ECLI:CZ:NS:2013:8.TDO.1000.2013.1
sp. zn. 8 Tdo 1000/2013-46
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. září 2013 o dovolání obviněného T. P., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 5. 6. 2013, sp. zn. 68 To 153/2013, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 9 T 31/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. P. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 6. 5. 2013, sp. zn. 9 T 31/2013, uznal obviněného T. P. (dále jen „obviněný nebo „dovolatel“) vinným, že:
„dne 21. 4. 2013 v době od 08:00 hod. do 09:15 hod. dne 21. 4. 2013 v O. na ulici tř. S. na chodbě v mezipatře, po předchozím obstarání shodného klíče, který byl uschován za květináčem na vnitřním parapetu okna, překonal uzamčené dveře spíže přináležející k bytu, odkud následně odcizili 1 ks igelitové tašky šedé barvy, 1 ks plátěné tašky růžové barvy, 2 ks lahve s čirou tekutinou, 1 ks otevřené plastové láhve nápoje ZD. Pepsi o objemu 1,5 1, 1 kg balení kávy zn. Jihlavanka, 1 ks pěny na čalounění zn. Sonax, 2 ks citrónové šťávy zn. Sun Gold o objemu 350 ml, 1 ks konzervy leča s klobásou, 1 ks francouzské hořčice 260 g, 1 ks otevřené omáčky worcester, 1 ks tuňákového salátu zn. Giana v plechovce, 1 sklenici oliv zn. Franz Jozef, 1 ks sardinek zn. Giana ve slaném nálevu, 1 ks sardinek zn. Giana ve vlastní šťávě, 2 ks sardelových filet zn. Lorea, 2 ks islandských tresčích jater zn. Giana, 1 ks norských tresčích jater, 1 ks baltických pikantních sardinek zn. King Oscar, 1 ks baltických sardinek v tomatové omáčce zn. King Oscar, 1 ks sardinek ve slaném nálevu zn. Euro Shoper, 1 ks sardinek v pikantní omáčce zn. Isabel, 1 ks tuňáka zn. Giana, 3 ks másel zn. Perla, 1 ks másla zn Perla s vitamíny, 1 ks zelené olivy zn. Clever, 3 ks rostlinného tuku zn. Hera, 2 ks rostlinného tuku zn. Iva, 1 pár sportovní obuvi černé barvy zn. Esse a svazek 4 ks klíčů, čímž způsobil A. H. škodu v celkové výši 1 977,60 Kč, přičemž takto jednal, přestože byl za přečin krádeže podle §§205 odst. 1 písmo a), b), 205 odst. 2 trestního zákoníku potrestán rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 3. 2. 2011 pod sp. zn. 1 T 170/2010, ve znění usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 9. 5. 2011 pod sp. zn. 2To 108/2011, k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců nepodmíněně, který vykonal 22. 9. 2012“.
Takto popsané jednání soud prvního stupně právně kvalifikoval jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, a obviněnému za to uložil podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1, §62 odst. 1 a §63 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 (dvě stě padesáti) hodin.
Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce v neprospěch obviněného odvolání, o němž Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci rozhodl rozsudkem ze dne 5. 6. 2013, sp. zn. 68 To 153/2013, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině obviněnému uložil podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a podle §75 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu pobytu na území v obvodu působnosti Okresního soudu v Olomouci na dobu tří let.
Obviněný se s takovým rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasil a prostřednictvím obhájkyně Mgr. Jany Juřičkové podal proti němu dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., neboť je přesvědčen, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným [§256b odst. 1 písm. h) tr. ř.] a rozhodnutí tak spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení [§256b odst. 1 písm. g) tr. ř.].
Dovolatel předně konstatoval, že nesouhlasí s uloženým trestem zákazu pobytu, když má za to, že tento trest mu byl uložen nezákonně. Vyslovil názor, že se zřetelem k místu a okolnostem spáchání trestného činu a vzhledem k jeho společenské škodlivosti uložení trestu zákazu pobytu ochrana majetku, pro kterou byl tento trest uložen, neodůvodňovala. V této souvislosti uvedl, že v průběhu celého trestního řízení spolupracoval, k trestnému činu se doznal, projevil účinnou lítost a poškozené se opětovně omluvil. Podotkl, že ačkoliv spáchal trestný čin v O. na ulici Tř. S., místo, kde byl trestný čin spáchán, nacházející se v obvodu Okresního soudu v Olomouci, vybral zcela náhodně, když tento trestný čin i vzhledem k objektu chráněného zájmu (v tomto případě potraviny běžné potřeby) mohl být spáchán takřka kdekoliv. Dovodil tedy, že jakákoliv nutná spojitost trestného činu s místem jeho spáchání, jako předpokladu ke spáchání trestného činu samého, není namístě.
Obviněný dále namítl, že odvolací soud při ukládání trestu zákazu pobytu necitlivě vyhodnotil i nutný předpoklad pro jeho uložení spočívající v tom, že trestný čin měl být spáchán mimo obvod jeho trvalého bydliště, když v místě, kde má trvalý pobyt, tento trest nemůže být uložen. V návaznosti na to podotkl, že místem jeho pobytu je město T., vzdálené 4,4 km (vzdušnou čarou i méně) od obce V., spadající do obvodu Okresního soudu v Olomouci. Ačkoliv tedy bydlí v T., je jeho bydliště situováno na samé hranici obvodu Okresního soudu v Olomouci a obvodu Okresního soudu v Přerově, a proto trest zákazu pobytu mu neměl být uložen v žádném z těchto obvodů. Opačný výklad práva je nutno považovat za rigidní, právně nekomformní a tudíž i nezákonný. Trest zákazu pobytu ve vztahu k následné resocializaci a ke společenskému uplatnění označil rovněž za likvidační, když obvod Okresního soudu v Olomouci a zejména O. nabízí širokou škálu pracovních příležitostí. Navíc ve Fakultní nemocnici v O. pracuje jeho matka, kterou často vyzvedával ze zaměstnání a vozil domů a má zde bydliště i jeho přítelkyně. Místem faktického pobytu byl tedy nejen T., ale i O. a pro uložení trestu zákazu pobytu v obvodu Okresního soudu v Olomouci nebyly tudíž splněny zákonné podmínky. Taktéž uložení trestu zákazu pobytu ve spojitosti s nepodmíněným trestem odnětí svobody je prý ve vztahu k požadavku přiměřenosti trestu a společenské škodlivosti zcela nezákonné, když výše způsobené škody činila jen 1.988,- Kč.
S ohledem na shora uvedené obviněný v závěru svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 5. 6. 2013 sp. zn. 68 To 153/2013, a podle §265 1 odst. 1 tr. ř. věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud dle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, zejména rozhodnutí o jeho povinnosti nahradit státu náklady řízení, pokud bylo o nich již rozhodnuto.
K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uplatnil zjevně nepřiléhavě. Namítal sice nesprávnost některých hmotně právních posouzení souvisejících s výrokem o trestu, ale s odkazem na tento dovolací důvod nelze namítat, že nebyly splněny zákonné podmínky pro uložení určitého druhu trestu. Takovéto námitky lze vznášet výlučně v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy nelze v dovolacím řízení přihlížet. Námitku, podle které je uložení trestu zákazu pobytu nepřiměřeně přísné s ohledem na současně uložený nepodmíněný trest odnětí svobody a menší závažnost činu, nelze podřadit ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Další uplatněné námitky lze již pod deklarovaný dovolací důvodu podřadit, státní zástupce je však nepovažoval za důvodné. Odvolací soud uložení trestu zákazu pobytu odůvodnil sice jen stručně, ovšem z materiálů, které má k dispozici, vyplývá, že všechny zákonné podmínky pro uložení trestu zákazu pobytu byly splněny. Obviněný soustavně páchá úmyslnou trestnou činnost zaměřenou proti cizímu majetku, a to v posledním období výlučně na území okresu O. Dopouští se tak trestné činnosti proti cizímu majetku na území, na něž se má zákaz pobytu vztahovat. Dopouští se jí opakovaně, a to i krátce poté, co vykonal nepodmíněný trest odnětí svobody za takovou trestnou činnost uložený. Trvalý pobyt na území působnosti Okresního soudu v Olomouci dovolatel nemá, takže negativní podmínka ustanovení §75 odst. 1 věta za středníkem tr. zákoníku dána nebyla. Dovolatelovo tvrzení, že se na uvedeném území nepravidelně zdržuje, neboť zde má přítelkyni, stejně tak jako skutečnost, že místo jeho trvalého pobytu se nachází v blízkosti hranic okresu O., uložení trestu zákazu pobytu nebrání. Státní zástupce pouze připustil možnost, zda nepostačoval rozsah uložení tohoto trestu omezit na samotné město O., ovšem tato dílčí pochybnost nepřípustnost trestu zákazu pobytu ve smyslu ustanovení §265 odst. 1 písm. h) tr. ř. nezakládá.
Z výše uvedených důvodů státní zástupce v závěru svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a učinil tak v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasil i pro případ jakéhokoli jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Obviněný sice uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., obsahově však použité námitky nikterak nerozlišil, neboť je vztáhnul k oběma těmto důvodům.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř . je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo.
Jiné hmotně právní posouzení ve smyslu dovolacího důvodu předvídaného ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zahrnuje též otázky trestání, avšak pouze v tom rozsahu, je-li namítáno nesprávné hmotně právní posouzení ve vztahu ke zvláštním podmínkám při ukládání trestu (např. pochybení soudu při ukládání souhrnného trestu, úhrnného trestu a společného trestu za pokračování v trestném činu).
Z těchto důvodů námitky obviněného, že uložení trestu zákazu pobytu ve spojitosti s nepodmíněným trestem odnětí svobody bylo ve vztahu k požadavku přiměřenosti trestu vzhledem k okolnostem spáchání trestného činu zcela nezákonné, když nebylo přihlédnuto k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a společenské škodlivosti, nejsou způsobilé uplatněné dovolací důvody založit, neboť ve své podstatě směřují proti přílišné přísnosti uloženého trestu.
Další dovolací námitky uplatněné v podaném dovolání však lze pod ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit.
Dovolací důvod obsažený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. může být naplněn ve dvou alternativách spočívajících v tom, že obviněnému byl uložen buď takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští (což je první z uvedených alternativ, která by v dané věci mohla být naplněna), se rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z druhů trestů uvedených v §52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli nebylo možno uložit některý druh trestu s ohledem na jeho zvláštní zákonné podmínky. Takovým nepřípustným druhem trestu je i uložení trestu zákazu pobytu bez toho, že by byly splněny zákonné podmínky zakotvené v ustanovení §75 tr. zákoníku.
S ohledem na dovolatelem uplatněné výhrady Nejvyšší soud sice považoval označený dovolací důvod za relevantně uplatněný, současně však shledal, že je zjevně neopodstatněný.
Trest zákazu pobytu upravuje ustanovení §75 odst. 1 tr. zákoníku, podle něhož soud může takový trest uložit na jeden rok až deset let za úmyslný trestný čin, vyžaduje-li to se zřetelem na dosavadní způsob života pachatele a místo spáchání činu ochrana veřejného pořádku, rodiny, zdraví, mravnosti nebo majetku; trest zákazu pobytu se nesmí vztahovat na místo nebo obvod, v němž má pachatel trvalý pobyt. Podle §75 odst. 6 tr. zákoníku trest zákazu pobytu spočívá v tom, že se odsouzený nesmí po dobu výkonu tohoto trestu zdržovat na určitém místě nebo v určitém obvodu; k přechodnému pobytu na takovém místě nebo v takovém obvodu v nutné osobní záležitosti je třeba povolení.
Z dikce tohoto ustanovení je zřejmé, že uvedený druh trestu je možné uložit tehdy, když jsou současně splněny všechny tři uvedené podmínky, tedy to, že trest zákazu pobytu se ukládá za úmyslný trestný čin, jeho uložení vyžaduje ochrana veřejného pořádku, rodiny, zdraví, mravnosti nebo majetku ve vztahu k dosavadnímu způsobu života pachatele a místo spáchání trestného činu, a současně že obviněný v místě nebo obvodu, na který se má trest vztahovat, nemá trvalý pobyt.
S ohledem na obviněným vznesené výhrady je zřejmé, že spatřuje nedodržení zákonem stanovených podmínek v tom, že mu byl trest zákazu pobytu uložen ve vztahu k místu, které je situováno na pomyslné hranici, kde se nachází jeho trvalý pobyt, a byl mu vymezen v rozsahu širším, než vyžadovala ochrana majetku.
Z hlediska vytýkaných nedostatků je nutné posuzovat, zda byly splněny podmínky ochrany veřejného pořádku, rodiny, zdraví, mravnosti nebo majetku s přihlédnutím k posouzení dosavadního způsobu života pachatele, místa spáchání předmětného trestného činu a ve vztahu k tomu, zda uvedený trest byl vymezen na místa, kde obviněný nemá trvalý pobyt.
Obecně k těmto zákonem vymezeným podmínkám je vhodné připomenout, že požadavek ochrany veřejného pořádku se váže na dosavadní způsob života obviněného a bude odůvodňovat uložení trestu zákazu pobytu zejména v případech, kdy předchozí život pachatele nelze charakterizovat jako řádný. To je tehdy, když se pachatel již v minulosti dopustil v místě nebo v obvodu, na něž se má vztahovat trest zákazu pobytu, úmyslného trestného činu, a to případně i opakovaně, nebo jestliže zde sice dosud nespáchal trestnou činnost, ale dopouštěl se v tomto místě nebo v obvodu přestupků a i jiné občanské nekázně, přičemž nyní projednávaná trestná činnost představuje určité vyvrcholení negativního postoje pachatele k ochraně veřejného pořádku, rodiny, zdraví, mravnosti nebo majetku. Spáchaný trestný čin, za nějž má být uložen trest zákazu pobytu, pak lze hodnotit jako projev nebo důsledek pachatelova dosavadního závadného způsobu života. Ochrana veřejného pořádku, rodiny, zdraví, mravnosti nebo majetku je důvodem pro uložení trestu zákazu pobytu zejména tehdy, směřoval-li spáchaný trestný čin přímo proti těmto zákonem chráněným zájmům a hodnotám, tedy pokud pachatel naplnil skutkovou podstatu některého z trestných činů proti životu a zdraví, trestných činů proti pořádku ve věcech veřejných včetně trestných činů narušujících soužití lidí, dále trestných činů proti rodině a dětem a trestných činů proti majetku. Ochrana uvedených zájmů a hodnot bude vyžadovat uložení trestu zákazu pobytu zpravidla za předpokladu, že vzhledem k osobě pachatele hrozí z jeho strany opakování trestné činnosti v určitém místě nebo obvodu (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 837).
Povinností soudu dříve, než uloží trest zákazu pobytu, je, aby vždy zkoumal, zda pro uložení tohoto trestu vymezeného na konkrétní místo, jsou splněny všechny zákonem stanovené podmínky, a je proto nutné zjišťovat, kde se pachatel ve skutečnosti trvale zdržuje. Ve vztahu k místu spáchaní trestného činu, je nutné vždy pečlivě hodnotit, kde a za jakých podmínek k činu došlo. Je zřejmé, že ukládaný trest zákazu pobytu musí souviset s místem nebo obvodem, v němž byl čin spáchán, a s ohledem na okolnosti činu, za jakých byl spáchán, nelze vyloučit ani to, aby byl tento trest uložen i na území širším, než bylo vymezeno spácháním činu, avšak musí jít o teritoriálně souvislou část území, na něž se v rámci České republiky vztahuje (srov. k tomu rozhodnutí č. 10/1983-II, č. 60/1994-III., č. 52/1988 a č. 35/1987 Sb. rozh. trest.).
V návaznosti na tato teoretická východiska považuje Nejvyšší soud za potřebné zdůraznit, že obviněný byl odsouzen za úmyslné trestné činy (přečiny krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku). Přestože jde o pachatele mladého (… let), v rejstříku trestů má již deset záznamů, přičemž od roku 2002 je odsuzován jen za úmyslnou trestnou činnost proti majetku, které se dopouštěl jak v městě O., tak v obvodu Okresního soudu v Olomouci (konkrétně v U.). Jsou tak splněny podmínky pro uložení trestu zákazu pobytu stanovené v §75 odst. 1 tr. zákoníku, že uložit trest zákazu pobytu soud může se zřetelem na dosavadní způsob života pachatele a místo spáchání činu a ochranu majetku. Uložení tohoto trestu nebránila ani ta okolnost, že obviněný má trvalé bydliště blízko hranic okresu O., že ve městě O. bydlí jeho družka a pracuje jeho matka. Nebyla zjištěna ani žádná jiná skutečnost, která by uložení trestu zákazu pobytu bránila. Trest zákazu pobytu tak byl uložen v souladu s trestním zákoníkem, když byly splněny všechny podmínky pro jeho uložení stanovené v §75 odst. 1 tr. zákoníku.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Takové rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. září 2013
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a
Vypracoval:
JUDr. Drahomír Drápal