ECLI:CZ:NS:2014:11.TCU.100.2014.1
sp. zn. 11 Tcu 100/2014-15
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 13. listopadu 2014 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky P. G., rozsudkem Trestního soudu v Charleroi, Belgické království, ze dne 14. 1. 2013, ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Mons č. 193/13, ze dne 17. 4. 2013, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Trestního soudu v Charleroi ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Mons byl P. G. uznán vinným trestnými činy obchodování s lidmi, kuplířství a sexuálními trestnými činy podle čl. 379, 380 odst. 1 a 4 a čl. 383b odst. 1 belgického trestního zákoníku, a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání třiceti sedmi měsíců a peněžitému trestu ve výši 11 000 € se subsidiárním odnětím svobody v trvání tří měsíců.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle Odvolacího soudu v Mons tím, že v Ch. a okolí a jinde na území Belgického království mezi 1. 6. 2008 a 31. 7. 2008 zneužíval tíživé situace, ve které se nacházela K. K., její slabosti a závislosti, přičemž kořistil z její prostituce.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodne, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (minimálně trestný čin kuplířství podle §189 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně mravnosti a svobodného rozhodování člověka v sexuální oblasti. Jednal přitom v takovém rozsahu, že lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4a odst. 3 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. listopadu 2014
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch