ECLI:CZ:NS:2013:8.TDO.256.2013.1
sp. zn. 8 Tdo 256/2013-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. dubna 2013 o dovolání obviněného P. N. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 11. 2012, sp. zn. 50 To 361/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 2 T 125/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. N. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 18. 7. 2012, sp. zn. 2 T 125/2011, byl obviněný P. N. uznán vinným účastenstvím ve formě pomoci k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák., §250b odst. 1 tr. zák., kterého se podle popsaných skutkových zjištění dopustil tím, že
ve dnech 3. 4. 2008 až 25. 4. 2008 v D., v místní pobočce České spořitelny, a. s., uzavřela dnes již odsouzená J. P., smlouvu o hypotečním úvěru s Českou spořitelnou, a. s., P., na částku 5.000.000,- Kč, určenou na úhradu poloviny kupní ceny nemovitosti na adrese H. K., V P., když jako podklad pro uzavření smlouvy předložila nepravdivé potvrzení od zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance ze dne 21. 4. 2008 s tím, že je zaměstnána u společnosti ADAMEN, s. r. o., H. K. od 1. 6. 2005 s průměrným čistým měsíčním příjmem za poslední 3 měsíce ve výši 25.340,- Kč a průměrným čistým měsíčním příjmem za posledních 12 měsíců ve výši 26.740,- Kč, které podepsala sama a podpisem a razítkem zaměstnavatele opatřil jako prázdný formulář obviněný P.N., přestože věděli, že obviněná J. P. byla u této společnosti zaměstnána až od 1. 4. 2008 s příjmem 8.900,- Kč, a na základě takto uvedených nepravdivých údajů byl úvěr poskytnut a je splácen.
Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §250b odst. 1 tr. zák. za použití §53 odst. 1 tr. zák. k peněžitému trestu ve výši 14.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, mu byl soudem prvního stupně stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho měsíce. Bylo rovněž rozhodnuto o náhradě škody.
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací usnesením ze dne 7. 11. 2012, sp. zn. 50 To 361/2012, odvolání podané obviněným proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněný podal proti uvedenému usnesení odvolacího soudu prostřednictvím obhájce JUDr. Jana Zusky dovolání opřené o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V jeho obsahu především namítal, že v jednání kladeném mu za vinu nelze shledávat zavinění ve formě úmyslu, a to ani eventuálního, ale pouze nedbalost, která však není dostačující pro účastenství, jež vždy předpokládá úmyslné zavinění. Poukázal na to, že předmětný formulář, který převzal od obviněné J. P., pouze podepsal v bianco podobě. Na svou omluvu uvedl, že jednal bezmyšlenkovitě v době, kdy mu starosti o chod firmy po odchodu společníka „přerůstaly přes hlavu“. Formulář však sám nevyplňoval, ale podepsaný ho předal účetní paní Z. Z. (již zesnulé), neboť byl přesvědčen, že ta formulář vyplní ve shodě se skutečností. O věc se dále nezajímal, neboť si byl jist, že je vše v pořádku, a dozvěděl se o ní až se značným časovým odstupem od policie. Obviněný se neztotožnil se závěry soudů obou stupňů, že by se za těchto souvislostí jednalo o lhostejnost k následku, již spatřovaly v tom, že se o údaje uvedené ve formuláři nezajímal a nezkontroloval je, i když věděl, že J. P. je u společnosti zaměstnána krátkou dobu a má nízký příjem, a shledaly, že jde o jednání v nepřímém úmyslu v podobě srozumění s následkem. Srozumění s následkem lze dovodit pouze v případě lhostejnosti pachatele k tomu, zda následek nastane či nenastane, a vyjadřuje tak jeho kladný vztah k oběma možnostem. Takový závěr však s ohledem na poměry obviněného v době, kdy nevyplněný formulář podepsal, nelze dovodit, protože obviněný vycházel z dosavadní dobré spolupráce s paní Z. Z. a byl v dobré víře, že je vše v pořádku. Podle obviněného pro nenaplnění všech znaků účastenství ve formě pomoci k trestnému činu podvodu podle §10 odst. 1 písm. c), §250b odst. 1 tr. zák. měl být obžaloby zproštěn.
Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jak napadené rozhodnutí odvolacího, tak i předcházející rozhodnutí soudu nalézacího podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil v celém rozsahu a poté aby podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl a obviněného zprostil obžaloby, popřípadě aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství, jenž po stručném shrnutí podstatného obsahu napadených rozhodnutí a dovolání obviněného v zásadě uvedl, že námitky dovolatele jsou zaměřeny především proti existenci subjektivní stránky trestného činu, resp. účastenství na něm. Subjektivní stránka účastenství by v daném případě byla naplněna, kdyby obviněný byl přinejmenším srozuměn s tím, že obviněná J.P. jako hlavní pachatelka do jím potvrzeného prázdného formuláře uvede nepravdivé údaje a v této podobě formulář použije při sjednávání úvěrové smlouvy. Protože takové okolnosti v této věci nenastaly a skutková zjištění k závěru o zavinění ve formě nepřímého úmyslu na straně obviněného nepostačují, neztotožnil se se závěry o vině obviněného. Státní zástupce soudům vytkl, že ve skutkových zjištěních dostatečně nevystihly všechny rozhodné skutečnosti, které byly nezbytné k závěru o právní kvalifikaci, již v činu, jenž je ve skutkových zjištěních popsán, shledaly. Především poukázal na to, že skutečnost, že obviněný údaje uvedené v potvrzení následně na telefonický dotaz potvrdil svědkyni D. F., není uvedena v popisu skutku, ač má podle odvolacího soudu podstatný význam. Tento nedostatek nelze zhojit v odůvodnění soudních rozhodnutí a není možné ho považovat za rozvinutí okolností v tzv. skutkové větě alespoň rámcově uvedených.
Státní zástupce s odkazem na to, že trestní zákon č. 140/1961 Sb. otázku lhostejného vztahu pachatele k následku výslovně neřešil, vzhledem k názorům uváděným v právní teorii shledal, že srozumění pachatele s následkem lze vždy dovozovat v případě tzv. nepravé lhostejnosti, kdy lhostejnost pachatele k tomu, zda následek nastane nebo nenastane, vyjadřuje jeho aktivní stanovisko k oběma možnostem, tedy sice méně intenzivní, ale aktivní volní vztah k relevantnímu následku. Ze skutečností vylíčených v tzv. skutkové větě však podle státního zástupce aktivní volní vztah obviněného k uvedení nepravdivých údajů hlavní pachatelkou dovodit nelze. Mohlo by o něj jít v případě, že by dovolatel věděl, že obviněná J. P. hodlá žádat o úvěr ve výši řádově milionů korun, což se však v této věci neprokázalo. Na základě úvah o pravé a nepravé lhostejnosti konstatoval, že ze samotného potvrzení prázdného formuláře bez znalosti jakýchkoli bližších okolností úvěrového řízení, pro které má toto potvrzení sloužit, nelze dovozovat aktivní volní vztah pachatele ke skutečnosti, že ve formuláři budou jinou osobou uvedeny nepravdivé údaje, neboť obviněný bez přiměřených důvodů spoléhal, že formulář k uvedení nepravdivých údajů zneužit nebude. Státní zástupce vyjádřil názor, že v dané věci zjištění uvedená ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně nepostačují pro závěr o tom, že obviněný jednal v eventuálním úmyslu, a tedy nebyla prokázána subjektivní stránka pro účastenství ve formě pomoci na trestném činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) k §250b odst. 1 tr. zák. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 11. 2012, sp. zn. 50 To 361/2012, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. uvedenému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve posuzoval, zda jsou splněny formální náležitosti dovolání a zjistil, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Nejvyšší soud dále shledal, že obviněným označený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn v souladu s jeho zákonným vymezením, protože podstatou dovolání obviněného byly výhrady proti naplnění subjektivní stránky účastenství ve smyslu §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. Protože námitky proti formě zavinění jsou hmotně právní povahy, dovolání obviněného koresponduje s vymezením dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož prostřednictvím lze rozhodnutí napadat, jestliže spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, Nejvyšší soud dále zkoumal, zda je toto dovolání opodstatněné.
Obviněný byl podle napadených rozhodnutí uznán vinným účastenstvím ve formě pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. na trestném činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. spáchaném obviněnou J. P., která byla za tento trestný čin pravomocně odsouzena trestním příkazem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 5. 8. 2011, sp. zn. 2 T 125/2011. Pomoc obviněného spočívala v tom, že ve dnech 3. 4. 2008 až 25. 4. 2008 razítkem zaměstnavatele opatřil jako prázdný formulář České spořitelny „Potvrzení od zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance“ ze dne 21. 4. 2008, který mu předložila obviněná J. P., jež byla u společnosti ADAMEN, s. r. o. patřící obviněnému, zaměstnána od 1. 4. 2008 a její příjem činil 8.900,- Kč, o čemž obviněný věděl. Do tohoto formuláře následně poté, co jej obviněný prázdný potvrdil, vepsala jiná osoba nepravdivé údaje spočívající v tom, že zaměstnání obviněné trvalo u této společnosti od 1. 6. 2005 s průměrným čistým měsíčním příjmem za poslední 3 měsíce ve výši 25.340,- Kč a průměrným čistým měsíčním příjmem za posledních 12 měsíců ve výši 26.740,- Kč. Takto vyplněný formulář obviněná J. P. použila k žádosti o čerpání úvěru ve výši 5.000.000,- Kč, jenž jí byl poskytnut.
Dovolatel svým dovoláním brojí proti tomu, že v uvedeném jednání nelze shledávat účastenství ve formě pomoci, protože nejednal úmyslně, ale jen v nedbalosti. K těmto námitkám je potřeba nejprve uvést, že trestná činnost účastníka bezprostředně přispívá k tomu, aby došlo k naplnění znaků konkrétní skutkové podstaty trestného činu, přestože účastník sám tyto znaky nenaplňuje. Z hlediska subjektivní stránky platí, že účastenství [buď ve formě organizátorství [§10 odst. 1 písm. a)], návodu [§10 odst. 1 písm. b)] nebo pomoci [§10 odst. 1 písm. c)] je založeno na akcesoritě účastenství (tj. závislost trestní odpovědnosti účastníka na trestní odpovědnosti hlavního pachatele) a trestné pouze ve vztahu k úmyslnému trestnému činu, o který se u úvěrového podvodu podle §209b tr. zák. jedná.
Podle §10 odst. 1 tr. zák. „účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je, kdo úmyslně“ naplní některou z podmínek uvedených pod písmeny a) až c) tohoto ustanovení. Podle této dikce vyžadující pro subjektivní stránku pouze úmyslnou účast na trestném činu (arg. „…úmyslně…“), je zřejmé, že zákon slovem „úmyslně“ předpokládá jak úmysl přímý, tak i nepřímý. Účastenství proto může být spácháno i v nepřímém úmyslu [§4 písm. b) tr. zák.].
Pomoc z hlediska subjektivní stránky předpokládá, že pomocník ví o úmyslu pachatele trestného činu a sám úmyslně jedná (ve formě usnadnění nebo umožnění jednání pachatele) tak, aby byl uskutečněn jemu známý úmysl pachatele. Protože pomoc k trestnému činu je vždy podmíněna úmyslem směřujícím k takové účasti na konkrétním úmyslném trestném činu, musí být čin pomocníka charakterizován konkrétními skutkovými okolnostmi, nikoliv jen znaky skutkové podstaty (k tomu srov. rozhodnutí č. 51/2006 Sb. rozh. tr.).
V posuzované věci je s ohledem na povahu zkoumaného jednání obviněného možné uvažovat o úmyslu nepřímém, o který podle §4 písm. b) tr. zák. jde, pokud pachatel věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. Srozumění pachatele u nepřímého úmyslu vyjadřuje aktivní volní vztah pachatele k způsobení následku relevantního pro trestní právo, čímž je míněna vůle, jež se projevila navenek, tj. chováním pachatele. Způsobení takového následku však není přímým cílem pachatele, ani nevyhnutelným prostředkem (přímo ho nechce), neboť pachatel sleduje svým záměrem cíl jiný, který může být z hlediska trestního práva jak cílem relevantním, tak i cílem nezávadným. Přitom je však pachatel vždy srozuměn s tím, že realizace tohoto cíle předpokládá způsobení následku významného pro trestní právo, avšak tento následek je nechtěným, pouze vedlejším následkem jednání pachatele, s kterým je však srozuměn. Na takové srozumění se usuzuje z toho, že pachatel nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by mohla zabránit následku, který si pachatel představoval jako možný, a to ať už by šlo o jeho vlastní zásah, nebo o zásah někoho jiného (srov. Šámal, P., Púry, F., Rizman. S. Trestní zákon. Komentář. I. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2004, s. 52).
Pokud jde o lhostejnost k následku, resp. zda lze v případě lhostejnosti dovozovat srozumění se vzniklým následkem, je takový závěr závislý na tom, zda je možné dovodit, že pachatel vyjadřuje své kladné stanovisko k tomu, zda následek nastane či nenastane, tj. k oběma těmto možnostem. V tomto případě jde o tzv. nepravou lhostejnost (srov. rozhodnutí č. 41/1976 Sb. rozh. tr., s. 213 až 214), z níž se dovozuje nepřímý úmysl pachatele.
Na základě těchto úvah z hlediska subjektivní stránky je nutné posuzovat i jednání obviněného jako pomocníka. Pomocníkem je podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. ten, kdo úmyslně poskytl jinému pomoc k spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, radou, utvrzováním v předsevzetí, slibem přispět po trestném činu. Z těchto alternativ pomoc obviněného P. N. spočívala v „opatření prostředků“ k tomu, aby obviněná J. P. mohla spáchat trestný čin úvěrového podvodu.
S ohledem na okolnosti tohoto případu je třeba posoudit, zda obviněný věděl, event. byl srozuměn s tím, že může svou pomocí přispět k trestněprávnímu následku, který hlavní pachatelka bude na základě jeho pomoci realizovat. Tyto úvahy je nutné utvářet na základě výsledků dokazování, z nichž musí logicky vyplynout, a je možné je dovozovat i nepřímo z okolností objektivní povahy na základě zásad logického myšlení, a přitom usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem (k tomu srov. přiměř. rozhodnutí č. 62/1973 a č. 41/1976 Sb. rozh. tr.).
Ze skutku popsaného ve výrokové části rozsudku plyne, že obviněný jako jednatel společnosti ADAMEN, s. r. o. v postavení zaměstnavatele podepsal a označil razítkem této své společnosti formulář, který mu jako prázdný a nevyplněný pouze vlastnoručně podepsaný předložila jeho zaměstnankyně obviněná J. P., do něhož byly až dodatečně (M. B., který uzavření úvěru zprostředkovával) vyplněny nepravdivé údaje o době zaměstnání a výši příjmů mnohokrát překračující skutečné příjmy obviněné. Na základě žádosti o úvěr doložené údaji uvedenými ve formuláři Česká spořitelna obviněné poskytla úvěr ve výši 5.000.000,- Kč.
Obviněný ve své výpovědi tyto skutečnosti potvrdil (č. l. 390) a uvedl k nim, že věděl, že podepisuje prázdný formulář a že jde o formulář sloužící pro bankovní účely. Předložila mu jej buď obviněná J.P., nebo jeho účetní Z. Z. Podepsal jej nevyplněný. V době, kdy to učinil, byla obviněná J. P. v jeho společnosti zaměstnána jen krátkou dobu a s minimálním platem, neznal však jeho přesnou výši, a proto o vyplnění požádal účetní. Její postup však již nezkontroloval. Obviněná u jeho firmy pracuje stále s minimální mzdou, jaká jí byla přiznána v počátku jejího pracovního poměru. Teprve poté, co věc začala šetřit policie, se začal zajímat o to, kdo formulář vyplnil.
Originál předmětného formuláře je založen na č. l. 194, z jehož obsahu lze konstatovat, že se jedná o tiskopis s hlavičkou České spořitelny umístěnou v levém horním rohu a pod ní je menším, leč rovněž zcela znatelným písmem vytištěno „Potvrzení o výši pracovního příjmu zaměstnance“. Níže jsou v tištěné části označeny dva oddíly, I. „Osobní údaje zaměstnance (vyplní zaměstnanec)“, kde je uveden text: „Žádám o vystavení tohoto potvrzení pro účely řízení o poskytnutí úvěru ….“, a II. „Údaje o pracovním poměru zaměstnance (vyplní mzdová účtárna zaměstnavatele)“, „Platnost 30 dnů od data vystavení“. Pod označením těchto oddílů jsou předtištěna jednotlivá znění požadavků na dobu zaměstnání, a výši příjmů. Oddíl II. má část pod čarou, kde se uvádí „Potvrzení vystavil:“, „Zaměstnavatel:“, „Sídlo:“, „Kontaktní telefon:“. V pravém dolním rohu je „Razítko a podpis zaměstnavatele“.
Takto předtištěný formulář a další zjištěné skutečnosti prokazují, za jakých okolností se obviněný činu dopustil. Soudy na jejich základě dovodily, že obviněný musel být minimálně srozuměn s tím, k jakému účelu bylo potvrzení určeno, neboť součástí formuláře bylo i sdělení za jakým účelem je toto potvrzení žádáno. Protože z něho vyplývalo, že slouží k poskytnutí úvěru, soudy uzavřely, že obviněný jednal v nepřímém úmyslu (strana 5 usnesení odvolacího soudu, strana 7 rozsudku soudu prvního stupně).
Nejvyšší soud, který se se závěry obou nižších soudů ztotožnil a pro úplnost k jinak správným úvahám soudů nižších stupňů dodává, že pro nepřímý úmysl obviněného svědčí zejména to, že v době, kdy k činu došlo, byl v postavení zaměstnavatele obviněné J. P., byl jednatelem společnosti ADAMEN, s. r. o. u které byla obviněná J. P. zaměstnána, a byl tedy osobou odpovědnou a oprávněnou za tuto společnost jednat (§133 obch. zák). Byl oprávněn stvrdit i údaje ve formuláři požadované. Jako zaměstnavatel však byl odpovědný za to, jaké údaje budou do předmětného formuláře vyplněny. Jak bylo ze zadání ve formuláři zřejmé, nemusel konkrétní údaje vyplňovat přímo zaměstnavatel, ale jeho povinností bylo podpisem a razítkem potvrdit, zda tyto konkrétní údaje vyplaněné jinou osobou v této společnosti k takovým úkonům oprávněnou, jsou pravdivé. Bylo proto povinností obviněného, aby svým podpisem a razítkem potvrdil jen takové údaje, které byly do předmětného formuláře před tím, než je zkontroloval, např. účetní vypsány, tzn. Z textu, jenž byl v tomto formuláři předtištěn, bylo zcela evidentní, že jde o potvrzení pro bankovní účely konkrétně pro poskytnutí úvěru, jak také obviněný ve výpovědi doznal.
Jestliže tedy obviněný, věděl, k čemu předmětný formulář bude užit a že má stvrdit příjmy zaměstnance pro poskytnutí úvěru (aniž by musel nutně znát výši požadovaného úvěru), a i přesto tento formulář podepsal, aniž by vyžadované údaje v něm byly vyplněny, je zřejmé jeho srozumění s tím, že v něm budou uvedeny jiné než pravdivé údaje. Takový závěr plyne právě z okolností, na základě nichž byl čin spáchán. Od výše příjmu obviněné se odvíjelo, zda jí bude úvěr poskytnut či nikoliv. Tato praxe je zcela běžná a je obecně známo, že výše příjmu žadatele o úvěr určuje, zda bude úvěr v požadované výši poskytnut nebo bude odmítnut. Zejména na otázku solventnosti žadatele o úvěr se při zjišťování podmínek pro jeho splácení klade velký důraz a byla rozhodná v této věci. Obviněnému, tak i obviněné ovšem bylo známo, že její příjem v rozhodné době ve výši 8.900,- Kč je natolik minimální, že by obviněná při jeho skutečné výši nemohla dosáhnout na úvěr, protože její mzda byla natolik nízká, že jí nebylo možné zatížit splátkami. Proto, aby jí úvěr Česká spořitelna poskytla, bylo nutné, aby dosahoval její příjem výší částky, při níž by byla garantována jeho splatnost i jeho návratnost. Obviněná, vědoma si tohoto důvodu, nepostupovala tak, jak je běžné a jak se podávalo i v kontextu z obsahu předmětného formuláře, tedy že by nejprve část I. vyplnila ona sama, poté by první část II. oddílu nechala vyplnit účtárnou své zaměstnavatelské společnosti, tzn. v době, o niž se jednalo, účetní paní Z. Z., a teprve se všemi takto objektivně uvedenými skutečnostmi by formulář předložila (event. účetní) obviněnému jako zaměstnavateli ke stvrzení těchto údajů, tj. k podpisu a k otisknutí razítka společnosti. Jestliže obviněná takto nepostupovala, vytvořila situaci, na základě které byl obviněný srozuměn s tím, že jde o obcházení uvedených pravidel a při vědomí si předtištěných náležitostí formuláře, s reálnými poměry obviněné [krátkosti doby (asi tří týdnů), po kterou byla obviněná J. P. u jím vedené společnosti zaměstnána minimální výše platu, který obviněná pobírala], bylo pravděpodobné, že po jeho podpisu na nevyplněném potvrzení nebudou uvedeny pravdivé skutečnosti, ale jiné neodpovídající realitě, jež však zajistí, aby mohl být obviněné přiznán požadovaný úvěr. Rovněž je nutné zdůraznit, že obviněná byla známou dovolatele, tedy osobou, o níž měl i jiné poznatky.
Obviněný v souladu s požadavky ve formuláři nepostupoval, podepsal jej nevyplněný, což plně svědčí o tom, že byl srozuměn s tím, že do formuláře budou vyplněny jiné než pravdivé skutečnosti (dojde k následku předpokládanému trestním zákonem), a věděl (jinak by totiž požadoval, aby tam před tím, než je potvrdí, byly požadované skutečnosti uvedeny), že může způsobem v tomto zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem.
Tento důsledek, který nastal (obviněné byl úvěr ve výši 5.000.000,- Kč na základě těchto nepravdivých údajů poskytnut), dokreslují i skutečnosti v obsahu věci zjištěné, neboť bylo prokázáno, že poté, co obviněný svým podpisem a razítkem potvrdil nevyplněný formulář, fiktivní výši příjmu žadatelky o úvěr nepotvrdila ona sama ani účetní Z. Z., ale učinil tak M. B., externí zaměstnanec České spořitelny (jak bylo potvrzeno v dodatku znaleckého posudku z oboru ručního písma). Tento postup má zcela zřejmou logiku, neboť jedině M.B. jako osoba, jejíž pracovní náplní bylo zprostředkování úvěrů pro Českou spořitelnu, byl dostatečně obeznámen o výši příjmu nutné pro úvěr ve výši 5.000.000,- Kč.
Je proto ze všech prokázaných okolností správný závěr o tom, že obviněný věděl, že může dojít ke zneužití uvedeného formuláře a budou v něm dodatečně uvedeny event. jiné než pravdivé skutečnosti, což svědčí pro závěr, že obviněný čin spáchal ve smyslu §4 písm. b) tr. zák. při srozumění se vzniklým škodlivým následkem. Tím obviněný navenek projevil svou vůli k tomu, aby škodlivý následek v podobě vylákání úvěru vznikl, i když způsobení tohoto následku nebylo přímým cílem obviněného a on sám ho ani nevyhnutelně nechtěl. Pro srozumění s takovým následkem svědčí i to, že obviněný neučinil žádné opatření, aby takovému následku zabránil, neboť neověřil, jaké údaje byly do formuláře vyplněny, nezajímal se o to, kdo a jaké informace tam nakonec vyplnil. Navíc lze k této skutečnosti připočítat i to, jak soudy nakonec po rozsáhlém dokazování uzavřely, že dokonce na telefonický dotaz pracovnice České spořitelny D. F., která tuto skutečnost ověřila na samotném originále předmětného formuláře, potvrdil pravdivost v něm uvedených údajů. Obviněný tedy nejen že nepodnikl žádné konkrétní kroky, jež by mohly zabránit následku, který si v důsledku svého jednání mohl představit jako možný, ale naopak učinil vše pro to, aby takový následek skutečně nastal.
Při všech těchto právních závěrech lze jen konstatovat, že existence nepřímého úmyslu vylučuje úvahy o vědomé nedbalosti podle §5 písm. a) tr. zák., jíž se obviněný domáhal, neboť takto zjištěná úmyslná forma zavinění zahrnuje všechny znaky charakterizující objektivní stránku projednávaného účastenství a je vyloučeno, aby týž trestný čin byl spáchán úmyslně a přitom i z nedbalosti a z lehkomyslnosti (srov. rozhodnutí č. 3868/1930 Sb. rohz. tr.)
Ze všech těchto důvodů soudy obou stupňů správně shledaly, že obviněný naplnil po subjektivní stránce znaky účastenství ve formě pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák., §250b odst. 1 tr. zák., jehož s dopustil v nepřímém úmyslu podle §4 písm. b) tr. zák.
Jestliže obviněný bez bližšího zdůvodnění, tedy jen formálně zpochybnil existenci materiální stránky tohoto jemu za vinu kladeného trestného jednání, lze též pouze v obecné poloze na základě hledisek stanovených pro určení stupně společenské nebezpečnosti trestného činu podle §3 odst. 4 tr. zák. vyjádřit, že uvedené skutečnosti svědčí o tom, že v projednávané věci byly naplněny formální znaky uvedené skutkové podstaty. Za daných okolností výraznou společenskou nebezpečnost pod úroveň trestného činu nesnižuje ani to, že obviněná uvedený úvěr splácí, protože při jejím i nyní příjmu dosahujícím výše pouze 8.900,- Kč (nepravdivé údaje potvrzovaly, že obviněná pobírá měsíčně průměrně kolem 26.000,- Kč), je návratnost tohoto úvěru postavena do jiných souvislostí, než jak její žádost při uvedené fiktivní výši platu předpokládala. Ze všech těchto důvodů je dána potřebná společenská nebezpečnost činu obviněného, neboť bez jeho pomoci by tento škodlivý následek vůbec nenastal (srov. přiměř. rozhodnutí č. 43/1996 Sb. rozh. tr.). K tomu je však vhodné dodat, že výrazně k celému jednání přispěl i externí zaměstnanec České spořitelny M. B., který byl tím, kdo nepravdivé informace do formuláře vepsal.
Nejvyšší soud, který se ztotožnil se závěry soudů obou stupňů, že u obviněného jde o zavinění ve formě nepřímého úmyslu a shledal naplněnými i všechny další znaky účastenství ve formě pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák., §250b odst. 1 tr. zák., považoval dovolání obviněného za neopodstatněné, a proto ho podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. dubna 2013
Předsedkyně senátu: JUDr. Milada Šámalová