ECLI:CZ:NS:2013:8.TDO.365.2013.1
sp. zn. 8 Tdo 365/2013-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. dubna 2013 o dovolání obviněného R. S., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 12. 2012, sp. zn. 7 To 112/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 45 T 4/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. S. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2012, sp. zn. 45 T 4/2011, byl obviněný R. S. uznán vinným jednak zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, 2 písm. h) tr. zákoníku, a jednak přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, které spáchal tím, že
dne 17. 12. 2010, kolem 11.00 hod., v P. – V., H., v 1. patře v bytě číslo, který v té době užíval na základě ústního souhlasu nájemce bytu poškozeného R. K., poté, co jej poškozený za účasti jím přivolané hlídky Policie České republiky z bytu vykázal z důvodu výhrůžek na jeho osobu a nadměrného požívání alkoholu, společně se svým známým B. Č., za použití klíčů, které předtím před policií zatajil, neoprávněně vnikl zpět do bytu s úmyslem pomstít se poškozenému za to, že musel byt opustit, a následně jej dlouhodobě fyzicky napadal surovým a trýznivým způsobem, využívaje svoji fyzickou převahu nad ním tak, že jej nejprve opakovaně uhodil do hlavy, bil pěstmi a kopal nohou do hrudníku a dalších částí těla, ohrožoval ho kuchyňským nožem, přičemž mu hrozil, že ho zabije, a poté, co mu B. Č. v dalším jednání zabránil z obavy, že svoje hrozby uskuteční, poškozeného opakovaně tloukl masivním dřevěným kuchyňským válečkem do hlavy, zad a kolen, přičemž útoky doprovázel nadávkami a výhrůžkami, a v těchto svých útocích pokračoval s různými přestávkami, až do 15:15 hodin, kdy do bytu přišel jeho majitel K. T., který okamžitě přivolal policii, a svým jednáním obviněný poškozenému způsobil zranění spočívající v oboustranných brýlových krevních výronech s otoky kolem očí, drobné tržné ráně levého obočí délky asi 1 cm, dvou povrchních tržně zhmožděných ranách délky asi 1 cm v temenně týlní krajině vlevo, pohmoždění horního rtu s krevním výronem, pohmoždění měkkých tkání hrudníku nad hrudní kostí s krevním výronem velikosti asi 2,5 x 8 cm a zlomeninou hrudní kosti s lehkým vpáčením úlomků, pro tato zranění musel být hospitalizován, a v důsledku jednání obviněného poškozený začal trpět neurotickými a psychickými potížemi, které se posléze rozvinuly v posttraumatickou stressovou poruchu, jejíž léčení trvalo nejméně do 7. 10. 2011.
Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §145 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 11. 12. 2012, sp. zn. 7 To 112/2012, odvolání obviněného podané proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodné podle §256 tr. ř zamítl.
Proti tomu usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Karla Touscheka dovolání, jež opřel o důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož prostřednictvím vytkl, že toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Podle obviněného právní kvalifikace jako zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, 2 písm. h) tr. zákoníku nemá ani poté, co byla věc doplněna podle pokynu Nejvyššího soudu vysloveného v usnesení ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. 8 Tdo 365/2012, oporu v provedeném dokazování. Přestože soud prvního stupně postupoval v souladu s uvedeným rozhodnutím Nejvyššího soudu a zajistil zpracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a na jeho základě posuzoval psychický stav poškozeného, nelze dokazování považovat za úplné, protože nebylo možné poškozeného vyslechnout, neboť ten do doby tohoto soudního řízení zemřel. Je patrné, že úmrtí poškozeného, které nenastalo v důsledku činu obviněného, odůvodňuje pochybnosti o správnosti závěrů o použité právní kvalifikaci. Poškozený trpěl četnými, především kardiologickými onemocněními, což v průběhu let 2011 až 2012 vedlo k amputacím obou dolních končetin, v důsledku čehož byl poškozený upoután na lůžko. Právě tento jeho stav u poškozeného vedl ke zhoršujícím se poměrům a byl i příčinou jeho psychických potíží, avšak tyto pochybnosti již vzhledem ke smrti poškozeného nelze rozptýlit. Z těchto důvodů měly soudy použít mírnější právní kvalifikaci a čin posoudit jako pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví. Podle obviněného psychické potíže, jež u poškozeného byly zjišťovány, neměly původ v činu, jehož se obviněný vůči němu dopustil, ani netrvaly tak dlouho, jak uvedený dokonaný trestný čin podle §145 odst. 1, 2 písm. h) tr. zákoníku předpokládá. Proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 12. 2012, sp. zn. 7 To 112/2012, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2012, sp. zn. 45 T 4/2011, zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání s odkazem na předcházející průběh řízení, především s ohledem na pokyny vyslovené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. 8 Tdo 365/2012, konstatoval, že soud prvního stupně dostál svým povinnostem a provedl dokazování v intencích stanovených požadavků. Pokud provedl důkaz znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie na duševní stav poškozeného zpracovaným znalcem MUDr. Petrem Navrátilem a shledal, že posttraumatická porucha, pro niž se poškozený léčil, byla v příčinné souvislosti s jednáním obviněného, dostatečně objasnil všechny rozhodné skutečnosti významné pro závěr, že obviněný po všech stránkách naplnil znaky trestného činu podle §145 odst. 1, 2 písm. h) tr. zákoníku. V závěru svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Když Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), posuzoval, zda obviněným podané dovolání koresponduje s jím označeným dovolacím důvodem.
Obviněný se přezkoumání napadených rozhodnutí domáhal prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Vzhledem k tomu, že obviněný požadoval pro nedostatečně prokázanou existenci těžké újmy na zdraví představovanou podle §122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku delší dobu trvající poruchou zdraví změnu v použité právní kvalifikaci, byly požadavky na hmotně právní výhrady stanovené pro uvedený dovolací důvod naplněny. Nejvyšší soud proto mohl dále zkoumat, zda je dovolání opodstatněné.
Nejvyšší soud nejprve předesílá, že se předmětnou trestní věcí zabýval již v minulosti na podkladě předchozího dovolání obviněného a usnesením ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. 8 Tdo 365/2012, dříve vydaná rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, a to v zásadě proto, že nebyly v dřívějším stádiu trestního řízení dostatečně objasněny všechny potřebné souvislosti významné po závěr o tom, že poškozený utrpěl činem obviněného vedle zjištěných fyzických zranění i psychickou újmu v podobě posttraumatické poruchy. Z důvodů v tomto rozhodnutí rozvedených proto požadoval, aby se touto otázkou znovu soud prvního stupně zabýval, a především, aby ve věci nechal vypracovat znalecký posudek znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který by uvážil všechny významné skutečnosti, a otázky, jež předtím nebyly v potřebném rozsahu řešeny, aby jasně zodpověděl. Tímto postupem měl soud na podkladě dostatečných důkazů, mimo jiné i na základě výpovědi poškozeného, posoudit, zda lze psychické potíže, kterými poškozený po spáchaném činu zjevně trpěl, vztahovat k činu obviněného, a zda tyto potíže lze považovat za posttraumatickou poruchu, jak se do té doby podávalo pouze ze zprávy ošetřujícího lékaře poškozeného. Pokud by závěry v naznačeném směru nedávaly uspokojivý podklad o naplnění znaků těžké újmy na zdraví ve smyslu §122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku, Nejvyšší soud naznačil, jakým směrem by měl soud dále zaměřit dokazování, především k prokázání toho, že obviněný uvedený čin nedokonal, ale spáchal jej za podmínek §21 odst. 1 k §145 odst. 1, 2 písm. h) tr. zákoníku. K tomu požadoval doplnit dokazování o výslech znalce MUDr. Jiřího Hladíka, který již dříve zpracoval znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, tak, aby byly případně objasněny skutečnosti významné pro tuto alternativně zvažovanou právní kvalifikaci.
Jak Nejvyšší soud z obsahu připojeného spisu zjistil, soud prvního stupně postupoval v souladu s požadavky vyslovenými v uvedeném usnesení a nechal vypracovat znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a posléze i u hlavního líčení vyslechl znalce MUDr. Petra Navrátila (č. l. 612, 615 až 623, 653 až 659). Zjištění, která z takto doplněného dokazování nalézací soud učinil, rozvedl ve svých úvahách v odůvodnění napadeného rozhodnutí na stranách 18 až 21 a na jejich podkladě dovodil (strana 23, 24), že bylo dokazováním prokázáno, že u poškozeného se v důsledku traumatických zážitků a zranění, jež utrpěl při činu spáchaném obviněným, rozvinula posttraumatická stressová porucha, jejíž léčení včetně pracovní neschopnosti trvalo nejméně do dne 7. 10. 2011, kdy byl obviněný přijat k hospitalizaci pro zhoršený somatický stav a od kdy již jeho psychické problémy nebyly sledovány a ani v jeho zdravotní kartě zaznamenány. Podle znalce však nebylo možné vyloučit, že dlouhodobě uváděné psychické potíže u poškozeného přetrvávaly až do jeho smrti, která nastala 30. 5. 2012 (viz úmrtní list na č. l. 614). Soud prvního stupně uvedenými závěry odůvodnil správnost již dříve zjištěné příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného u poškozeného nastalým následkem, který vzhledem k době, ale i intenzitě potíží poškozeného, vyhodnotil jako těžkou újmu na zdraví podle §122 odst. 1 písm. i) tr. zákoníku. Na podkladě tohoto zjištění dovodil i právní kvalifikaci činu (přečinu podle §178 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, proti němuž již nyní dovolání obviněného nesměřovalo) jako zločin těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, 2 písm. h) tr. zákoníku.
Nejvyšší soud na podkladě uvedených skutečností, jež mají podklad v obsahu přezkoumávané věci, dospěl k závěru, že nyní již nevznikají pochybnosti o tom, že u poškozeného se jednalo o posttraumatickou poruchu, která se rozvinula v reakci na čin obviněného, jenž pro něj byl, s ohledem na mechanizmus popsaný ve skutkových zjištěních, bolestivým a zdrcujícím prožitkem, který měl do budoucna vliv na jeho psychiku, která podle znalce zůstala po zbytek jeho života narušena.
Protože byly vyloučeny dříve přetrvávající pochybnosti, Nejvyšší soud závěry soudu prvního stupně, jak byly výše zmíněny, ale i totožné názory odvolacího soudu, považuje za správné a dostatečně podložené ve věci provedenými důkazy.
Nejvyšší soud jen pro úplnost nad rámec toho, co v potřebné míře uvedly soudy obou stupňů, dodává, že pokud obviněný v podaném dovolání naznačoval, že posttraumatická porucha u poškozeného byla důsledkem špatného a vleklého celkového zdravotního stavu, zejména proto, že se poškozený v průběhu let 2011 a 2012 musel podrobit amputaci obou dolních končetin a byl trvale připoután na lůžku, nejsou tyto jeho názory podloženy žádnými okolnostmi a zůstávají jen nedoloženou úvahou obviněného.
Především je potřeba zdůraznit, že poškozený byl nemocný již před tím, než k činu obviněného dne 17. 12. 2010 došlo, protože měl v důsledku mozkové mrtvice ochrnutou jednu ruku, a jak uvedl i svědek B. Č., sám na poškozeném v době útoku obviněného viděl, že není v dobrém zdravotním stavu. Ze zdravotnické dokumentace poškozeného, jak zdůraznil znalec MUDr. Petr Navrátil, nevyplynuly žádné skutečnosti, které by svědčily o tom, že poškozený by se již v této době, tj. před činem obviněného, psychiatricky léčil. Jeho první návštěva v ambulanci Doc. MUDr. K. H., CSc., se konala až dne 10. 2. 2011 (tedy necelé dva měsíce po činu). Zde již uváděl problémy, které dával do souvislosti s činem obviněného, a poté následovalo dalších šest návštěv v ambulanci tohoto psychiatra, z nichž poslední se uskutečnila zřejmě dne 12. 1. 2012, s tím, že má následovat operace dolních končetin. Z těchto skutečností vyplývajících z lékařské dokumentace poškozeného, kterou měl znalec k dispozici, plyne, že poškozený uvedenými posttraumatickými potížemi zcela objektivně a prokazatelně trpěl téměř rok před tím, než se jeho somatický stav zhoršil natolik, že byl hospitalizován a operován.
Na základě všech těchto skutečností Nejvyšší soud shledal, že pokud soudy dospěly k závěru, že zranění poškozeného vykazuje znaky těžké újmy na zdraví spočívající v delší dobu trvající poruše zdraví ve smyslu §122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku, nepochybily, neboť pro tyto závěry měly dostatek podkladů a uvedené znaky vyplynuly z výsledků provedeného dokazování.
Nejvyšší soud ze všech uvedených důvodů považoval dovolání obviněného za neopodstatněné, neboť ve shodě se soudy nižších stupňů shledal naplněnými všechny znaky skutkové podstaty zločinu ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, 2 písm. h) tr. zákoníku (v jednočinném souběhu s přečinem podle §178 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, proti němuž však obviněný v dovolání žádné výhrady nevznesl).
Na podkladě výše rozvedených úvah Nejvyšší soud shledal, že soudy nižších stupňů uplatněná právní kvalifikace byla užita plně v souladu se všemi zákonnými hledisky. Jelikož napadená rozhodnutí nevykazují vady obviněným vytýkané, jeho dovolání bylo posouzeno jako zjevně neopodstatněné a jako takové bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. dubna 2013
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová