ECLI:CZ:NS:2014:11.TCU.43.2014.1
sp. zn. 11 Tcu 43/2014-12
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 19. června 2014 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. D. rozsudkem Obvodového soudu Deggendorf, Spolková republika Německo, ze dne 20. 4. 2012, sp. zn. 1 Ls 4 Js 1330/12, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu Deggendorf, Spolková republika Německo, ze dne 20. 4. 2012, sp. zn. 1 Ls 4 Js 1330/12, který nabyl právní moci dne 28. 4. 2012, byl J. D. uznán vinným trestným činem závažné krádeže spáchané v organizované skupině, podle německého trestního zákona, a byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a 6 (šesti) měsíců.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se J. D. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že společně se zvlášť stíhanými P. Ch., D. M. a R. B. se v blíže nezjištěné době začátkem roku 2010 v České republice rozhodli společně odcestovat do Německa s cílem opatřovat si trestnou činností - krádežemi luxusních vozidel koncernu VAG, firem BMW a Porsche, jakož i dalších značek v České republice, Německu, Rakousku a dalších evropských zemích nikoli jen přechodný zdroj příjmů se záměrem tato vozidla prodávat případným zájemcům nebo vozidla odcizená třetími osobami dodávat potenciálním zákazníkům.
Role J. D. spočívala v tom, že byl v rámci skupiny počátečním kontaktem pro zájemce o koupi, Ch. poskytoval úkryty, M. měnil identifikační charakteristiky (čísla VIN) vozidel a B. byl odpovědný za technickou prohlídku a povolení k provozu vozidel v Čechách. V blíže nezjištěné době začátkem roku 2010 se v T. v České republice prostřednictvím V. M. setkali J. D., zvlášť stíhaný P. Ch., V. M. a osoba jménem V. D. Ten se během setkání dotazoval J. D. na vozidlo typu BMW X5 s tím, zda by nemohl „něco udělat“, a jako zálohu mu dal 1.000,- Eur, na základě čehož J. D. poptával takové vozidlo u dosud nezjištěné osoby.
V době od 20,00 hod. dne 13. 4. 2010 do 9,15 hod. dne 14. 4. 2010 byl po násilném vniknutí na pozemek prodejce automobilů Bayern-Car MaK GmbH“, nacházejícího se na adrese H. S., K., z tohoto odcizen osobní automobil bez registrace zn. BMW X5, VIN ... v hodnotě 52.700,- Eur, který byl následně dopraven do České republiky. Poté, co byl z dalšího osobního auta zaparkovaného v lokalitě S., . K. odcizen pár poznávacích značek ... dopravili v době od 22. 4. 2010 J. D., P. Ch. a V. M. osobní auto BMW X5, na němž byly připevněny odcizené poznávací značky ..., alespoň do dvou Ch. zprostředkovaných úkrytů v České republice, mimo jiné do garáže jeho rodičů v T., kde zůstalo několik dní. Následně dal J. D. na žádost V. D. změnit čísla VIN osobního automobilu BMW X5, k němuž obstaral P. Ch. z internetu číslo VIN stejného typu vozidla a D. M. vyměnil číslo VIN osobního vozidla v garáži v T.
Dne 18. 5. 2010 dopravili J. D. a P. Ch. vozidlo s instalovanými odcizenými poznávacími značkami ... k orgánům odpovědným za technické zkoušky vozidel v Čechách – na STK do S., kde se setkali s V. M., V. D. a R. B., který zde dal vozidlo zkontrolovat a registrovat, přičemž předložil fiktivní plnou moc neexistující osoby a nechal provést technickou kontrolu, měření emisí a kontrolu evidence a na Úřadu města K. nechal vystavit čistopisy registračních dokumentů vozidla a schválit vůz jako dovoz z F. Poté bylo vozidlo dopraveno do dílny R. M. v Č., kterému J. D. dne 14. 5. 2010 oznámil telefonicky termín, M. převzal elektronickou změnu identifikačních charakteristik a připojil vozidlo dne 19. 5. 2010 v 08,34 hodin přes jím připravené rozhraní ke svému počítači, vymazal původní VIN, zasáhl do palubní elektroniky a opatřil vozidlo elektronicky falešným VIN a dne 19. 5. 2010 v 15.12 hodin sdělil telefonicky M. dokončení a vozidlo mu předal. Protože V. D. chtěl osobní auto použít jako leasingové vozidlo, J. D. a P. Ch. ho přivezli P. K. v K. u P., který vyhotovil příslušné podklady. Za svou činnost dostali J. D. a P. Ch. 30.000,- Kč a všechny náklady spojené s opatřováním automobilu BMW X5 převzal V. D., u něhož bylo v P. toto vozidlo dne 3. 8. 2010 zajištěno a bylo deklarováno jako vozidlo dovezené z Francie, přičemž jako dovozce vystupovala neexistující osoba „M.“, přičemž smlouva o prodeji osobního vozu BMW X5 s kupní cenou 1.150.000,- Kč datovaná dnem 19. 5. 2010, byla uzavřena mezi touto fiktivní osobou a společností D. M., P., která je zaměstnavatelem V. D.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený J. D. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (krádeže podle §205 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. D. majetkovou trestnou činností si chtěl opatřovat nejen přechodný zdroj příjmů, a činem způsobil značnou škodu na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho jednání je zvyšována i tím, že se tohoto dopouštěl jako člen organizované skupiny. Pokud jde o druh uloženého trestu, je zřejmé, že J. D. byl uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení J. D. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. června 2014
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík