ECLI:CZ:NS:2013:7.TZ.100.2012.1
sp. zn. 7 Tz 100/2012-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 10. dubna 2013 v neveřejném zasedání o stížnosti pro porušení zákona podané ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného S. J. , proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 2. 3. 2012, sp. zn. 32 T 305/2011, a rozhodl podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. takto:
Stížnost pro porušení zákona se z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 2. 3. 2012, sp. zn. 32 T 305/2011, byl obviněný S. J. uznán vinným přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku, a podle tohoto zákonného ustanovení byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu 18 měsíců. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen také trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu zaměstnání, povolání či funkce spojené s uzavřením dohody o hmotné odpovědnosti, na dobu 2 let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená obchodní společnost Comet obaly, s. r. o., odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Uvedeného přečinu zpronevěry se obviněný dopustil tím, že: „ v době od 14. 4. 2011 do 20. 7. 2011 jako skladník zaměstnaný v provozovně firmy Comet obaly, s. r. o., v obci L. T., okres P.-v., odvezl z areálu skladu hutní a obalový materiál, který dále prodával ve výkupně sběrných surovin na adrese K. n. v obci B. n. L. a finanční prostředky za takto uskutečněný prodej materiálu si ponechal pro vlastní potřebu, čímž společnosti Comet obaly, s. r. o., se sídlem Technologické 842/8, Olomouc-Holice, zastoupené JUDr. T. V. způsobil blíže přesně nezjištěnou škodu přesahující 5.000,- Kč“.
Citovaný rozsudek soudu I. stupně nabyl v celém rozsahu právní moci dne 25. 4. 2012, když proti němu nebylo podáno odvolání žádným z účastníků řízení.
Dne 7. 12. 2012 podal ministr spravedlnosti proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 2. 3. 2012, sp. zn. 32 T 305/2011, stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného. Uvedl, že u majetkových trestných činů je bezpečné zjištění výše škody rozhodujícím kritériem pro posouzení, zda jde o trestný čin nebo přestupek a základním předpokladem i pro správné rozhodnutí o nároku na náhradu škody. Nelze-li zjistit přesnou výši škody, musí se zjistit alespoň minimální její výše, která se musí opírat o provedené důkazy a nelze ji určit odhadem. Způsobení škody nikoli nepatrné, dosahující částky nejméně 5.000,- Kč podle §138 odst. 1 tr. zákoníku, je zákonným znakem trestného činu zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku. Pouze přibližný údaj o výši způsobené škody, že obviněný svým jednáním způsobil blíže přesně nezjištěnou škodu přesahující 5.000,- Kč, jak nalézací soud uvedl ve skutkové větě, nemůže být dostačující. Soud měl určit alespoň prokazatelnou minimální výši škody, tedy kolik materiálu patřícího zaměstnavateli obviněný nejméně vyvezl a určit jeho druh a minimální hodnotu. Protože soud řádně nezjistil výši způsobené škody, aby mohl vůbec učinit spolehlivý závěr o tom, že obviněný způsobil škodu nikoli nepatrnou, a jeho jednání kvalifikoval jako přečin zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku, nemůže podle ministra spravedlnosti výrok o vině, včetně dalších výroků rozsudku, obstát. Proto v závěru stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6 a §89 odst. 1 písm. e) tr. ř., ve vztahu k ustanovení §206 odst. 1 tr. zákoníku, a to v neprospěch obviněného. Podle §269 odst. 2 tr. ř. aby pak zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu, jakož i všechna další případná rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §270 odst. 1 tr. ř., aby Okresnímu soudu Praha-východ přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný se ke stížnosti pro porušení zákona ve stanovené lhůtě vyjádřil prostřednictvím své zvolené obhájkyně. Uvedl, že se ztotožňuje se stanoviskem ministra spravedlnosti, že okresní soud nepostupoval v souladu se zákonem, když u majetkových trestných činů je bezpečné zjištění výše škody rozhodujícím kriteriem pro posouzení, zda jde o trestný čin nebo přestupek, přičemž minimální výše škody se musí opírat o důkazy. Podrobně se pak vyjádřil k celé věci zejména s tím, že nesouhlasí, že by poškozené obchodní společnosti způsobil škodu ve výši 253.218,- Kč, jak tato společnost požaduje nahradit v občanskoprávním řízení. Uznává, že jí „škodu způsobil tak asi ve výši 5.000,- Kč“. Nesouhlasí s tím, že by z areálu firmy odvážel materiál nebo cokoliv a měl to často přikryté dekou. Pouze jednou takto zakrytý vezl materiál, který od firmy zakoupil. Jinak vždy odvážel pouze odpad (ocelové pásky, dřevo), a k tomu měl ústní souhlas P. J. Jediné co odvezl z majetku firmy, a neřekl o tom P. J., byly balíky přejetých poškozených drátů, asi 160 kg a jejich cena nepoškozených byla cca 28 Kč/kg. Jednalo se tak o škodu ve výši 4.480,- Kč. Celý problém podle obviněného spočíval v tom, že neuměl pracovat s počítačem, P. J. prováděl opravy v počítačové evidenci, když něco udělal špatně, nebo jej upozornil, že v počítači jsou špatně zadané hodnoty. Kdyby mu P. J. v počítači něco upravil nebo předělal, tak by to nepoznal. U inventury ve skladu, že nebyl přítomen, pouze mu pak sdělili, že chybí zboží asi v hodnotě 253.218,59 Kč. Tomu absolutně nevěřil, protože tehdejší výkazy v počítači ukazovaly naopak přebytek. Je si jistý, že tento přebytek byl několik tun materiálu. Odmítl uhradit P. J. požadovanou částku 150.000,- Kč, kterou později takto snížil a tak na něj P. J. podal trestní oznámení. Obviněný ve vyjádření zpochybnil také výsledek provedené inventury s tím, že za tak krátkou dobu nemohl být materiál ve skladu řádně zkontrolován, a vyslovil přesvědčení, že vedle něj měl také P. J. klíče od skladu. Podepsal sice dohodu o hmotné odpovědnosti, ale při převzetí zboží si nespočítal jeho hodnotu a nevyznal se v práci, kterou měl vykonávat. Je proto toho názoru, že provedenou inventarizací nelze prokázat, že by způsobil škodu vyšší než 5.000,- Kč a nelze to prokázat ani jiným způsobem nyní, když od ukončení jeho pracovního poměru ve firmě uplynula dlouhá doba a se zbožím bylo manipulováno. V závěru svého vyjádření obviněný uvedl, že souhlasí s tím, aby tato trestní věc byla znovu projednána.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k stížnosti pro porušení zákona uvedla, že formulace části skutkové věty o způsobení přesně nezjištěné škody přesahující 5.000,- Kč, vypovídá sice o tom, že přesná výše škody zjištěna nebyla, nicméně ale přesahuje částku 5.000,- Kč. Jsou tak naplněny zcela postačujícím způsobem zákonné požadavky na obsah výroku o vině ve smyslu §120 odst. 3 tr. ř., neboť zákonný znak škody nikoli nepatrné, odpovídající trestní sazbě podle §206 odst. 1 tr. zákoníku, byl v takto specifikované číselné podobě srozumitelně vyjádřen. V podrobnostech pak poukázala na svědeckou výpověď P. J., který přímo ve sběrném dvoře mezi vykoupenými železnými surovinami identifikoval nepoškozené vázací dráty a ocelové pásky zhruba o váze 500 kg, a výpověď svědka K. N., který vypovídal o četnosti jízd a vytížení vozidla obviněného při vyjíždění z areálu poškozené společnosti. Představu o obvyklé ceně v místě a době činu u jednotlivých druhů materiálu, že jasně zprostředkovává odborné vyjádření ze dne 4. 11. 2011. Z uskladněných variant drátů, které po provedené inventuře dne 22. 7. 2011 v obviněným spravovaném skladu vykazovaly úbytek, je nejlevnější drát černý měkký žíhaný o průměru 2,5 mm, jehož stav se snížil o 333 kg, při jednotkové inventurní ceně 16,415 Kč/kg, oproti jednotkové ceně 16,87 Kč/kg, plynoucí z odborného vyjádření. Při jednotkové ceně tohoto typu drátu 16,415 Kč/kg, která je pro obviněného příznivější oproti jednotkové ceně plynoucí z odborného vyjádření, je výše škody 5.466,195 Kč. Zohledněný váhový úbytek 333 kg drátu je rovněž pro obviněného podstatně výhodnější, než svědkem P. J. odhadovaných 500 kg, byť to uvedl souhrnně i s identifikovanými obalovými páskami, a sám obviněný ohledně vyčíslení drátu uvedl, že odvezl 9 balíků 40 kilových, asi 360 kg (nesprávně v protokole uvedeno Kč). Škoda způsobená zpronevěřeným drátem tak v jejím nejmenším možném rozsahu představuje částku 5.466,195 Kč.
Ke schodku na dalších svěřených hodnotách (ocelových páskách) státní zástupkyně uvedla, že u nejnižší jednotkové ceny 18,91 Kč/kg (ocelová páska typ 350/600, 16x0,5 mm) byl hmotnostní úbytek podle závěrů inventury vyčíslen na 1.320 kg. I při snížení tohoto váhového úbytku ocelových pásek až na jednu polovinu, tedy na 660 kg vzhledem k obviněným tvrzené a nevyvrácené jeho neobratnosti při práci s počítačem, by se další položka způsobené škody pohybovala v nezanedbatelné výši 12.480,60 Kč.
Pokud tedy nalézací soud provedl dokazování v souladu s požadavky §89 odst. 1 písm. e) tr. ř. k nezbytnému rozsahu zjištění výše škody, dospěl k závěru, že zákonný znak škody nikoli nepatrné byl v rozsahu převyšujícím částku 5.000,- Kč naplněn, pak nepochybil. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství proto nesouhlasí s názorem, že soud svým postupem dovedl do právní moci rozsudek, kterému z hlediska naplnění kvalifikačního znaku ustanovení §206 odst. 1 tr. zákoníku o škodě nikoli nepatrné chybí dostatečná opora v provedeném dokazování. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud stížnost pro porušení zákona zamítl podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou, a podle §274 tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku o vině pravomocného rozsudku, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, a to z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozsudku předcházející a zjistil, že stížnost pro porušení zákona není důvodná. Další výroky proto již podle §267 odst. 4 tr. ř. nepřezkoumával.
Jak vyplývá z podané stížnosti pro porušení zákona, její podstatou je nesouhlas se zjištěním soudu ohledně výše škody způsobené obviněným jeho zaměstnavateli, kterou v tzv. skutkové větě vyjádřil tak, že společnosti Comet obaly, s. r. o., způsobil „blíže přesně nezjištěnou škodu přesahující 5.000,- Kč“.
Podle §206 odst. 1 tr. zákoníku se přečinu zpronevěry dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou.
Podle §138 odst. 1 tr. zákoníku se škodou nikoli nepatrnou rozumí škoda dosahující částky nejméně 5.000,- Kč.
Protože výše škody nejméně v této částce naplňuje formální znak přečinu podle §206 odst. 1 tr. zákoníku, „způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou“, je zřejmé, že řádné zjištění výše této škody je podstatnou skutečností, kterou je nutno zjistit, aby pachatel mohl být tímto přečinem uznán vinným. Jak správně ministr spravedlnosti uvádí ve stížnosti pro porušení zákona, není-li možné zjistit přesnou výši škody, musí se zjistit alespoň její minimální výše, která má oporu v provedených důkazech.
Soud I. stupně k otázce výše způsobené škody uvedl, že nelze bez pochybností akceptovat výsledek provedené inventury tj., že by si obviněný veškerý materiál, na němž byl zjištěn schodek přisvojil, když mohlo ke schodku dojít i jiným neúmyslným jednáním. Za podklad pro určení výše škody nevzal ani záznamy výkupny sběrných surovin, neboť tyto neumožňují rozlišit, o jaký vykoupený materiál se jednalo, když obviněný v danou dobu do sběrných surovin prodával i materiál, který nepochybně od poškozené společnosti nepocházel. Proto soud I. stupně uzavřel, že nebylo nepochybně zjištěno, že výše škody způsobené obviněným přesáhla částku 50.000,- Kč, jak bylo uvedeno v obžalobě. Vzhledem k výpovědi jednatele poškozené obchodní společnosti, svědka P. J,, který popsal množství materiálu, který ve sběrných surovinách sám poznal jako pocházející z jejich skladu, a k výpovědi svědka K. N,, který popsal četnost a vytížení vozidla, kterým obviněný z areálu firmy vyjížděl a opakovaně se vracel s vozidlem nenaloženým, dospěl ale soud I. stupně k závěru, že hodnota obviněným neoprávněně odvezeného materiálu, a prodaného ve sběrně, jistě přesáhla hranici škody nepatrné, tj. hranici 5.000,- Kč.
Nejvyšší soud z výpovědi obviněného v hlavním líčení zjistil, že obviněný sám doznal, že ze zboží odvezl do sběrných surovin „9 poškozených balíků něco kolem 40 kil“. Podle jeho vyjádření to „bylo do šmelcu“ a nedalo se to použít. K doplňujícímu dotazu samosoudce pak již neurčitě k drátu uvedl, že „odvezl asi 9 balíků 40 kilových, asi 360,- Kč“ (správně kg), který „byl neprodejný, protože byl ošklivý, rozježděný čtyřkolkou“.
Z výpovědi svědka K. N, vedoucího ostrahy na vrátnici vyplývá, že i když neměl oprávnění kontrolovat auta, registroval pouze jejich příjezd a odjezd, přesto viděl, že obviněný měl na vozíku nebo v autě mj. také dráty, a odjížděl i několikrát za den. Když se pak vracel, tak vozidlo náklad nemělo. Zda to byl starý zkorodovaný materiál, nebo nový, to neví, ale bylo tam i celé kolo drátu.
Z výpovědi jednatele poškozené obchodní společnosti svědka P. J. je zřejmé, že inventurou na pracovišti obviněného zjistil nějaké nesrovnalosti, a na vrátnici se dověděl, že obviněný několikrát za den odjíždí s naloženým vozidlem. Od té doby začal věc řešit, zajel i do sběrny surovin, kde viděl nepoškozené zboží, které si také fotil. Byl tam mj. drát nepoškozený od nich, protože jej vyrábí. Majitel sběrny mu řekl, že to tam vozí obviněný. Opakovaně pak svědek uvedl, že ve skladu jsou samé nové výrobky.
Soud I. stupně vycházel zejména z výpovědi svědků P. J. a K. N., které považoval za věrohodné resp. usvědčující obviněného z trestné činnosti. Z těchto výpovědí je zřejmé, že obviněný v období čtyř měsíců často i několikrát denně vyjížděl vozidlem z areálu firmy se značně zatíženým vozidlem a vracel se s prázdným nezatíženým vozidlem (resp. vozíkem). Mimo jiné svědek K. N. zahlédl, že obviněný vyváží v zadní části vozidla i celé kolo drátu. Ač je z provedených důkazů zřejmé, že obviněný v daném období vyvezl z areálu firmy větší množství kovového materiálu, který prodával ve sběrně, z důvodů v rozsudku uvedených se podle soudu I. stupně nepodařilo přesně identifikovat druh, množství ani kvalitu tohoto materiálu. Jak ale Nejvyšší soud zjistil z trestního spisu, neplatí to o vyváženém drátu, který byl sice podle obviněného zcela znehodnocený a nepoužitelný, což ale jednoznačně vyvrací svědek P. J., který ve sběrně přímo viděl drát jako jejich zboží, tento drát nebyl poškozen a ve skladu také měli samé nové výrobky. Konkrétně obviněný doznal, že do sběrných surovin odvezl 9 balíků drátu o váze 40 kg, což také sám v hlavním líčení vyčíslil jako celkem 360 kg drátu (stopa č. 2, čas 13:40 zvukového záznamu). Z výpovědi svědka P. J., který v hlavním líčení v podstatě potvrdil váhu jednoho kolečka (drátu) jako cca 40 kg, přitom jednoznačně vyplývá, že se jednalo o drát nepoškozený, tj. v plné kvalitě a tedy i ceně.
Soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že hodnota materiálu, který obžalovaný neoprávněně odvezl a prodal ve sběrně, jistě přesáhla hranici škody nepatrné ve smyslu §138 tr. zákoníku (5.000,- Kč), když hodnotu jednotlivých druhů materiálu, který po provedené inventuře scházel, zprostředkovává odborné vyjádření. Vzal tak za prokázané, že si obviněný ze svěřených hodnot ve skladu přisvojil materiál „nejméně v hodnotě 5.000,- Kč“ (str. 5 rozsudku). To je ostatně také výslovně konstatováno ve stížnosti pro porušení zákona. Pokud tedy ministr spravedlnosti namítá, že k naplnění znaku škody nikoli nepatrné je nezbytné, aby se škoda způsobená trestným činem rovnala minimálně částce 5.000,- Kč je zřejmé, že soud toto skutkové zjištění o minimální výši škody učinil. Skutečnost, že toto své zjištění také výslovně neuvedl v popisu skutku, není proto nedostatkem odpovídajícího skutkového zjištění, ale nepřesností soudu při formulaci skutku, kde uvedl, že obviněný „způsobil blíže přesně nezjištěnou škodu přesahující 5.000,- Kč“. I z této nepřesné formulace je ale jednoznačně zřejmé, že způsobená škoda dosahuje částky nejméně 5.000,- Kč, jak ustanovení §138 odst. 1 tr. zákoníku požaduje pro naplnění znaku škody nikoli nepatrné. Že v popisu skutku také výslovně neuvedl, kolik materiálu, jakého druhu, a v jaké minimální hodnotě obviněný neoprávněně ze skladu vyvezl, je nedůslednost soudu daná zřejmě tím, že nepostřehl výše uvedené skutečnosti vyplývající z provedených důkazů, na základě kterých bylo možné ohledně drátu ve výroku o vině specifikovat a v odůvodnění vyargumentovat toto zjištění. Přímo v popisu skutku ale přesto uvedl, že se jednalo o hutní a obalový materiál, pod který spadá i obviněným doznaný odvoz a prodej 9 balíků drátu, který také svědek P. J. přímo nalezl ve sběrně.
I když soud učinil zjištění, že si obviněný ze svěřených hodnot ve skladu přisvojil materiál nejméně v hodnotě 5.000,- Kč, tedy že svým jednáním způsobil škodu minimálně v této výši, v souvislosti s hodnotou jednotlivých druhů materiálu pouze paušálně odkázal na odborné vyjádření společnosti Ferona, a. s., k prodejní ceně materiálu, který ve skladu scházel po provedené inventuře. Přesto, že se soud otázkou druhu obviněným ve sběrně prodaného drátu nezabýval a tedy jej nekonkretizoval, lze to zjistit z doznání obviněného a výsledku inventury ve skladě. Obviněným doznanému množství prodaného drátu 9 balíků o váze 40 kg/ks, potvrzené i svědkem P. J., tedy celkem 360 kg drátu, v podstatě přesně odpovídá zjištěný chybějící drát o průměru 1,8 mm, kde byl zjištěn schodek 357 kg tohoto drátu. Uvedeným odborným vyjádřením byla přitom stanovena prodejní cena 17,60 Kč/kg tohoto drátu. Protože samotný zaměstnavatel obviněného stanovil cenu tohoto typu drátu nižší, a to 16,90 Kč/kg, i při této pro obviněného příznivější ceně je výše škody, při inventurou zjištěném množství chybějícího drátu o váze 357 kg, dána částkou 6.033,- Kč. Lze tak uzavřít, že obviněný svým jednáním způsobil škodu nejméně v této výši. Tento závěr má přitom oporu v provedených důkazech, když je v souladu jak s doznáním obviněného, tak s výpovědí svědka P. J. i výsledky inventury, přičemž respektuje i hlediska pro stanovení výše škody podle §137 tr. zákoníku. Obviněný tak svým jednáním způsobil škodu nejméně v této výši, jak je odůvodněna provedenými důkazy, a tato výše škody odpovídá naplnění znaku škody nikoli nepatrné ve smyslu přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným.
Nejvyšší soud se ohledně postupu při zjišťování výše škody způsobené obviněným neztotožnil s vyjádřením státní zástupkyně. Tento postup sice vycházel z verze pro obviněného příznivější, se závěrem o nižší způsobené škodě 5.466,195 Kč, ale rovněž naplňující znak škody nikoli nepatrné, je ale v rozporu s provedenými důkazy. Daného nejlevnějšího typu drátu totiž podle výsledku inventury scházelo ve skladu pouze 333 kg, což neodpovídá doznání obviněného a je tak v rozporu s důkazy. Nejvyšší soud přitom nepřehlédl ani v odborném vyjádření uvedenou nejnižší jednotkovou obvyklou cenu jednoho typu drátu (ZN-2,5mm). Tato cena se ale jednak zcela nelogicky odlišuje od cen stejného typu drátů pouze s jiným průměrem (ZN-2,0mm a ZN-3,15mm), kdy v jednom případě by drát stejného typu s menším průměrem byl dražší než stejný typ drátu s větším průměrem a v druhém případě by tomu bylo naopak. K nejnižší jednotkové ceně uvedeného typu drátu nelze navíc přihlížet i proto, že chybějící množství tohoto typu drátu rovněž neodpovídá doznání obviněného, které převyšuje o víc než 100 kg. Vyjádření obviněného ke stížnosti pro porušení zákona je pak zejména ohledně množství prodaného drátu v rozporu se skutečnostmi vyplývajícími z trestního spisu, resp. s jeho výpovědí o odvezení 9 balíků drátu o váze 40 kg, tedy celkem asi 360 kg. Pokud přitom sám uvádí ve vyjádření, že by cena těchto nepoškozených balíků drátu „byla cca 28 Kč/kg“, v podstatě to jen potvrzuje správnost právního posouzení jeho jednání v napadeném rozsudku.
Protože nedůslednost soudu I. stupně při zjištění a odůvodnění minimální výše škody, jakož i přesné specifikace druhu přisvojeného hutního materiálu, nemá vliv na správnost právního posouzení skutku v napadeném rozsudku, a nebylo tímto rozsudkem rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř. ani o povinnosti obviněného k náhradě škody, bylo by zrušení rozsudku a nové projednání věci pouze za účelem odstranění těchto nedostatků ryze formální a znamenalo by tak neproporcionální zásah do zájmu na stabilitě pravomocných soudních rozhodnutí. Proto byla stížnost pro porušení zákona jako nedůvodná zamítnuta podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 10. dubna 2013
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš