ECLI:CZ:NS:2014:11.TCU.53.2014.1
sp. zn. 11 Tcu 53/2014-41
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 16. července 2014 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanů České republiky M. M., a R. M. , rozsudkem Soudu v Alessandrii, Italská republika, ze dne 18. 1. 2005, ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Turíně, Italská republika, ze dne 4. 7. 2005, sp. zn. 1663/2005, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Soudu v Alessandrii, Italská republika, ze dne 18. 1. 2005, ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Turíně, Italská republika, ze dne 4. 7. 2005, sp. zn. 1663/2005, který nabyl právní moci ze dne 16. 10. 2005, byli M. M. a R. M. uznáni vinnými trestným činem využívání a podporování prostituce, podle italského trestního zákona, za který byli odsouzeni k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, a to M. M. v trvání dvou (2) roků a čtyř (4) měsíců a k peněžitému trestu ve výši 1.600,- euro a R. M. v trvání dvou (2) roků a dvou (2) měsíců a k peněžitému trestu ve výši 1.400,- euro.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se M. M. a R. M. společně s M. P. dopustili trestné činnosti v podstatě tím, že poté, co v České republice a na Slovensku vyhledávali dívky určené k prostituci, zajišťovali jejich příjezd do Itálie, kde jim vyhledali ubytování v Hotelu Novi v N. L. a využívali je k prostituci tak, že:
A) v době od července do 9. 9. 2004 v N. L. po vzájemné dohodě využívali prostituce několika českých dívek, a to M. M., J. B. a blíže nezjištěné dívky jménem „P.“, přičemž M. M. a R. M. organizovali a řídili prostituci formou nabídky ochrany děvčatům, které často doprovázeli do práce a z práce, zajišťovali jejich hotelové ubytování. M. P. pak denně kontrolovala jejich činnost, zajišťovala potřebné logistické služby, zabezpečovala jim především kondomy a papírové ubrousky, a nechávala si vyplácet celou jejich odměnu, kterou po odečtení nákladů a odměny pro sebe a pro potřeby dívek předávala M. M. a R. M. Odsouzení tedy způsobili škodu více osobám a dopustili se i výhrůžek a násilí, když vůči dívkám kvůli ukáznění a podřízení jejich vůli používali vážné hrozby a fyzické násilí,
B) v době od konce srpna do 9. září 2004 po vzájemné dohodě v České republice přemlouvali Š. M. a J. M., aby pracovaly jako prostitutky v Itálii a naváděli je, aby se tam za tímto účelem přestěhovaly. V provozování prostituce je pak podporovali tím, že nalákali obě dívky, kterým nabídli zajištění ochrany a pobízeli je k přestěhování do Itálie, přičemž N. T., vůči němuž probíhá samostatné řízení zajišťoval logistickou podporu a přepravoval obě dívky a oba odsouzené ve svém vozidle.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodne, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzení M. M. a R. M. jsou občany České republiky, byli odsouzeni cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (kuplířství podle §189 tr. zákoníku ). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzení M. M. a R. M. se dopustili činnosti, k jejímuž postihu Českou republiku zavazuje i mezinárodní úmluva (Mezinárodní smlouva o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a vykořisťování prostituce jiného ze dne 2. 12. 1949). Společenská škodlivost jejich trestné činnosti je zvyšována i tím, že se této trestné činnosti dopustili vůči více osobám. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzeným byly již uloženy citelné tresty odnětí svobody. Ačkoliv se předmětné trestné činnosti dopustili již v roce 2004, nutno s ohledem na závažnost a povahu spáchané trestné činnosti a zjištění vyplývající z opisu Rejstříku trestů, podle něhož byli oba opakovaně za úmyslnou trestnou činnost trestáni i v České republice, jakož i společenskou škodlivost jejich jednání dovodit, že je dán zájem na tom, aby se na výše uvedené odsouzení M. M. a R. M. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. července 2014
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík