ECLI:CZ:NS:2014:11.TCU.181.2014.1
sp. zn. 11 Tcu 181/2014-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 9. prosince 2014 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky, L. Č. rozsudkem Obvodového soudu Zwickau, Spolková republika Německo, ze dne 18. 4. 2013, sp. zn. 6 Ls 340 Js 26077/11, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu Zwickau, Spolková republika Německo, ze dne 18. 4. 2013, sp. zn. 6 Ls 340 Js 26077/11, který nabyl právní moci dne 26. 4. 2013, byl L. Č. uznán vinným trestným činem nedovoleného dovozu omamných a psychotropních látek v souběhu s trestným činem nedovoleného obchodování s omamnými a psychotropními látkami, podle zákona o omamných a psychotropních látkách a německého trestního zákona a odsouzen k nepodmíněnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 4 (čtyř) měsíců.
Podle skutkových zjištění Obvodového soudu Zwickau se L. Č. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že ačkoliv věděl, že nevlastní potřebné povolení podle zákona o omamných prostředcích nutné pro zacházení s omamnými látkami, nejméně od 1. 1. 2012 v úmyslu si dovozem, nákupem a prodejem pervitinu a marihuany alespoň zčásti opatřit zdroj příjmů tak:
1. v době mezi 7. 1. 2012 a 6. 7. 2012 nejméně v deseti samostatných případech dovezl přes hraniční přechody J. nebo K., vždy po 2,5 gramech pervitinu a nejméně 1 gramu marihuany na území Spolkové republiky Německo, se záměrem tyto omamné a psychotropní látky prodat, což učinil ve velkém počtu dílčích prodejů spotřebitelům ve W.,
2 . dne 6. 7. 2012 kolem 23:50 hod. uschoval ve svém bytě v R. ve W. cca 11,9 gramů pervitinu a 8,1 gramů marihuany za účelem jejich dalšího prodeje.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený L. Č. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený L. Č. se pro svůj finanční prospěch podílel na dovozu a obchodování s omamnými látkami (pervitinem a marihuanou), když tyto bez povolení pašoval, držel a dále obchodoval. Dopustil se tak trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána i mezinárodními úmluvami. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována množstvím a druhem nalezené drogy, když z obsahu spisového materiálu rovněž vyplývá, že byl již v minulosti opakovaně odsouzen pro úmyslnou trestnou činnost spáchanou v České republice i ve Spolkové republice Německo. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl již uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení L. Č. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. prosince 2014
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík