ECLI:CZ:NS:2014:11.TCU.37.2014.1
sp. zn. 11 Tcu 37/2014-9
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 3. července 2014 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů se na odsouzení občana České republiky V. N., rozsudkem Zemského soudu Krems a.d. Donau, Rakouská republika, ze dne 19. 5. 2009, sp. zn. 16 Hv 30/09d-53, který nabyl právní moci dne 19. 5. 2009, a to pro trestný čin krádeže vloupáním jako zúčastněný podle §§12, třetí případ, 127, 129 č. 3 trestního zákoníku Rakouské republiky, k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu Krems a.d. Donau, ze dne 19. 5. 2009, sp zn. 16 Hv 30/09d-53, který nabyl právní moci dne 19. 5. 2009, byl V. N. uznán vinným trestným činem krádeže vloupáním jako zúčastněný podle §§12, třetí případ, 127, 129 č. 3 trestního zákoníku Rakouské republiky, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců.
Podle skutkových zjištění Zemského soudu Krems a.d. Donau se V. N. dopustil trestné činnosti tím, že poskytl svoje osobní auto k dispozici pro jízdu na místa trestných činů a z míst trestných činů pryč a tento osobní automobil zčásti sám řídil a tím odvezl přímého pachatele J. H. a kořist z místa trestného činu, a to mezi 4. 1. 2009 a 5. 1. 2009 v S. v jednadvaceti případech při útocích proti firmě Media Logistecs GesmbH a mezi 4. 1. 2009 a 5. 1. 2009 v G. v třinácti útocích proti firmě Media Logistics GesmbH.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 20. 5. 2014 pod č. j. MSP-1234/2012-MOT- T/8, podle ustanovení §4a odst. 3 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu návrh, aby rozhodl, že se na odsouzení shora jmenovaného občana rozsudkem Zemského soudu Krems a. d. Donau, sp. zn. 16 Hv 30/09d-53, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného státu Evropské unie, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle §205 zákona č. 40/1969 Sb. , tr. zákoník ve znění pozdějších předpisů).
V posuzované věci jsou ohledně výše uvedené trestné činnosti dány i podmínky materiální povahy. V. N. se dopustil trestné činnosti jako účastník tím, že umožnil a usnadnil v 21 případech ve S. a v 13 případech v G. hlavnímu pachateli spáchání trestného činu krádeže tím, že poskytl svoje auto k dispozici pro jízdu na místa trestných činů a z místa trestných činů pryč a tento osobní automobil zčásti sám řídil a tím odvezl přímého pachatele a předmět krádeže z místa trestného činu. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení V. N. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. července 2014
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman