ECLI:CZ:NS:2014:11.TCU.7.2014.1
sp. zn. 11 Tcu 7/2014-10
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 5. února 2014 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky, J. O., rozsudkem Obvodového soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 11. 4. 2012, sp. zn. 6 Ls 160 Js 16216/10, hledí jako na odsouzení soudem České republiky, a to při zahrnutí trestu uloženého mu rozsudkem Obvodového soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 18. 5. 2011, sp. zn. 6 Ls 420 Js 30/10, ohledně něhož Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 11 Tcu 161/2012, rozhodl podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 11. 4. 2012, sp. zn. 6 Ls 160 Js 16216/10, který nabyl právní moci dne 13. 4. 2012, byl J. O. uznán vinným trestným činem zvlášť závažné krádeže ve třech případech, podle německého trestního zákona, a odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu v trvání 2 (dvou) roků a 3 (tří) měsíců, a to při zahrnutí trestu z dřívějšího rozsudku Obvodového soudu Görlitz, ze dne 18. 5. 2011, sp. zn. 6 Ls 420 Js 30/10, v trvání 1 (jednoho) roku a 3 (tří) měsíců.
Podle skutkových zjištění Obvodového soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 11. 4. 2012, sp. zn. 6 Ls 160 Js 16216/10, se J. O. dopustil trestné činnosti skutky popsanými v bodech ad 1) – 3) rozsudku v podstatě tím, že ad 1) v úmyslu opatřit si finanční prostředky k obživě trestnou činností ad 1) v noci z 22. 7. 2010 na 23. 7. 2010 vnikl po vyzvednutí uzavřené vstupní brány na veřejné koupaliště v E., K., kde vypáčil dveře do pokladny plovárny, kde odtrhl ke stěně přišroubovanou krychli z ocelového plechu, s níž sešel do sklepa budovy, kde ji násilím otevřel a z této ke škodě Města E. odcizil hotovost ve výši cca 580,- Eur. Jednání popsaného v bodě ad 2) rozsudku se dopustil tak, že následně v prostorách předmětného koupaliště za použití násilí vnikl do zde se nacházejícího kiosku, provozovaného manželi B., odkud z pokladny odcizil přibližně částku 100,- Eur, snědl vídeňské párky, přičemž v důsledku toho, že ponechal otevřenu mrazničku, došlo k částečnému rozmrazení a znehodnocení v ní uloženého zboží. Skutek pod bodem ad 3) spáchal tím, že v době mezi 15,30 hod dne 10. 2. 2011 až do 10.15 hod dne 11. 2. 2011 po rozbití okenní tabule v kiosku v lesních lázních v S. odcizil ze zde uskladněného připraveného jídla asi 30 masových kuliček, mikrovlnné zařízení a asi 30 lízátek, vše v hodnotě cca 100, - Eur. I zde ponechal otevřenu mrazničku, odkud byly vybrány potraviny a tyto rozházeny okolo.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený J. O. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (krádeže podle §205 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
Podmínka oboustranné trestnosti je pak splněna i ohledně trestných činů z rozsudku Obvodového soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 18. 5. 2011, sp. zn. 6 Ls 420 Js 30/10, Spolková republika Německo, které rovněž vykazují znaky trestných činů podle právního řádu České republiky, a to znaky trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku a pokusu krádeže podle §21 tr. zákoníku k §205 tr. zákoníku. V tomto směru lze odkázat na závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 11 Tcu 161/2012, jímž bylo ohledně tohoto odsouzení rozhodnuto podle §4a odst. 3 zákona, že se na něj hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. O. se opakovaně dopustil majetkové trestné činnosti, kterou způsobil vyšší škodu na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována i tím, že se jednalo o více útoků a rovněž i způsobem jejich provedení. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl již uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedená odsouzení J. O. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. února 2014
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík