ECLI:CZ:NS:2014:11.TCU.144.2014.1
sp. zn. 11 Tcu 144/2014-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 26. listopadu 2014 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů se na odsouzení občana České republiky J. B. rozsudkem Zemského soudu Feldkirch ze dne 12. 10. 2009, sp. zn. 16 Hv 154/09t , který nabyl právní moci dne 3. 2. 2010, Rakouská republika, a to pro trestný čin částečně dokonané krádeže a částečně pokusu o krádež vloupáním podle §§127, 129 Z 1, 15 trestního zákoníku Rakouské republiky, k trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu Feldkirch ze dne 12. 10. 2009, sp. zn. 16 Hv 154/09t byl obviněný uznán vinným ze spáchání trestného činu částečně dokonané krádeže a částečně pokusu o krádež vloupáním a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců nepodmíněně.
Podle skutkových zjištění Zemského soudu Feldkirch se obviněný dopustil trestné činnosti tím, že dne 5. 9. 2009 v B. rozbil okénko dveří vozidel ve třech případech a odcizil navigaci zn. TOMTOM, svazek klíčů, několik drobných Eur a pokusil se rozbít okénko u vozu BMW 535 firmy VRZ- Informatik GmbH za účelem proniknutí dovnitř, což se mu nepodařilo.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dopisem pod sp. zn. MSP-1228/2012-MOT-T/7 ze dne 16. 10. 2014 návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu dne 21. 10. 2014.
Podle §4a odst. 3 citovaného zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že odsouzený je občanem České republiky, byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle §205 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona. V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně vlastnického práva. Závažnost skutků obviněného spočívá v opakování majetkové trestné činnosti, kdy škodou bylo ohroženo 3.000,00 Eur. Tuto trestnou činnost lze proto označit za závažnou ve smyslu §4a odst. 3 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl odsouzenému uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona týkající se závažnosti a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. listopadu 2014
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman