ECLI:CZ:NS:2013:8.TD.20.2013.1
sp. zn. 8 Td 20/2013-7
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. dubna 2013 v trestní věci obviněných mladistvých „tulipána“, a „kaktuse“*), vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích, soudu pro mládež, pod sp. zn. 2 Tm 1/2013, o příslušnosti soudu takto:
Podle §24 odst. 1 tr. ř. j e k projednání trestní věci obviněných mladistvých „tulipána“ a „kaktuse“ p ř í s l u š n ý Okresní soud v Českých Budějovicích jako soud pro mládež.
Odůvodnění:
Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích podala dne 24. 1. 2013 k Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, soudu pro mládež, obžalobu na obviněné mladistvé „tulipána“ a „kaktuse“ pro skutek proti majetku poškozeného J. V., jehož se měli dopustit (společně s nezletilým) krátce po poledni dne 30. 4. 2012 v obci V., část S., okres Č. B., v němž spatřovala provinění krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku ve formě spolupachatelství podle §23 trestního zákoníku.
Samosoudkyně Okresního soudu v Českých Budějovicích, soudu pro mládež, usnesením ze dne 8. 3. 2013, sp. zn. 2 Tm 1/2013, podle §314c odst. 1 písm. a), §188 odst. 1 písm. a) tr. ř. za použití §37 odst. 1 a §38 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zák. č. 218/2003 Sb.“), uvedenou trestní věc předložila Nejvyššímu soudu České republiky, soudu pro mládež (dále převážně jen „Nejvyšší soud“), k rozhodnutí o příslušnosti soudu. Své rozhodnutí odůvodnila tím, že Okresní soud v Českých Budějovicích, soud pro mládež, není místně příslušným, protože obviněný mladistvý „tulipán“ má trvalé bydliště v B., kde má pevné rodinné vazby ke své družce, otci a babičce. Od 22. 1. 2013 byl tento mladistvý na útěku z V. ú. ve S., od 1. 3. 2013 je ve vazbě ve Vazební věznici v B. Druhý z obviněných – mladistvý „kaktus“ má trvalé bydliště a rodinné zázemí v S., okres T., v současné době by se měl zdržovat ve V. ú. B., okres L., ale od 27. 2. 2013 je podle sdělení tohoto ústavu na útěku. V závěru odůvodnění samosoudkyně zopakovala, že předkládající soud není místně příslušným k projednání této trestní věci. Jelikož blíže nevysvětlila, který soud vlastně chce za místně příslušný považovat, lze v podstatě jen z toho, že věc předložila k rozhodnutí o příslušnosti Nejvyššímu soudu jako soudu nejblíže společně nadřízenému, usuzovat, že zřejmě měla na mysli Městský soud v Brně.
Nejvyšší soud po posouzení jednak důvodů obsažených v citovaném usnesení, jednak obsahu trestního spisu a konečně i zjištění, která před svým rozhodnutím učinil, dospěl k těmto závěrům:
V dané věci jde o řízení v trestních věcech mladistvých, které s ohledem na ustanovení §291 tr. ř. upravuje zvláštní zákon. Pokud tento zvláštní zákon nestanoví jinak, postupuje se podle trestního řádu. Zvláštním zákonem upravujícím řízení v trestních věcech mladistvých je zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zák. č. 218/2003 Sb.“), jenž však ustanovení upravující rozhodnutí o příslušnosti soudu neobsahuje. Z toho vyplývá, že je namístě postupovat podle §24 odst. 1 tr. ř.
Podle tohoto ustanovení ve spojení s ustanovením §188 odst. 1 písm. a), resp. §314c odst. 1 písm. a), tr. ř. platí, že vzniknou-li pochybnosti o příslušnosti soudu, rozhoduje o tom, který soud je příslušný k projednání věci, soud, jenž je nejblíže společně nadřízen soudu, u něhož byla podána obžaloba, a soudu, který má být příslušný podle rozhodnutí o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti. Tento soud je přitom vázán jen zákonnými hledisky rozhodnými pro určení místní příslušnosti, tedy v případě mladistvých zakotvenými v ustanoveních §37 a §39 zák. č. 218/2003 Sb.
Podle §37 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. koná řízení soud pro mládež, v jehož obvodu mladistvý bydlí, a nemá-li stálé bydliště, soud, v jehož obvodu se zdržuje nebo pracuje. Podle odst. 2 tohoto ustanovení nelze-li žádné takové místo zjistit nebo jsou-li mimo území České republiky, koná řízení soud pro mládež, v jehož obvodu bylo provinění spácháno; jestliže nelze místo činu zjistit, koná řízení soud pro mládež, v jehož obvodu vyšel čin najevo.
Uvedené tři skupiny hledisek, podle nichž se určuje místní příslušnost, jsou ve vzájemném poměru subsidiarity, a to v tom pořadí, v jakém jsou uvedeny v ustanovení §37 zákona č. 218/2003 Sb. Příslušnost určená podle místa, kde má mladistvý stálé bydliště, nebo kde se zdržuje nebo pracuje (tzv. forum loci) je prvotní, má přednost před příslušností, která byla určena ostatními hledisky.
V daném případě je určení místní příslušnosti o to složitější, že jde o skupinovou věc dvou obviněných mladistvých pachatelů, kde přichází v úvahu hned několik hledisek a u každého z nich.
Z obsahu připojeného spisu Nejvyšší soud k poměrům mladistvého „tulipána“ zjistil, že se narodil z nemanželského vztahu matky M. Š. (bytem nyní V. B.) a M. G. (poslední adresa B., rovněž i ve výkonu testu odnětí svobody) v době, kdy jeho rodiče byli nezletilí. Trvalým bydlištěm mladistvého je B., C. Opatrovníkem mladistvého po jeho narození byla nejprve rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 13. 5. 1996, sp. zn. 24 P 79/96, ustanovena M. Š. (babička ze strany matky). Od října roku 1996 však mladistvý již žil v rodině I. G. (babičky ze strany otce), které byl mladistvý svěřen do péče rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 24. 10. 1997, sp. zn. 24 P 79/96, a kde se nacházel po převážnou část svého dosavadního života. Jmenovaná babička mladistvého však dostatečně nedbala o jeho školní docházku, kterou zanedbával, za což byla rozsudkem ze dne 29. 10. 2004 sp. zn. 12 T 282/2004, odsouzena pro trestný čin podle §217 odst. 1 písm. a) tr. zák. Matka mladistvého jej navštěvovala asi od roku 2005, v lednu 2006 jej odvezla do V. B. a podala žádost o jeho svěření do své péče. Mladistvý se však v cizí zemi neadaptoval, nechtěl tam zůstat, a proto se po opakovaných žádostech za přispění Úřadu pro mezinárodně právní ochranu dětí a jeho babičky vrátil zpět do České republiky. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 7. 2008, sp. zn. 24 P 79/96, byl zamítnut návrh matky mladistvého na jeho svěření do její péče. Mladistvý stále bydlel u své babičky I. G., kterou považoval za svou matku (dědu považoval za otce). Jelikož znovu zanedbával školní docházku, byla rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 24 P 79/96, nařízena nad ním ústavní výchova, kterou nastoupil dne 21. 9. 2009 do D. d. ú. B., H. Jelikož odtud neustále utíkal, bylo rozhodnuto o jeho přemístění do diagnostického ústavu v Č. B., kam nastoupil dne 3. 2. 2010. Letní prázdniny roku 2010 trávil střídavě u matky ve V. B. a v rodině matčina bratra v B. Protože mladistvý v této době projevoval přání vrátit se k matce, Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. 24 P 79/96, zrušil jeho ústavní výchovu a svěřil jej do výchovy matky, s níž posléze mladistvý odcestoval do A. Při další návštěvě České republiky v březnu roku 2011 však utekl od matky k babičce I.G. a opětovný návrat do V. B. odmítal. Vzhledem k tomu, že se mladistvý dožadoval návratu do D. d. se š. v Č. B., Městský soud v Brně vydal dne 14. 3. 2011, sp. zn. 22 Nc 2404/2011, předběžné opatření, na jehož základě byl následujícího dne předán do péče D. d. se š. v Š. D., okres Č. B.; ústavní výchova mladistvého byla posléze nařízena rozsudkem téhož soudu ze dne 19. 10. 2011. Po prázdninách 2012 byl mladistvý převeden do péče V. ú. ve S., kde měl pokračovat v přípravě na povolání v učebním poměru stavební práce. K tomu však nedocházelo, neboť mladistvý byl prakticky stále na útěku (tak tomu bylo i v době podání obžaloby, neboť od 22. 12. 2012 byl znovu na útěku). Jak zjistil již předkládající soud (a jak si ověřil i Nejvyšší soud bezprostředně před svým rozhodnutím), mladistvý byl dne 27. 2. 2013 zadržen policejními orgány a posléze vzat soudem do vazby, v níž se nachází pro provinění loupeže podle §173 odst. 1 trestního zákoníku i v současné době (konkrétně ve Vazební věznici v B.).
O druhém obviněném mladistvém „kaktusovi“ bylo ze spisu zjištěno, že má rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 13. 5. 2011, sp. zn. 30 P 215/98, nařízenou ústavní výchovu, kterou vykonával v D. d. se š. v Š. D., odkud přešel dne 29. 8. 2012 do V. ú. B. – P. V tomto novém zařízení se zpočátku choval slušně, v průběhu doby se však jeho chování zhoršilo a posléze vyvrcholilo útěkem z ústavu. Na posledním útěku z ústavu je od 27. 2. 2013 do současné doby, jak si i v tomto případě Nejvyšší soud ověřil krátce před svým rozhodnutím.
Z těchto skutečností zjištěných k poměrům obou obviněných mladistvých je zřejmé, že místo, kde mladiství bydlí, v podstatě nelze určit. Shora uvedené výchovné ústavy nelze považovat za místo, kde mladiství bydlí, neboť oba mladiství byli prakticky permanentně na útěku z nich. Takovým místem však není ani vazební věznice, v níž se mladistvý „tulipán“ v současné době nachází (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2007, sp. zn. 8 Td 11/2007, publikované pod č. 15/2008 Sb. rozh. trest.).
Nejvyšší soud s ohledem na tyto skutečnosti učinil závěr (prakticky identický s tím, který učinil v obdobné věci obviněného mladistvého „tulipána“ vedené pod sp. zn. 8 Td 35/2012 – jde o předchozí věc vedenou u Okresního soudu v Českých Budějovicích, soudu pro mládež, pod sp. zn. 2 Tm 3/2012), že v případě obou obviněných mladistvých žádné takové místo, které by odpovídalo podmínkám §37 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. (tzv. forum loci), nelze jednoznačně určit. Byť je toto hledisko pro určení místní příslušnosti prvotním a má přednost před ostatními hledisky, Nejvyššímu soudu nezbylo, než volit pro určení místní příslušnosti hledisko v pořadí druhé, podle místa, kde bylo provinění spácháno (§37 odst. 2 zák. č. 218/2003 Sb.).
Jak vyplývá z popisu skutku, pro který byla na obviněné mladistvé podána obžaloba u Okresního soud v Českých Budějovicích, soudu pro mládež, je místem spáchání provinění obec V., část S., na okrese Č. B. V obvodu jmenovaného soudu bydlí nejen poškozený J. V., kterého bude zřejmě zapotřebí jako svědka vyslechnout, ale především spolupachatel – nezletilý. To jsou okolnosti, které svědčí pro uplatnění jedné ze základních zásad trestního řízení, tj. rychlosti a hospodárnosti.
Z těchto podstatných důvodů Nejvyšší soud rozhodl, že podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání trestní věci obviněných mladistvých „tulipána“ a „kaktuse“ příslušný Okresní soud v Českých Budějovicích jako soud pro mládež.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. dubna 2013
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a
*) byl použit pseudonym ve smyslu zák. č. 218/2003 Sb.