ECLI:CZ:NS:2014:11.TCU.34.2014.1
sp. zn. 11 Tcu 34/2014-7
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 26. června 2014 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů , a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. V. , rozsudkem Zemského soudu Darmstadt, Spolková republika Německo, ze dne 1. 10. 2012, sp. zn. 500 Js 27935/12 11 Ks, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Darmstadt byl J. V. uznán vinným pokusem trestného činu zabití a trestným činem nebezpečného ublížení na těle a byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Zemského soudu Darmstadt tím, že večer dne 21. 6. 2012 se poté, co požil alkoholické nápoje, vydal za svou manželkou k jím ohlášenému „poslednímu pohovoru“. S sebou si vzal kuchyňský nůž s délkou čepele asi 15 centimetrů a kopii rozhodnutí Obvodového soudu Lampertheim ze dne 19. 6. 2012. Asi ve 22.50 hodin dorazil k bytu V. V. s koncentrací alkoholu v krvi maximálně 1,58 ‰. Manželka mu otevřela vstupní dveře domu, kde jí v průjezdu začal vyčítat citované soudní rozhodnutí a ptal se, jestli ho chce zničit. Poškozená se ho po dřívějších zkušenostech s řadou násilných útoků z jeho strany snažila uklidnit, což se jí nejprve podařilo. Odsouzený se však stále snažil zaměřit hovor na jejich vzájemný vztah. Poté, co mu dala poškozená bez pochyb najevo, že nepočítá se společnou budoucností, se rozhodl provést původní záměr, tedy ji zabít. Vytáhl kuchyňský nůž, který před tím držel za zády, přikročil k poškozené a bodal ji velkou silou se záměrem jí způsobit smrtelná zranění nejméně čtrnáctkrát zejména do horní části těla. Na volání poškozené přiběhl její patnáctiletý syn M.–R. R. Na jeho křik, aby matku nechal být, odsouzený reagoval tím, že mu naznačil, aby se stáhnul. M.–R. R. proto vzal sprej s dráždivou látkou a nastříkal odsouzenému jeho obsah do tváře. Na to odsouzený poškozenou pustil a utekl. První pomoc poškozené poskytl soused a následně byla v nemocnici po čtyřhodinové operaci zachráněna, nicméně utrpěla oboustranný pneumotorax a vpich do levého jaterního laloku. V době hlavního líčení, tři měsíce po trestném činu, byla stále poznamenána četnými jizvami a nehybností levé paže s prognózou několika dalších nutných operací.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodne, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený J. V. je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie , přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (pokus zločinu vraždy podle §140 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně lidského života. Jednal přitom v takovém rozsahu, že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4a odst. 3 zákona (zejména pokud jde o míru brutality, s níž útok spáchal, avšak skutek naplňující znaky trestného činu vraždy patrně bude považován za závažný vždy). Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2014
Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch