ECLI:CZ:NS:2014:11.TCU.148.2014.1
sp. zn. 11 Tcu 148/2014-45
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 26. listopadu 2014 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky L. O . , rozsudkem Zemského soudu Wiener Neustadt, Rakouská republika, ze dne 10. 6. 2009, sp. zn. 39 Hv 57/09t, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu Vídeň, Rakouská republika, ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. 20 Bs 326/09a, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu Wiener Neustadt, Rakouská republika, ze dne 10. 6. 2009, sp. zn. 39 Hv 57/09t, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu Vídeň, Rakouská republika, ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. 20 Bs 326/09a, který nabyl právní moci téhož dne, byl L. O. uznán vinným trestným činem výdělečné krádeže, podle rakouského trestního zákona, a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu L. O. spáchal trestnou činnost v podstatě tím, že poté, co společně s J. S. a J. D. přicestovali do Rakouska s úmyslem si trestnou činností - krádežemi - opatřovat trvalý zdroj příjmů, dne 6. 5. 2009 vešli do pánského butiku Eigner v N., se záměrem odvést pozornost přítomné prodavačky, čímž přispěli ke spáchání trestného jednání zvlášť stíhaného J. D., který v úmyslu se jejich přivlastněním nezákonně obohatit, odcizil ke škodě majitele pánského butiku Eiger, cizí movité věci, a to pět polokošilí zn. Tommy Hilfiger v hodnotě 400,- euro.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený L. O. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (krádeže podle §205 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený L. O. se pro svůj prospěch podílel na jednání, kterým způsobil vyšší škodu na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována zejména tím, že se této dopustil s dalšími osobami, jakož i způsobem jejího provedení. Z obsahu spisového materiálu rovněž vyplývá, že byl již v minulosti pro majetkovou trestnou činnost spáchanou v České republice i v Rakousku odsouzen. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl již uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení L. O. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. listopadu 2014
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík