ECLI:CZ:NS:2014:11.TCU.26.2014.1
sp. zn. 11 Tcu 26/2014-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 26. června 2014 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. S., rozsudkem Okresního soudu v Kristiansandu, Norské království, ze dne 17. 2. 2011, sp. zn. 11-003570MED-KISA/25, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Agderu ze dne 21. 6. 2011, sp. zn. 11-049530AST-ALAG, a to pro trestné činy spočívající ve třech porušeních §145 odst. 2, odst. 1 a 3 a §49 norského trestního zákoníku, jednom porušení §182 odst. 1 norského trestního zákoníku a jednom porušení §257 norského trestního zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a sedmi měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Kristiansandu ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Agderu byl J. S. uznán vinným trestnými činy spočívajícími ve třech porušeních §145 odst. 2, odst. 1 a 3 a §49 norského trestního zákoníku, jednom porušení §182 odst. 1 norského trestního zákoníku a jednom porušení §257 norského trestního zákoníku a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a sedmi měsíců.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Okresního soudu v Kristiansandu tím, že
1. Dne 3. 6. 2010 v O., S., si zajistil přístup k PIN-kódům a informacím o platebních kartách u neznámého počtu klientů bankomatu pomocí skimmingového zařízení skládajícího se z kamery a čtečky karet namontovaných na bankomatu banky Fokus bank s cílem používat kopírované informace o kartách k neoprávněnému odčerpání peněz z příslušných bankovních účtů a/nebo s cílem přenechat informace o kartách jiným osobám, které by peníze z těchto účtů odčerpaly.
2. V době od 29. 5. 2010 do 5. 6. 2010 zhruba do 18.00 hodin v S., J., si zajistil přístup k PIN-kódům a informacím o platebních kartách u neznámého počtu klientů bankomatu pomocí skimmingového zařízení skládajícího se z kamery a čtečky karet namontovaných na bankomatu banky Fokus bank s cílem používat kopírované informace o kartách k neoprávněnému odčerpání peněz z příslušných bankovních účtů a/nebo s cílem přenechat informace o kartách jiným osobám, které by peníze z těchto účtů odčerpaly.
3. V době od 22. 7. 2010 do 24. 7. 2010 v G., S. P., si s dalším spolupachatelem zajistil přístup k PIN-kódům a informacím o platebních kartách u neznámého počtu klientů bankomatu pomocí skimmingového zařízení skládajícího se z kamery a čtečky karet namontovaných na bankomatu banky Sparebanken Pluss s cílem používat kopírované informace o kartách k neoprávněnému odčerpání peněz z příslušných bankovních účtů a/nebo s cílem přenechat informace o kartách jiným osobám, které by peníze z těchto účtů odčerpaly.
4. Dne 22. 7. 2010 v O. v G. předložil falešný francouzský pas se jménem B. D. B., který získal nezákonně v B., při nákupu mobilního telefonu v obchodě Expert.
5. Dne 26. 7. 2010 okolo 13.00 hod. v S. nebo na jiném místě v L. odcizil tašku, která mj. obsahovala mobilní telefon patřící paní B. R.
6. Dne 26. 7. 2010 okolo 17.00 v L. nebo K. nabyl mobilní telefon, který byl odcizen.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení norským soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodne, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky soudem jiného než členského státu Evropské unie, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 5 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený J. S. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 tr. zákoníku v případě prvních tří skutků, trestný čin padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 tr. zákoníku v bodě 4, minimálně trestný čin krádeže podle §205 tr. zákoníku v bodech 5 – 6, kde se patrně jedná o tentýž skutek). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně bezhotovostního platebního styku, na ochraně důvěry v pravost a pravdivost veřejných listin a na ochraně majetku. Jednal přitom v takovém rozsahu (zejména se dopustil trestné činnosti opakovaně), že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2014
Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch