ECLI:CZ:NS:2013:8.TDO.891.2013.1
sp. zn. 8 Tdo 891/2013-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. října 2013 o dovolání obviněného V.T., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2012, sp. zn. 11 To 262/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 1 T 99/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. T. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 1 T 99/2007, byl obviněný V. T. uznán vinným v bodech 2) až 10), 12), 13), 15) až 20) dílem dokonaným a dílem nedokonaným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. s obviněnými J. V. a V. P. Za to byl odsouzen podle §247 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody ve výměře čtyř let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen trest propadnutí věci. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestech obviněných J. V. a V. P. a o náhradě škody. Týmž rozsudkem byli všichni jmenovaní obvinění podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěni obžaloby pro dílčí útok téhož trestného činu, kterého se měli dopustit skutkem v obžalobě popsaným pod bodem 1).
Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění V. T. a V. P. odvolání, o nichž Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl rozsudkem ze dne 13. 9. 2012, sp. zn. 11 To 262/2012, jímž zamítl jako nedůvodné odvolání obviněné V. P. a k odvolání obviněného V. T. podle §258 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil v odsuzující části týkající se tohoto obviněného a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného V. T. uznal vinným dílem dokonaným, dílem nedokonaným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., kterého se podle tam popsaných skutkových zjištění dopustil tím, že společně s obviněnými J. V. a V. P.
1) v noci z 19. 4. 2006 na 20. 4. 2006 se dále s již odsouzeným J. K., pokusili v T. – Z. před domem, odcizit osobní auto Š Octavia, v ceně 176.000,- Kč, obviněný J. V. s J. K. a V. P., hlídali, obviněný V. T. šroubovákem rozlomil zámek předních dveří, vnikl do auta, pokoušel se rozlomit spínací skřínku, pro vyrušení z místa odjeli, na autě, patřícím P. B., způsobili škodu na zámku a spínací skřínce ve výši 3.321,- Kč,
2) v noci z 13. 5. 2006 na 14. 5. 2006, v J., P. ulici, před chatou, kdy obviněná V. P. hlídala, obviněný J. V. svítil a obviněný V. T. šroubovákem vypáčil zámek předních dveří u osobního auta Š Fabia combi, patřícího Z. T., auto v ceně 271.300,- Kč, obviněný J. V. navázal lano za auto, kterým na místo přijeli, auto odtáhli do dílny obviněného V. T. v K. n Č. L., kde ho demontovali, díly rozprodali, v autě vzali ještě věci v ceně 420,- Kč,
3) v noci z 20. 5. 2006 na 21. 5. 2006 v K., před domem v ulici N., obviněná V. P. hlídala, obviněný V. T. šroubovákem vypáčil zámek předních dveří u osobního auta Š Felicia combi LXI, patřícího Z. Č., obviněný J. V. do auta v ceně 118.600,- Kč vnikl, otevřel kapotu, vyměnil řídící jednotku, T. speciálně upraveným klíčem auto nastartoval, odvezl ho do dílny obviněného V. T. v K. n Č. L., kde ho demontovali, díly rozprodali, v autě vzali ještě věci v ceně 800,- Kč,
4) v noci z 23. 5. 2006 na 24. 5. 2006 před domem v ulici C. v obci P., okres K., s již odsouzeným J. K. odcizili osobní auto zn. Š Fabia hatchback, patřící M. K., v ceně 148.100,- Kč, obvinění J. K. a V. P. s J. V. hlídali, obviněný V. T. rozlamovákem rozlomil zámek levých předních dveří, vnikl do vozidla, kde šroubovákem rozlomil spínací skříňku, odemkl volant, J. K. následně navázal lano a společně vozidlo pomocí dalšího automobilu, kterým přijeli na místo, odtáhli do K. n. Č.L., do dílny obviněného V. T. kde ho demontovali, díly rozprodali, v autě vzali ještě věci v ceně 420,- Kč,
5) večer dne 24. 5. 2006 před domem v obci M., okres K., s již odsouzeným J. K. odcizili osobní auto zn. VW Golf, v ceně 160.300,- Kč, patřící GE money auto, a. s., Vyskočilova 1422/10, Praha 4, které měl ve finančním pronájmu J. S., tak, že J. K. a obvinění V. P. a J. V. hlídali, obviněný V. T. rozlamovákem rozlomil zámek levých předních dveří, vnikl do vozidla, kde šroubovákem rozlomil spínací skříňku, J. K. navázal lano a společně vozidlo pomocí dalšího automobilu, kterým přijeli na místo, odtáhli do K. n. Č. L., kde ho v dílně V. T. demontovali, díly rozprodali, čímž způsobili škodu ve výši 158.310,- Kč České pojišťovně, a. s., Spálená 16, Praha 1, J. S. odcizili letní pneumatiku zn. Goodyear v ceně 1.600,- Kč, kterou měl ve vozidle,
6) v noci z 28. 5. 2006 na 29. 5. 2006 před budovou ZUŠ v T. ul. v K. H., u osobního auta Š Felicia combi, v ceně 82.800,- Kč, patřícího P. S., obvinění V. T. a V. P. hlídali, obviněný J. V. šroubovákem odemkl zámek pravých předních dveří, vnikl do auta, otevřel kapotu, vyměnil řídící jednotku, obviněným V. T. speciálně upraveným klíčem auto nastartoval, odvezl ho do dílny V. T. v K. n Č. L., kde ho demontovali, díly rozprodali,
7) v noci z 30. 5. 2006 na 31. 5. 2006 před domem v obci T., okres K., s již odsouzeným J. K. odcizili osobní auto zn. Š Octavia, v ceně 177.400,- Kč, patřící K. V., tak, že J. K. a obvinění V. P. a J. V. hlídali, obviněný V. T. rozlamovákem násilím otevřel levé přední dveře, vnikl do vozidla, kde šroubovákem rozlomil spínací skříňku, odemkl volant, K. následně navázal lano a společně vozidlo pomocí dalšího automobilu, kterým přijeli na místo, odtáhli do K. n. Č. L., do dílny obviněného V. T., kde je demontovali na náhradní díly, které rozprodali, z auta odcizili 25 ks originálních CD a dětskou autosedačku v ceně 6.500,- Kč,
8) v noci z 1. 6. 2006 na 2. 6. 2006, v S. ul. v U. J., před domem, obviněný V. T. s obviněnou V. P. hlídali, obviněný J. V. šroubovákem odemkl zámek předních levých dveří osobního auta Š Felicia LXi, v ceně 90.800,- Kč, patřícího J. K., vnikl do vozidla, vyměnil řídící jednotku, speciálně obviněným V. T. upraveným klíčem auto nastartoval, odvezl ho do dílny obviněného V. T. v K. n Č. L., kde ho demontovali, díly rozprodali,
9) v noci z 11. 6. 2006 na 12. 6. 2006, v J., před chatou ve S. ulici, obviněná V. P. hlídala, obviněný V. T. šroubovákem otevřel přední levé dveře osobního auta Š Felicia LXi, v ceně 94.400,- Kč, patřícího J. R., J. V. otevřel kapotu, vyměnil řídící jednotku, obviněným V. T. speciálně upraveným klíčem auto nastartoval, odvezl ho do dílny V. T. v K. n Č. L., kde ho demontovali, díly rozprodali,
12) v noci z 28. 6. 2006 na 29. 6. 2006, před domem v R. ulici v Č. B., obviněný V. T. s obviněnou V. P. hlídali, J. V. šroubovákem vypáčil zámek levých předních dveří osobního auta Š Felicia, v ceně 81.300,- Kč, patřícího F. P., vnikl do auta, otevřel kapotu, vyměnil řídící jednotku, obviněným J. T. speciálně upraveným klíčem auto nastartoval, a i s věcmi v ceně 450,- Kč ho odvezl do dílny V. T. v K. n Č. L., kde ho demontovali, díly rozprodali,
13) v noci z 11. 7. 2006 na 12. 7. 2006, před domem v B., obviněný V. T. s obviněnou V. P. hlídali, J. V. šroubovákem vypáčil zámek levých předních dveří osobního auta Š Felicia, v ceně 78.000,- Kč, patřícího V. S., s věcmi J. F., v ceně 3.000,- Kč, vnikl do auta, otevřel kapotu, vyměnil řídící jednotku, obviněným V. T. speciálně upraveným klíčem auto nastartoval, a i s věcmi v ceně 450,- Kč ho odvezl do dílny obviněného V. T. v K. n Č. L., kde ho demontovali, díly rozprodali,
15) v noci z 20. 7. 2006 na 21. 7. 2006, před domem v S. ulici v K., obviněný V. T. s obviněnou V. P. hlídali, J. V. šroubovákem vypáčil zámek levých předních dveří osobního auta Š Felicia, v ceně 88.700,- Kč, patřícího K. K., vnikl do auta, otevřel kapotu, vyměnil řídící jednotku, obviněným V. T. speciálně upraveným klíčem auto nastartoval, ho odvezl do dílny V. T. v K. n Č. L., kde ho demontovali, díly rozprodali,
16) v noci z 25. 7. 2006 na 26. 7. 2006 před domem v obci B., okres K., s již odsouzeným J. K. odcizili osobní motorové vozidlo tov. zn. Škoda Felicia combi, bílé barvy, v hodnotě 92.800,- Kč, s věcmi v ceně 3.700,- Kč, tmavomodrým sakem s modrou kravatou, instalačním CD Media Centr – windows, patřící J. L., obviněný V. T. s obviněnou V. P. hlídali, J. V. šroubovákem vypáčil přední dveře, vnikl do vozidla, otevřel kapotu, pod níž vyměnil řídící jednotku motoru, vozidlo pomocí speciálního klíče nastartoval a s pomocí J. K. odjel do K.n. Č. L., kde jej společně v pronajaté dílně demontovali na náhradní díly, které rozprodali,
17) v noci z 7. 8. 2006 na 8. 8. 2006 před domem v ulici N. ve V., se pokusili odcizit osobní auto Š Felicia 1,3 combi, v ceně 93.200,- Kč, patřící J. Z., obviněná V. P. hlídala, J. V. šroubovákem vypáčil zámek levých předních dveří osobního auta, otevřel kapotu, vyměnil řídící jednotku, pokusil se auto nastartovat, obviněný V. T. je vyslal odcizit nějakou Š Felicii, a k tomu účelu je vybavil šroubovákem, řídící jednotkou, speciálně upraveným klíčem pro nastartování aut Š Felicia,
18) v noci z 13. 8. 2006 na 14. 8. 2006, před domem ve S. ulici v Z., obviněná V. P. hlídala, J. V. šroubovákem vypáčil levé přední dveře osobního auta Š Felicia, v ceně 88.695,- Kč, s věcmi v ceně 4.405,- Kč, patřícího K. B., vnikl do auta, otevřel kapotu, vyměnil řídící jednotku, obviněným V. T. speciálně upraveným klíčem auto nastartoval, odvezl ho do dílny V. T. v K. n Č. L., kde ho demontovali, díly rozprodali, obviněný V. T. je vyslal odcizit nějakou Š Felicii a k tomu účelu je vybavil šroubovákem, řídící jednotkou, speciálně upraveným klíčem pro nastartování aut Š Felicia,
19) v noci z 22. 8. 2006 na 23. 8. 2006, na parkovišti v R. ulici v N., obviněný V. T. s obviněnou V. P. hlídali, J. V., pomocí speciálního nářadí od obviněného V. T., vnikl do osobního auta Š Felicia combi, v ceně 77.000,- Kč, patřícího firmě Semena Veleliby, a. s., nastartoval ho a odvezl do dílny V. T. v K. n Č. L., kde ho demontovali, díly rozprodali,
20) v noci z 24. 8. 2006 na 25. 8. 2006, před restaurací U H. v L., okres P., obviněná V. P. hlídala, J. V. šroubovákem vypáčil zámek levých předních dveří osobního auta Š Felicia, v ceně 61.500,- Kč patřícího firmě VCES, a. s., vnikl do auta, otevřel kapotu, vyměnil řídící jednotku, obviněným V. T. speciálně upraveným klíčem auto nastartoval, ho odvezl do dílny V. T. v K. n Č. L., kde ho demontovali, díly rozprodali, obviněný V. T. je vyslal odcizit nějakou Š Felicii a k tomu účelu je vybavil šroubovákem, řídící jednotkou, speciálně upraveným klíčem pro nastartování aut Š Felicia.
Za tento trestný čin soud druhého stupně obviněného V. T. odsoudil podle §247 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyřiceti čtyř měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Podle §55 odst. 1 tr. zák. mu rovněž uložil trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to šroubováku, řídící jednotky Siemens a speciálně upraveného klíče pro nastartování. Rozhodl také o náhradě škody.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Mgr. Karla Horáka s odkazem na důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání. Tento mimořádný opravný prostředek zaměřil výhradně proti dílčím útokům uvedeným pod body 17), 18) a 20), neboť měl za to, že tam uvedené jednání nebylo správně kvalifikováno. Obviněný ve vztahu k těmto bodům namítal v souladu se shodným závěrem učiněným i odvolacím soudem v napadeném rozhodnutí, že s ohledem na míru své účasti na těchto útocích se jich nedopustil jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák., ale jako účastník podle §10 tr. zák. Dále k nim zdůraznil, že při jejich spáchání nebyl osobně na místě činu, ale pouze spoluobviněné J. V. a V. P. vyslal odcizit nějakou Škodu Felicii, a k tomuto účelu je vybavil šroubovákem, řídící jednotkou a speciálně upraveným klíčem pro nastartování vozidla. Obviněný vyslovil přesvědčení, že pokud odvolací soud, který již tuto otázku řešil, byl vázán zákazem reformace in peius, a proto nemohl jeho jednání kvalifikovat jako účastenství, měl označené skutky z výroku o vině vypustit, a nikoliv je i přesto chybně posoudit jako součást pokračujícího trestného činu. Obviněný analogicky z postupu odvolacího soudu, který mu po vypuštění skutku pod bodem 10) a snížení škody o částku 116.810,- Kč přiměřeně snížil uložený trest o čtyři měsíce, dovodil, že vypuštěním uvedených tří skutků z výroku o vině by se snížila celková jím způsobená škoda o 247.800,- Kč, což by mohlo mít vliv na ukládaný trest.
V závěru dovolání z těchto důvodů obviněný navrhl, aby dovolací soud rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2012, sp. zn. 11 To 262/2012, v části, která se ho týká, zrušil a ve věci sám jej uznal při nezměněné právní kvalifikaci vinným skutky pod body 1) až 9), 12) až 13), 15) až 16) a 19) a uložil mu jednak trest odnětí svobody nižší výměry, pro jehož výkon by jej zařadil do věznice s dozorem, jednak trest propadnutí věci, a současně i rozhodl o náhradě škody.
K podanému dovolání se vyjádřila státní zástupkyně působící u Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedla, že Krajský soud v Praze dospěl ke správnému právnímu závěru o pokračující trestné činnosti, a to i ve vztahu k namítané části dílčích útoků, u nichž nemůže jít o účastenství, neboť, jak odvolací soud dovodil, takové právní posouzení by bylo v neprospěch obviněného. V konečném důsledku by totiž obviněný byl odsouzen za další pokračující trestný čin krádeže, na kterém participoval jako účastník. Nelze přisvědčit obviněnému, aby soud namítanou část trestného jednání „vypustil“, protože pro takový závěr nejsou splněny zákonem stanovené podmínky, neboť zproštění obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř. nepřichází v úvahu, je-li skutek jiným trestným činem, než jaký v něm spatřoval soud prvního stupně, a to i tehdy, jde-li o přísnější trestný čin, kterým nemohl odvolací soud uznat obviněného vinným z důvodu zákazu reformationis in peius ve smyslu §259 odst. 4 tr. ř. Z těchto důvodů soud zcela správně zjištěnou skutečnost zhodnotil v rámci výroku o trestu a dovolateli uložil trest mírnější. Když státní zástupkyně neshledala existenci obviněným vytýkané vady, navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále zjistil, že obviněným uplatněný důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl po jeho obsahové stránce naplněn, protože jeho prostřednictvím je možné vytýkat nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, čemuž obviněný dostál, neboť dílčím útokům pod body 17), 18) a 20) vytýkal, že je nespáchal ve spolupachatelství trestného činu krádeže podle §9 odst. 2 tr. zák. k §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., ale jako účastník ve formě návodu na tomto trestném činu.
Podle popsaného jednání se obviněný dílčích činů v bodech 17), 18) a 20) v zásadě dopustil tím, že spoluobviněné J. V. a V. P. vyslal ve všech třech případech odcizit nějakou Škodu Felicii a k tomu účelu je vybavil šroubovákem, řídící jednotkou, speciálně upraveným klíčem . Uvedené činy provedli druzí dva obvinění tak, že obviněná V. P. hlídala, obviněný J. V. šroubovákem vypáčil zámek levých předních dveří osobního auta, otevřel kapotu, vyměnil řídící jednotku, a buď se pokusil auto nastartovat [bod 17)], anebo nastartoval vozidlo a odvezl ho do dílny obviněného V. T., kde ho rozebrali na díly [bod 18), 20)].
Jak je z dovoláním napadeného rozhodnutí patrné, odvolací soud takto popsané jednání obviněného s ohledem na uvedená skutková zjištění vyhodnotil tak, že tím, že se obviněný V. T. těchto dílčích útoků krádeže vozidel pod body 17), 18) a 20) neúčastnil osobně, nejednalo se zde o spolupachatelství podle §9 tr. zák., nýbrž o účastenství ve formě návodu podle §10 odst. 1 písm. b) tr. zák. Současně však vysvětlil, že uvedené dílčí útoky nemohl správně právně posoudit, protože by došlo k situaci, při které tyto tři útoky bylo nutné kvalifikovat samostatně jako účastenství k trestnému činu krádeže, zatímco zbylá část dílčích útoků by zůstala stále pokračováním trestného činu podle §247 odst. 3 písm. b) tr. zák. Takový postup by byl v neprospěch obviněného, neboť by byl čin posouzen jako jeden stejně kvalifikovaný pokračující trestný čin krádeže a vedle něho další činy posouzené jako účastenství. Odvolací soud rozhodující toliko z podnětu odvolání obviněného, aby nerozhodl v jeho neprospěch, posoudil tyto dílčí útoky v rámci jednoho pokračujícího skutku posouzeného jako trestný čin krádeže §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. spáchaný ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. (srov. stranu 8 rozsudku odvolacího soudu), k čemuž přihlížel i při ukládání trestu.
Obviněný v nyní podaném dovolání uplatnil v zásadě identické námitky, a jako v odvolání se domáhal, aby uvedené tři dílčí útoky pokračujícího skutku do tohoto činu nebyly zahrnuty, ale protože jde o účastenství ve formě návodu [§10 odst. 1 písm. b) tr. zák.], aby nebyly vůbec posouzeny jako trestná jednání a nebyl jimi uznán vinným.
Účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je podle §10 odst. 1 tr. zák. ten, kdo úmyslně a) spáchání trestného činu zosnoval nebo řídil /organizátor/, b) navedl jiného k spáchání trestného činu /návodce/, c) poskytl jinému pomoc k spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, radou, utvrzováním v předsevzetí, slibem přispět po trestném činu /pomocník/.
Trestná činnost účastníka podle §10 odst. 1 tr. zák. bezprostředně přispívá k tomu, že došlo k naplnění znaků konkrétní skutkové podstaty trestného činu, i když účastník sám tyto znaky přímo nenaplňuje. Účastenství je úmyslnou formou účasti na trestném činu, která je namířena proti témuž konkrétnímu zájmu chráněnému trestním zákonem.
Rovněž je nutné konstatovat, že u účastenství se nemůže jednat o pokračující trestný čin v podobě účastenství na trestných činech různých (hlavních) pachatelů, byť by jinak byly splněny podmínky pokračování vyplývající z ustanovení §89 odst. 3 tr. zák. (srov. rozhodnutí pod č. 61/1994 Sb. rozh. tr.), nýbrž jde v takovém případě o několikanásobné účastenství. Pokračující účastenství není zásadně vyloučeno, pokud jde o účast osoby (§10 odst. 1 tr. zák.) na jednotlivých dílčích útocích pokračujícího trestného činu téhož hlavního pachatele či týchž hlavních pachatelů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 7 Tdo 1009/2009, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, seš. 59, č. T 1225).
Podle §9 odst. 2 tr. zák., byl-li trestný čin spáchán společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama (spolupachatelé). Uvedená dikce předpokládá, aby byly společně splněny dvě podmínky, a to spáchání trestného činu společným jednáním a úmysl k tomu směřující. O společné jednání jde tehdy, jestliže každý ze spolupachatelů naplnil svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, nebo jestliže každý ze spolupachatelů svým jednáním uskutečnil jen některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, jež je pak naplněna jen souhrnem těchto jednání, anebo také tehdy, jestliže jednání každého ze spolupachatelů je aspoň článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti – články řetězu – směřují k přímému vykonání trestného činu a jen ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu a působí současně (srov. rozhodnutí č. 36/1973 a 15/1967 Sb. rozh. tr.).
Rozdíl mezi pachatelstvím a účastenstvím není vždy jednoznačný. Účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu může být jen ten, kdo není sám pachatelem nebo spolupachatelem toho samého trestného činu. Rozlišení činnosti pomocníka od činnosti spolupachatele vyplývá, a je tudíž odvozována od vymezení spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., neboť organizátorství, pomoc ani návod nejsou součástí společného jednání přímo směřujícího k provedení činu, tedy k porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, ale je to pouze jednání podporující činnost (hlavního) pachatele, která nevykazuje znaky společného jednání ve smyslu §9 odst. 2 tr. zák.
V projednávané trestní věci odvolací soud pečlivě zvažoval všechna výše rozvedená a uplatněná pravidla a nepochybil v závěru, že jednání uvedená v bodech 17), 18) a 20) splňují podmínky pro účastenství podle §10 odst. 1 písm. b) tr. zák., a nikoliv spolupachatelství. Nejvyšší soud se s tímto závěrem odvolacího soudu ztotožnil, neboť je zřejmé, že obviněný se provedení krádeží na místě činu osobně neúčastnil, a činy spáchali další dva spolupachatelé, kteří po všech stránkách vlastním jednáním naplnili všechny znaky trestného činu krádeže, kdežto obviněný byl tím, kdo je navedl k jejich spáchání. Tím úmyslně u hlavních pachatelů vzbudil rozhodnutí tyto útoky spáchat. Ze způsobu, jakým obviněný své spolupachatele instruoval, byl návod dostatečný pro provedení těchto útoků, které byly konkretizovány v jeho hlavních rysech.
Odvolací soud však správně shledal, že s ohledem na zásadu zákazu reformationis in peius by šlo při posouzení dílčích útoků pod body 17), 18) a 20) jako účastenství o rozhodnutí vyznívající jako celek v neprospěch obviněného, a proto se zřetelem na ustanovení §259 odst. 4 tr. ř. takto rozhodnout nemohl.
Nejvyšší soud se s tímto řešením odvolacího soudu ztotožnil, protože podle §259 odst. 4 tr. ř., v neprospěch obžalovaného může odvolací soud změnit napadený rozsudek jen na podkladě odvolání státního zástupce, jež bylo podáno v neprospěch obžalovaného, což se v projednávané věci nestalo.
V této souvislosti je totiž třeba připomenout, že při správném právním posouzení činu, jak naznačoval odvolací soud, by došlo k situaci, kdy by byl obviněný v bodech 1) až 16) a 19) uznán vinným pokračujícím trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) odst. 3) tr. zák., neboť by zejména výše škody zůstala stále v rozmezí hranice škody značné (§89 odst. 11 tr. zák.), avšak navíc by byl uznán vinným třemi činy posouzenými jako účastenství podle §10 odst. 1 písm. b) tr. zák., když v bodě 17) by šlo o návod k pokusu podle §8 odst. 1 k §247 odst. 1, 2 tr. zák., v bodech 18) a 19) u každého k návodu u dokonaných trestných činů krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. Takové právní posouzení by pro obviněného bylo podstatně přísnější, neboť by byl uznán vinným a odsuzován za celkem čtyři delikty, když trestný čin krádeže by zůstal v nezměněné kvalifikované podobě. Takový postup by byl v rozporu se zásadou vyjádřenou v §259 odst. 4 tr. ř., a proto odvolací soud zcela správně, když takovou změnu v neprospěch obviněného nemohl provést, ponechal nezměněnu soudem prvního stupně učiněnou právní kvalifikaci.
Jestliže obviněný požadoval, aby za uvedené tři dílčí útoky nebyl vůbec uznán vinným, jde o požadavek, který je zcela v rozporu s pravidly vymezenými v ustanovení §226 tr. ř. a §12 odst. 12 tr. ř. Ve smyslu §12 odst. 12 tr. ř. je totiž i dílčí útok pokračujícího trestného činu v procesním pojetí skutkem, což umožňuje oddělené projednání dílčích útoků pokračování v trestném činu. Z tohoto důvodu není možné (po 1. 1. 2002 na základě novely trestního řádu zákonem č. 265/2001 Sb.) tzv. vypustit ze žalovaného skutku jeho neprokázanou část se závěrem, že šlo o dílčí útok jediného pokračujícího trestného činu (§89 odst. 3 tr. zák), avšak o takovém skutku je nutné rozhodnout podle §226 tr. ř.
Zproštění obviněného by však přicházelo v úvahu pouze za předpokladu, že by byly splněny podmínky pro některý z důvodů zproštění uvedených v §226 písm. a) až e) tr. ř. O takovou situaci se ovšem v projednávané věci evidentně nejedná, protože v případě útoků pod body 17), 18) a 20) bylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obviněný stíhán, v žalobním návrhu označený skutek je trestným činem (byť jiným než jak uzavřel soud prvního stupně), bylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný, který byl příčetný a trestně odpovědný, a trestnost uvedeného činu nezanikla. Nepřicházelo tedy do úvahy zproštění obžaloby, a proto bylo nutné obviněného uvedeným činem uznat vinným (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 9/2007-II. Sb. rozh. tr.).
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud shledal, že rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2012, sp. zn. 11 To 262/2012, je správný. Protože výhrady, které obviněný uplatnil v nyní podaném dovolání, nejsou opodstatněné, podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. toto dovolání odmítl. V takovém případě nemusel a ani nemohl postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumávat napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. října 2013
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová