ECLI:CZ:NS:2013:8.TCU.232.2012.1
sp. zn. 8 Tcu 232/2012-8
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. ledna 2013 o návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky „tulipána“*), rozsudkem Okresního soudu Skalica ze dne 30. 7. 2012, sp. zn. 4 T 50/2010, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve věci mladistvého „tulipána“, občana České republiky (dále jen „mladistvý“) pod sp. zn. 1084/2012-MOT-T/5 Nejvyššímu soudu návrh na rozhodnutí, aby se do evidence Rejstříku trestů zaznamenaly údaje o pravomocném odsouzení rozsudkem Okresního soudu Skalica ze dne 30. 7. 2012, sp. zn. 4 T 50/2010, podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 269/1994 Sb.“).
Nejvyšší soud na základě tohoto podnětu a připojeného opisu předmětného rozhodnutí posuzoval, zda jsou pro navrhovaný postup splněny zákonem předepsané podmínky.
Podle §4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Na podkladě připojeného rozsudku Slovenské republiky vydaného Okresním soudem Skalica dne 30. 7. 2012, sp. zn. 4 T 50/2010, Nejvyšší soud zjistil, že mladistvý byl odsouzen za činy spočívající v tom, že:
1. dne 22. 4. 2009 v době od 18.00 hod. do 18. 30 hod. ve S. na ulici P. za budovou trafostanice osahával na těle, prsou a ramenou nezletilého, a následně si stáhl tepláky, vytáhl svůj pohlavní úd, chytil nezletilého za hlavu, kterou mu přitlačil na svůj pohlavní úd se slovy „jez“, přičemž nezletilý se neustále bránil, odtahoval hlavu, bouchal do něj rukama se slovy „nedělej to“, následně se vytrhnul a utekl pryč,
2. dne 18. 9. 2009 v 16.15 hod. ve S. na ulici N. vešel do rodinného domu majitelky K. H. přes nezamčenou bránu, kde na dvoře prohledával pracovní bundu pověšenou na okně, přičemž byl přistižený obyvatelem domu Š. Č. a majitelkou domu K. H., kteří ho vykazovali, aby dům opustil, že ve dvoře nemá co dělat, následně odešel pryč.
Za tyto činy byl uvedeným cizozemským rozsudkem uznán vinným podle právního řádu Slovenské republiky trestným činem zločinem sexuálního násilí ve stadiu pokusu a přečinem porušování domovní svobody, za něž byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let za současného uložení ochranného ústavního protialkoholního léčení.
Nejvyšší soud na základě takto popsaných skutkových okolností, poté, co činy mladistvého posoudil z hledisek uvedených v §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., shledal, že mladistvý, který je občanem České republiky, byl odsouzen rozsudkem soudu Slovenské republiky, která je členským státem Evropské unie. Odsouzení se týká skutků, které jsou trestné i podle právního režimu České republiky.
Konkrétně v případě činu bod bodem 1. by se jednalo o pokus provinění znásilnění podle §8 odst. 1, §241 odst. 1 odst. 3 písm. b) tr. zák. (č. 140/1961 Sb.) a v bodě 2. provinění porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák.; uvedené trestné činy (resp. provinění) spáchané za účinnosti trestního zákona, tj. do 31. 12. 2009, jsou trestné nově i podle zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 [srov. §185 odst. 1, 2, 3 písm. a) tr zákoníku a §178 odst. 1 tr. zákoníku]. Jejich závažnost je vysoká, a to zejména s ohledem na povahu dotčeného chráněného zájmu, když především v bodě 1. bylo předmětem útoku mladistvého dítě ve stáří třinácti let, které požaduje zvýšenou ochranu i podle mezinárodních dohod a jiných předpisů. Při postihu v České republice by byl „tulipán“ jako mladistvý pachatel ohrožen trestní sazbou trestního opatření odnětí svobody v rozpětí od dvou a půl let až do šesti let (při uvážení snížení trestního opatření odnětí svobody na polovinu ve smyslu §31 odst. 1 z. s. m.). Tomu odpovídá i to, že mladistvému byl uložen trest odnětí svobody na tři roky, což by bylo v horní polovině v úvahu přicházející zákonné trestní sazby.
Lze proto po zvážení všech zákonných podmínek uzavřít, že se zřetelem na závažnost činů i druh trestu (trestního opatření), který za ně byl mladistvému uložen, jsou splněny všechny podmínky (formální i materiální) pro to, aby se na výše uvedené odsouzení mladistvého hledělo jako na odsouzení soudem České republiky. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. ledna 2013
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová
*) byl použit pseudonym ve smyslu zák. č. 218/2003 Sb.