ECLI:CZ:NS:2014:11.TCU.25.2014.1
sp. zn. 11 Tcu 25/2014-10
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 9. dubna 2014 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanů České republiky P. D., a F. H. , rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakouská republika, ze dne 23. 10. 2009, sp. zn. 506 Hv 21/2009D, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakouská republika, ze dne 23. 10. 2009, sp. zn. 506 Hv 21/2009D, který nabyl právní moci ze dne 28. 10. 2009, byli P. D. a F. H. uznáni vinnými trestným činem řemeslné krádeže v rámci zločinného spolčení, podle §127 a §130 rakouského trestního zákona, za který byli odsouzeni k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, a to P. D. v trvání patnácti (15) měsíců a F. H. v trvání osmnácti (18) měsíců.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se P. D. a F. H. dopustili trestné činnosti v podstatě tím, že společně s dalšími osobami – Ch. K., L. H. a J. L. dne 17. 9. 2009 v G., W. a G. jako členové zločinného spolčení odcizili ke škodě firem Penny-Markt a Hofer movité věci – a to různé potraviny a kosmetické výrobky v celkové hodnotě 2.017,68 Eur, v úmyslu se jejich přivlastněním neoprávněně obohatit.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodne, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzení P. D. a F. H. jsou občany České republiky, byli odsouzeni cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (krádeže podle §205 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzení P. D. a F. H. se pro svůj majetkový prospěch dopustili majetkové trestné činnosti, kterou způsobili vyšší škodu na cizím majetku. Společenská škodlivost jejich trestné činnosti je zvyšována i tím, že se této dopustili s dalšími osobami a více protiprávními útoky. Z obsahu spisového materiálu rovněž vyplývá, že oba byli již v minulosti vícekráte odsouzeni pro majetkovou trestnou činnost. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzeným byly již uloženy nezanedbatelné nepodmíněné tresty odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení P. D. a F. H. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. dubna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík