ECLI:CZ:NS:2013:8.TDO.598.2013.1
sp. zn. 8 Tdo 598/2013 -15
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. července 2013 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného F. V., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 5 To 73/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 1 T 315/2012, takto:
Podle §20 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, se věc obviněného F. V. postupuje velkému senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu k rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 17. 12. 2012, sp. zn. 1 T 315/2012, byl obviněný F. V. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle popsaných skutkových zjištění dopustil tím, že
dne 14. 8. 2012 v 15:40 hod. byl kontrolován jako řidič nákladního motorového vozidla tovární značky Ford Transit, na silnici v obci L. R., okres B., přičemž následně provedenou lustrací bylo zjištěno, že ve smyslu §123c odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, pozbyl dne 20. 4. 2009 řidičské oprávnění, a to z důvodu dovršení 12ti bodů.
Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání šestnácti měsíců. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu šestnácti měsíců.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací o odvolání obviněného podaném proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně rozhodl usnesením ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 5 To 73/2013 tak, že podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř. tento rozsudek zrušil a skutek, v němž byl spatřován přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se měl obviněný dopustit činem shora popsaným, podle §222 odst. 2 tr. ř. postoupil Městskému úřadu B. Podle odůvodnění tohoto rozhodnutí odvolací soud vycházel z úvahy, že obviněný dne 14. 8. 2012 nevykonával činnost, která mu byla rozhodnutím jiného orgánu veřejné moci zakázána. V podrobnostech odvolací soud vysvětlil, že obviněnému byl nejprve uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání patnácti měsíců rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 20. 8. 2008, sp. zn. 89 T 28/2008, a ten vykonal dne 3. 1. 2010. Rozhodnutím Krajského úřadu J. k. sp. zn. JMK26680/2009, které nabylo právní moci dne 20. 4. 2009, pozbyl řidičské oprávnění, a to z důvodu dovršení 12 bodů bodového hodnocení na dobu 12 měsíců, tzn. do 20. 4. 2010. Rozhodnutím Městského úřadu Š. ze dne 25. 10. 2011, sp. zn. OD/43132-11/3962-2011/BOR, které nabylo právní moci dne 23. 11. 2011 byl obviněný uznán vinným přestupkem podle §22 odst. 1 písm. e) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, a byl mu uložen zákaz řízení motorových vozidel na dobu dvanácti měsíců ode dne zadržení řidičského průkazu, tj. od 25. 7. 2011.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 5 To 73/2013, Nejvyšší státní zástupce podal v neprospěch obviněného z důvodů podle §265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř. dovolání, neboť se neztotožnil s tím, že v činu, jenž je obviněnému kladen za vinu, lze spatřovat jen přestupek, a nikoliv přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jak shledal odvolací soud. V dovolání nejvyšší státní zástupce rozvedl, že trvá na tom, že jednání obviněného mělo být právně posouzeno jako uvedený přečin, protože obviněný vykonával v předmětné době činnost, která mu byla zakázána.
Nejvyšší státní zástupce tento svůj závěr opíral jednak o dikci ustanovení §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ve znění k datu 30. 11. 2011, jež znělo, že „…vykonává činnost, která byla obviněnému takovým rozhodnutím zakázána nebo pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu“. Účel tohoto ustanovení vyložil tak, že jím je dán celospolečenský zájem na tom, aby nebyla vykonávána určitá činnost osobou, jíž byl výkon této činnosti rozhodnutím orgánu soudní či výkonné moci zakázán, či osobou, která v důsledku uložené sankce ztratila způsobilost tuto činnost vykonávat. Nezpochybnil, ale dovodil v souladu s platnou judikaturou Nejvyššího soudu zejména rozhodnutím č. 1/2011 Sb. rozh. tr. a usnesením ve věci sp. zn. 8 Tdo 951/2012, že rozhodnutím ve smyslu §337 odst. 1 tr. zákoníku je i oznámení a výzva podle §123c odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 361/2000 Sb.“). O takové rozhodnutí se podle státního zástupce jedná i v projednávané věci, jímž je rozhodnutí Městského úřadu Š. ze dne 25. 10. 2011, sp. zn. OD/43132-11/3962-2011/BOR, na jehož základě byl po dosažení dvanácti bodů bodového ohodnocení obviněnému vysloven uvedený zákaz činnosti, který trval až do dne 25. 7. 2012. S odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. Tpjn 302/2010, zejména však na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2012, sp. zn. 4 Tz 56/2012, státní zástupce vyjádřil názor, že čin obviněného je přečinem a nelze ho považovat za přestupek. Zdůraznil, že obviněný řídil vozidlo po uplynutí více jak jednoho roku ode dne, kdy pozbyl řidičské oprávnění, a to přesto, že mu nebyl vrácen řidičský průkaz, o jehož vrácení v souladu s §123d odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb. nepožádal. S ohledem na skutečnosti především rozvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2012, sp. zn. 4 Tz 56/2012, vyslovil zásadně názor, že řidič, který trest či sankci spočívající v zákazu řízení motorových vozidel již vykonal, ale zároveň ještě neprokázal zákonem stanovenou odbornou a zdravotní způsobilost k vrácení řidičského oprávnění, a přesto motorové vozidlo řídí, naplňuje znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku spočívající ve výkonu činnosti, pro kterou pozbyl oprávnění podle jiného právního předpisu. Nejvyšší státní zástupce poukázal též na §123d odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb. ve znění účinném do 31. 7. 2011, podle něhož podmínkou vrácení řidičského oprávnění bylo prokázání, že se žadatel podrobil přezkoumání odborné způsobilosti podle zvláštního předpisu (zákon č. 247/2000 Sb., o získání zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel), a že od 1. 8. 2011 žadatel o vrácení řidičského oprávnění musí předložit navíc i posudek o zdravotní způsobilosti včetně dopravně psychologického vyšetření. V důsledku těchto legislativních změn, jež nelze považovat za samoúčelné, samotné uplynutí jednoroční lhůty k prokázání jeho způsobilosti k řízení motorových vozidel nepostačuje. Řidič, jemuž bylo odňato řidičské oprávnění a kterému uplynula doba jednoho roku k možnosti požádat o jeho vrácení, se, pokud jde o znovunabytí řidičského oprávnění, nachází v obdobné situaci jako řidič, který uložený trest či sankci zákazu řízení motorových vozidel již vykonal, protože oba k navrácení řidičského oprávnění musí splnit stanovené podmínky a předpoklady, které jsou v podstatě rovnocenné. Dovolatel tak dovodil, že řidič, který trest či sankci spočívající v zákazu řízení motorových vozidel již vykonal, ale zároveň ještě neprokázal zákonem stanovenou odbornou a zdravotní způsobilost k vrácení řidičského oprávnění, a přesto motorové vozidlo řídí, tak sice nenaplňuje zákonné znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí spočívající v tom, že vykonává činnost, která mu byla zakázána, ale od 1. 12. 2011 (dnem nabytí účinnosti novely trestního zákoníku zákonem č. 330/2011 Sb.) naplňuje znaky tohoto přečinu spočívající ve výkonu činnosti, pro kterou pozbyl oprávnění. Tato forma maření řádného výkonu rozhodnutí orgánu veřejné moci byla ze strany obviněného naplněna, a proto bylo nutné jeho čin kvalifikovat jako přečin podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
Protože dovolatel shledal neodůvodněným závěr odvolacího soudu, že by se v takovém případě mohlo jednat pouze o přestupek, navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky podle §265b odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 5 To 73/2013, jakož i případná další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Přestože byl opis dovolání doručen obviněnému i jeho obhájci, obviněný případné písemné stanovisko do dne konání neveřejného zasedání Nejvyššímu soudu nezaslal.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po přezkoumání, zda jsou v podaném dovolání splněny všechny formální požadavky pro jeho řádné uplatnění, shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. d) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou v souladu s ustanovením §265d odst. 1 písm. a) tr. ř., v zákonné lhůtě, a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a proto dále zkoumal jeho věcnou správnost. Podle obsahu dovolání rovněž shledal, že dovolatelem uplatněné námitky, vytýkající nesprávné právní závěry a z nich plynoucí vadný závěr o postoupení věci obviněného Městskému úřadu v B. jako možného přestupku, dopadají na jím označené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř. Protože senát Nejvyššího soudu 8 Tdo neshledal důvody pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., po přezkoumání zákonnosti a odůvodněnosti výroků, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř., dospěl k následujícím závěrům.
V posuzované trestní věci se obviněný F. V. činu, pro který se projednávaná věc vede, dopustil tím, že 14. 8. 2012 řídil motorové vozidlo, a když byl kontrolován policií, bylo zjištěno, že mu nebyl vrácen řidičský průkaz, neboť oprávnění k řízení motorových vozidel mu bylo odňato dnem 20. 4. 2009.
K tomuto činu se z obsahu spisu Okresního soudu v Blansku sp. zn. 1 T 315/2012 podává, že Magistrát města B., Odbor dopravních činností vydal dne 30. 10. 2008 pod sp. zn. ODSČ-691/B-08 oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém ohodnocení (č. l. 15). Námitky obviněného proti tomuto oznámení Magistrát města B. rozhodnutím ze dne 23. 1. 2009, sp. zn. ODSČ-691/B-08, zamítl (č. l. 18) a Krajský úřad J. k., odbor dopravy rozhodnutím sp. zn. JMK 26680/2009, které nabylo právní moci dne 20. 4. 2009, zamítl i odvolání obviněného (č. l. 22 až 27). Kromě činu, který je předmětem přezkoumávaného trestního řízení, byl dále obviněnému rozhodnutím Městského úřadu Š., odbor dopravy, ze dne 25. 10. 2011, sp. zn. OD/43132-11/3962-2011/BOR, uložen za přestupek spočívající v tom, že dne 25. 7. 2011 řídil motorové vozidlo, aniž by byl držitelem řidičského oprávnění, protože blokace řidičského průkazu mu byla vyslovena dne 20. 4. 2009 z důvodu dosažení 12 bodů v bodovém ohodnocení, (mimo jiné) trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu 12 měsíců ode dne zadržení řidičského průkazu, tj. dne 25. 7. 2011 (č. l. 29). Toto potrestání tedy na projednávanou věc nemá žádný dopad, neboť obviněnému v době spáchání projednávaného činu (14. 8. 2012) již uplynula doba tam vysloveného zákazu.
Přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (ve znění účinném v době, kdy byl čin spáchán, tj. po novele zákonem č. 330/2011 Sb., trestního zákoníku, účinné od 14. 11. 2011) se dopustí ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána nebo pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu nebo pro kterou takové oprávnění pozbyl.
Z uvedených skutečností je zřejmé, že v projednávané věci je rozhodnutím, jehož výkon obviněný mařil, rozhodnutí Magistrátu města B., Odbor dopravních činností, vydané dne 30. 10. 2008 pod sp. zn. ODSČ-691/B-08, o oznámení dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení, které se stalo pravomocným a vykonatelným dnem 20. 4. 2009.
Za daných okolností se jedná o rozhodnutí podle §123c odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb., podle něhož příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností při provedení záznamu bodů, kterým řidič dosáhl celkového počtu 12 bodů, neprodleně písemně oznámí tuto skutečnost řidiči a vyzve jej k odevzdání řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne doručení tohoto oznámení. Řidič pozbývá řidičské oprávnění uplynutím 5 pracovních dnů ode dne, v němž mu bylo toto oznámení doručeno, podá-li podle §123f odst. 4 zák. č. 361/2000 Sb. námitky proti provedenému záznamu, kterým bylo dosaženo celkového počtu 12 bodů, běh lhůt stanovených v §123c odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb. se přerušuje ode dne doručení námitek příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností do dne, v němž rozhodnutí podle odstavce 3 §123f zák. č. 361/2000 Sb. nabude právní moci.
Podle §123c odst. 7 zák. č. 361/2000 Sb. dosáhne-li řidič, který je držitelem řidičského průkazu členského státu, řidičského průkazu vydaného cizím státem, mezinárodního řidičského průkazu vydaného cizím státem, celkového počtu 12 bodů, pozbývá právo k řízení motorového vozidla na území České republiky po dobu jednoho roku. Tato lhůta jednoho roku počíná běžet ode dne uložení pokuty v blokovém řízení nebo nabytí právní moci rozhodnutí o přestupku nebo trestném činu, spáchaným jednáním zařazeným do bodového hodnocení, na jehož základě řidič dosáhl celkového počtu 12 bodů (§123c odst. 8 zák. č. 361/2000 Sb.).
Z dikce těchto ustanovení není pochyb o tom, že sankce spočívající v pozbytí práva k řízení motorového vozidla skončí uplynutím uvedené zákonem stanovené jednoleté doby. Z logiky tohoto závěru plyne, že tím, že uvedená sankce, která byla uložena na základě rozhodnutí jiného orgánu veřejné moci, vypršela, končí povinnosti, které vyplývaly z rozhodnutí, jež byl obviněný povinen respektovat. Povinnost plnit podmínky stanovené v rozhodnutí jiného orgánu veřejné moci, k jehož ochraně ustanovení §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku směřuje, lze jen v tom rozsahu, v jakém byly obviněnému v tomto rozhodnutí vysloveny. V předmětném rozhodnutí Magistrátu města B., Odbor dopravních činností vydal dne 30. 10. 2008 pod sp. zn. ODSČ-691/B-08 oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení (č. l. 15), v němž bylo kromě informace o dovršení 12 bodů obviněnému sděleno s odkazem na ustanovení §123c odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb., že pozbývá řidičského oprávnění a za jakých podmínek.
Uváží-li se samotný obsah předmětného rozhodnutí, z něhož plynuly povinnosti obviněného, je zřejmé, že obviněný byl zavázán toto rozhodnutí respektovat přesně ve smyslu a v rámci toho, jak jsou obecně povinnosti stanovící zákaz řízení motorových vozidel vymezeny v ustanovení §123c odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb.
Na základě těchto úvah je tedy zřejmé, že povinnost plnit podmínky z takového rozhodnutí končí vypršením doby jednoho roku stanovené §123c odst. 3, 7 zák. č. 361/2000 Sb. Z tohoto důvodu po uplynutí uvedené lhůty již nemůže obviněný, který řídí motorové vozidlo, naplnit skutkovou podstatu přečinu podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a to ani v případě, že mu řidičské oprávnění pro nedodržení postupu podle §123d zák. č. 361/2000 Sb. nebylo vráceno.
V §123d zák. č. 361/2000 Sb. jsou vymezeny podmínky pro vrácení řidičského oprávnění tak, že řidič, který podle §123c odst. 3 cit. zák. pozbyl řidičské oprávnění, je oprávněn požádat o jeho vrácení po uplynutí jednoho roku ode dne pozbytí řidičského oprávnění, event., jde-li o řidiče, kterému byl za přestupek nebo trestný čin spáchaný jednáním zařazeným do bodového hodnocení, na základě kterého dosáhl celkového počtu 12 bodů, uložen trest nebo sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, může tak požádat nejdříve po vykonání trestu nebo sankce zákazu činnosti, pokud je uložená doba zákazu činnosti delší než doba (odstavec 1, 2). V §123d odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb. jsou stanoveny podmínky, za nichž se žádost o vrácení řidičského oprávnění podává (písemně u příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností). Vrátit řidičské oprávnění lze jen po prokázání, že se žadatel podrobil přezkoušení z odborné způsobilosti podle zvláštního právního předpisu (zákona č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů) a předložení posudku o zdravotní způsobilosti včetně dopravně psychologického vyšetření. Pro vrácení řidičského oprávnění platí přiměřeně §101 zák. č. 361/2000 Sb.
Při srovnání povahy ustanovení §123c a §123d zák. č. 361/2000 Sb. je zřejmé, že se u §123d zák. č. 361/2000 Sb. nejedná o ustanovení, jímž se ukládá sankce za jednání v rozporu se zákonem, neboť takovou povahu má jen ustanovení §123c zák. č. 361/2000 Sb., které stanoví, že právním důsledkem dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení je ztráta řidičského oprávnění a tím i zákaz řízení na dobu jednoho roku. Řidičské oprávnění ztrácí řidič přímo ze zákona, tedy bez nutnosti vést o těchto důsledcích správní řízení. Platí nevyvratitelná právní domněnka, že po dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidič ztratil odbornou způsobilost k řízení motorových vozidel a tím pozbyl řidičské oprávnění (srov. Kovalčíková, D., Štandera, J., Zákon o provozu na pozemních komunikacích. 2. vydání: Praha C. H. Beck, 2012, s. 281).
Ustanovení §123d zák. č. 361/2000 Sb., určuje postup pro vrácení řidičského oprávnění, které řidič ze zákona o silničním provozu pozbyl na jeden rok dosažením 12 bodů v bodovém hodnocení, jež lze znovu získat pouze na základě rozhodnutí příslušného správního úřadu o vrácení tohoto řidičského oprávnění za splnění zákonem stanovených podmínek. Pro vrácení řidičského oprávnění je nezbytnou podmínkou předložení dokladu o odborné způsobilosti k řízení motorového vozidla, který nesmí být starší než 30 dní ode dne jeho vystavení ke dni podání písemné žádosti. S účinností od 1. 8. 2011 je podle zákona č. 133/2011 Sb. podmínkou pro vrácení řidičského oprávnění předložení posudku o zdravotní způsobilosti řidiče včetně dopravně psychologického vyšetření.
Na základě těchto skutečností senát Nejvyššího soudu 8 Tdo dospěl k závěru, že skutkovou podstatu přečinu podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku může naplnit jen takový řidič, který podle §123c odst. 3, 7 zák. č. 361/2000 Sb. pozbyl řidičské oprávnění na základě rozhodnutí jiného orgánu veřejné moci a řídil motorové vozidlo v době jednoleté lhůty určené podle §123c odst. 7, 8 zák. č. 361/2000 Sb. mezi právní mocí a posledním dnem stanovené doby jednoho roku, po kterou nesměl řídit motorové vozidlo v důsledku pozbytí řidičského oprávnění z důvodu dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče (v daném případě by tomu bylo v době mezi 20. 4. 2009 a 20. 4. 2010). Poté, co uvedená lhůta skončila, obviněný, který nezažádal o navrácení řidičského oprávnění, neporušil zákaz ve smyslu §123c odst. 7 zákona č. 361/2000 Sb., neboť ten vypršel uplynutím uvedené jednoleté zákonné lhůty, a tedy nenaplnil znaky přečinu podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. V takovém jeho jednání, které není v souladu se zákonem, je možné shledávat přestupek podle §125c odst. 1 písm. e) bod 1. zákona č. 361/2000 Sb., protože řídil motorové vozidlo a v rozporu s §3 odst. 3 písm. a) cit. zák. není držitelem příslušného řidičského oprávnění podle §81 cit. zák.
Senát 8 Tdo však zjistil, že tento jeho názor, podle něhož nemůže být za daných okolností naplněna skutková podstata přečinu podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, není shodný s názorem vysloveným v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2012, sp. zn. 4 Tz 56/2012, o nějž se mimo jiné opírá v podaném dovolání i nejvyšší státní zástupce. Lze poznamenat, že usnesením ze dne 19. 9. 2012, sp. zn. 4 Tz 56/2012 Nejvyšší soud nevyhověl ministru spravedlnosti v požadavku, aby jednání (obdobné tomu, které je předmětem nyní přezkoumávaného dovolání Uvedené činy spočívaly v tom, že pachatel ve dnech 31. 3. 2011, 8. 6. 2011, 18. 6. 2011 řídil osobní motorové vozidlo přesto, že pozbyl rozhodnutím Magistrátu hl. m. Prahy, odboru dopravně správních agend č. j. S-MHMP-DSA 189767/2010 ze dne 28. 8. 2009 oprávnění k řízení motorových vozidel v důsledku dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení ve smyslu ustanovení §123c odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o tomto věděl minimálně ode dne 30. 3. 2011, kdy mu toto bylo sděleno při kontrole policejní hlídkou Policie ČR, MOP L., P.
) nebylo posouzeno jako přečin podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ale jen jako přestupek. Senát 4 Tz zaujal opačný názor, než kterého se domáhal ministr spravedlnosti a dovodil, že smyslem přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 11. 2011, a posléze od 1. 12. 2011, je zájem na tom, aby nebyla vykonávána určitá činnost osobou, které výkon této činnosti byl zakázán či sankčně ztratila způsobilost tuto činnost vykonávat. Má totiž za to, že citované ustanovení nahlížené účelem zákona o silničním provozu zajišťuje, aby činnost, která může ohrozit veřejný zájem na bezpečném silničním provozu, byla vykonávána jen osobami k tomu způsobilými a zároveň k tomu disponujícími příslušným oprávněním. Přitom vycházel i ze stanoviska č. 1/2011-II. Sb. rozh. tr., že odnětím příslušného oprávnění podle jiného právního předpisu ve smyslu §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku je i pozbytí řidičského oprávnění u řidiče, který v bodovém hodnocení dosáhl 12 bodů a v důsledku toho mu bylo doručeno obecním úřadem obce s rozšířenou působností oznámení a výzva podle §123c odst. 3 zákon č. 361/2000 Sb.
Pro svůj naznačený právní postoj senát 4 Tz vycházel z toho, že „jednoroční lhůta podle §123d odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., po kterou tzv. vybodovaný řidič nemůže požádat o vrácení řidičského oprávnění, má nesporně určitý sankční, ale i ochranný charakter, a postihuje řidiče, který soustavným nerespektováním dopravních předpisů docílil 12 bodů v bodovém hodnocení a zavdal tak příčinu k postupu podle §123c odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb. ze strany příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Uplynutí této jednoroční lhůty samo o sobě nemůže znamenat splnění veškerých podmínek pro podání žádosti o vrácení řidičského oprávnění, protože podle §123d odst. 3 zákona 361/2000 Sb., ve znění do 31. 7. 2011, je podmínkou vrácení řidičského oprávnění prokázání, že se žadatel podrobil přezkoušení z odborné způsobilosti podle zvláštního předpisu (zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel atd.). Od 1. 8. 2011 pak podle stejného zákonného ustanovení žadatel o vrácení řidičského oprávnění musí předložit navíc i posudek o zdravotní způsobilosti včetně dopravně psychologického vyšetření. Samotné uplynutí jednoroční lhůty totiž na prokázání jeho způsobilosti k řízení motorových vozidel nic podstatného nemění“.
Uvedený senát též poukázal na to, že je možné srovnávání situace tzv. vybodovaného řidiče s postavením řidiče, kterému byl uložen trest nebo sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu určitou, „protože každý řidič, jemuž byl uložen trest či sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na určitou dobu, zároveň i pozbyl řidičské oprávnění (viz §94a, §102 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb.). Tzv. vybodovaný řidič, jemuž bylo odňato řidičské oprávnění rozhodnutím příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností, a kterému uplynula doba jednoho roku k možnosti požádat o jeho vrácení, se, pokud jde o znovunabytí řidičského oprávnění, nachází v obdobné situaci, jako řidič, jenž uložený trest či sankci zákazu řízení motorových vozidel již vykonal (s výjimkou řidiče, na něhož nedopadá povinnost vyplývající z ustanovení §102 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb.). Oba totiž k vrácení řidičského oprávnění musí splnit zákonem stanovené podmínky a předpoklady, které jsou v podstatě rovnocenné (viz §123d, §101, §102 zákona č. 361/2000 Sb.). Z toho vyplývá, že pokud takový řidič uvedené zákonné podmínky a předpoklady k vrácení řidičského oprávnění nesplní, a přesto usedne do motorového vozidla a toto řídí, vykonává činnost, pro niž mu bylo odňato řidičské oprávnění podle jiného právního předpisu, případně činnost, pro kterou takové oprávnění pozbyl.“
V uvedeném rozhodnutí 4 Tz 56/2012 senát Nejvyššího soudu dospěl k závěru, že „řidič, který trest či sankci spočívající v zákazu řízení motorových vozidel již vykonal, ale zároveň ještě neprokázal zákonem stanovenou odbornou a zdravotní způsobilost k vrácení řidičského oprávnění, a přesto motorové vozidlo řídí, nenaplňuje znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí spočívající v tom, že vykonává činnost, která mu byla rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu veřejné moci zakázána, ale od 1. 12. 2011 (den nabytí účinnosti novely trestního zákoníku přijaté pod č. 330/2011 Sb.) naplňuje znaky tohoto přečinu spočívající ve výkonu činnosti, pro kterou pozbyl oprávnění podle jiného právního předpisu, a to kdykoli v budoucnu“.
Jak je rozvedeno výše, senát 8 Tdo je přesvědčen, že uvedený právní názor vyslovený v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 20012, sp. zn. 4 Tz 56/2012, neodpovídá dikci a smyslu ustanovení §123c a §123d zákona č. 361/2000 Sb. Zastává tak jiný názor, spočívající v tom, že uplynutím zákonné lhůty v §123c odst. 7 zákona č. 361/2000 Sb. skončila i povinnost plnit podmínky jiného orgánu státní moci, jímž byl zákaz řídit motorová vozidla vysloven, a nemůže být za takové situace naplněna skutková podstata přečinu podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Tím dospěl k odlišnému právnímu závěru než senát 4 Tz ve shora konkretizovaném rozhodnutí. Jedná se o podstatnou rozdílnost právních názorů na tutéž problematiku, která doposud nebyla sjednocena, a proto v souladu s ustanovením §20 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, věc obviněného F. V. postoupil velkému senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu k rozhodnutí, aby tuto právní otázku sjednotil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. července 2013
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová