ECLI:CZ:NS:2014:11.TCU.56.2014.1
sp. zn. 11 Tcu 56/2014-15
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 27. srpna 2014 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů , a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. B. , rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci Wien, Rakousko, ze dne 8. 10. 2013, sp. zn. 075 Hv 114/13b, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci Wien ze dne 8. 10. 2013 byl M. B. uznán vinným zločinem loupeže ve stádiu pokusu a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Zemského soudu pro trestní věci Wien tím, že se dne 19. 8. 2013 ve V. pokusil s pomocí zbraně „softgun“ pod pohrůžkou újmy na zdraví a životě vynutit na poškozené T. P. peníze.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodne, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen .
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený M. B. je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie , přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin loupeže podle §173 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně osobní svobody a vlastnického práva. Jednal přitom v takovém rozsahu (zejména spáchal trestný čin se zbraní), že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4a odst. 3 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. srpna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch