ECLI:CZ:NS:2014:11.TCU.47.2014.1
sp. zn. 11 Tcu 47/2014-12
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 19. června 2014 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. W. rozsudkem Obvodového soudu v Zittau, Spolková republika Německo, ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 4 Ds 500 Js 4208/11, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu v Zittau, Spolková republika Německo, ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 4 Ds 500 Js 4208/11, který nabyl právní moci dne 10. 10. 2012, byl J. W. uznán vinným pokusem trestného činu krádeže se zbraní ve spolčení, podle německého trestního zákona, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 6 (šesti) měsíců.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený J. W. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že po předchozí společné domluvě se zvlášť stíhaným M. S. se oba dne 23. 1. 2011 asi v 01,00 hodin vydali do ulice R.- L. – S. v obci S. v úmyslu odcizit zde nějaký osobní vůz typu VW Polo za účelem získání náhradních dílů. Pro realizaci svého plánu si vytipovali osobní vůz VW Polo poškozeného R. M., přičemž J. W. k vozidlu přistoupil a nástrojem, který si za tím účelem přinesl, se snažil vylomit zámek ve dveřích řidiče. K dokonání činu však nedošlo s ohledem na to, že byl při činu přistižen svědkem J. S.. Následně se oba pachatele policii podařilo zadržet v bezprostřední blízkosti místa činu, přičemž J. W. měl u sebe vystřelovací nůž a M. S. lovecký tesák.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený J. W. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (krádeže podle §205 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. W. se pro svůj prospěch podílel na jednání, kterým hodlal způsobit vyšší škodu na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována zejména tím, že se této dopustil s další osobou, způsobem jejího provedení a rovněž i tím že byl již v minulosti v České republice i ve Spolkové republice Německo soudně trestán, přičemž předmětný skutek spáchal krátce po odpykání dlouholetého trestu odnětí svobody v České republice. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl již uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení J. W. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. června 2014
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík