ECLI:CZ:NS:2014:11.TCU.115.2013.1
sp. zn. 11 Tcu 115/2013-11
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 6. ledna 2014 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanky České republiky A. M. , roz. V. , rozsudkem Soudu v prefektuře Chiba, odboru trestné činnosti č. 2, Japonsko, ze dne 20. dubna 2012, sp. zn. Wa-1166/2011, a to pro porušení čl. 41 zákona o regulaci stimulačních látek a čl. 69-11 a čl. 109 celního zákona Japonska, k trestu odnětí svobody v trvání 9 (devíti) let a peněžité pokutě ve výši 4 000 000 jenů.
Odůvodnění:
Výše uvedeným pravomocným rozsudkem Soudu v prefektuře Chiba, odboru trestné činnosti č. 2, Japonsko, byla A. M. uznána vinnou porušením čl. 41 zákona o regulaci stimulačních látek a čl. 69-11 a čl. 109 celního zákona Japonska, a byl jí za to uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání devíti let a peněžitá pokuta ve výši 4 000 000 jenů.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzená dopustila trestné činnosti v podstatě tím, že dne 9. 7. 2011 na základě dohody s dosud neustanovenými osobami a v zištném úmyslu nastoupila na mezinárodním letišti Charlese de Gaulla ve Francii do letadla, přičemž měla v těle ukryto 760,51 gramů stimulačních látek, tedy množství, které lze použít pro více než 20 000 dávek, a jež byly rozděleny do 79 balíčků. Tyto látky jako kurýr dopravila do Japonska, když s těmito dne 10. 7. 2011 letadlo opustila na mezinárodním letišti Narita v prefektuře Ch. , čímž porušila zákon o regulaci stimulačních látek, neboť se dopustila jejich dovozu do Japonska v rozporu s tímto zákonem. Svůj záměr projít téhož dne stanicí celní kontroly naritské letištní pobočky tokijské celní kanceláře v budově terminálu, aniž by přenášení výše uvedené stimulační látky, jejichž dovoz je zakázán celním zákonem, ohlásila, však nemohla uskutečnit, neboť úředníkem pobočky celní kanceláře byly uvedené stimulační látky zjištěny.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení japonským soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodne, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají mimo jiné údaje o odsouzení občana České republiky soudem jiného než členského státu Evropské unie, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud v takovém případě rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 5 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzená je státní občankou České republiky, která byla odsouzena cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzená A. M. se společně s dalšími osobami pro svůj finanční prospěch podílela na obchodování s velkým množstvím stimulačních látek (pervitinu), když tyto bez povolení držela a pašovala tím, že je letecky jako kurýr převážela z Francie do Japonska, kde byly určeny k další distribuci. Dopustila se tak trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána i mezinárodními úmluvami. Společenská škodlivost její trestné činnosti je zvyšována i tím, že se této dopustila společně s dalšími osobami a rovněž i množstvím nalezené drogy. Pokud jde o druh trestu, byl jí uložen velice citelný trest odnětí svobody a vysoká peněžitá pokuta. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. ledna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík