kovy a kameny“. V návaznosti na to se v dovolání vytýká, že v rozporu s tímto závěrem soud i tuto částku zahrnul do celkové škody 187 066 Kč. K tomu je třeba poznamenat, že Obvodní soud pro Prahu 2 neučinil žádný výslovný závěr, že obviněný neodcizil prsten uvedený pod položkou č. 21 znaleckého posudku. Popis skutku uvedený ve výroku o vině obsahuje věcný výčet odcizených šperků bez toho, že by do něho byl pojat tento prsten, avšak zjištění vyjadřující výši způsobené škody odpovídá takovému zjištění, že obviněný odcizil i tento prsten. To je ostatně v souladu se svědeckou výpovědí poškozené, která potvrdila, že jí byly odcizeny všechny šperky. Jde tedy jen o dílčí nepodstatnou vadu spočívající v neúplnosti popisu skutku ve výroku o vině bez významu z hlediska meritorní správnosti tohoto výroku.
Nesouhlas obviněného se skutkovými zjištěními soudů a se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl v této věci uplatnitelný ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím tomuto rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tu je vázán na další dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., v posuzované věci na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z této vázanosti vyplývá, že pokud uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak nejsou ani dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. září 2013
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec