ECLI:CZ:NS:2014:11.TCU.20.2014.1
sp. zn. 11 Tcu 20/2014-8
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 20. května 2014 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. D., rozsudkem Soudu v Neapoli, Itálie, ze dne 26. 5. 2011, ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Neapoli ze dne 16. 12. 2011, sp. zn. 11392/2011, který nabyl právní moci dne 31. 1. 2012, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Soudu v Neapoli byl J. D. uznán vinným trestným činem podle čl. 110-423 italského trestního zákoníku a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a osmi měsíců. Rozsudkem Odvolacího soudu v Neapoli ze dne 16. 12. 2011, sp. zn. 11392/2011, bylo jeho odvolání zamítnuto.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Soudu v Neapoli tím, že spolu s dalšími spolupachateli dne 25. 5. 2011 za použití zapalovače u veřejné cesty rozdělávali oheň na velké hromadě odpadků na chodníku vedle kontejneru, přičemž jednali s úmyslem založit velký požár, neboť současně zapálili několik ložisek ohně v obydlené ulici s hustým pěším provozem na vysoce hořlavém materiálu. Důsledky by přitom byly mnohem horší, pokud by nezasáhli hasiči.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodne, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený J. D. je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin obecného ohrožení podle §272 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně života nebo zdraví lidí anebo zájmu na ochraně cizího majetku. Jednal přitom v takovém rozsahu (pokud jde o význam nebezpečí, které vzniklo z jeho jednání), že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4a odst. 3 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. května 2014
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch