ECLI:CZ:NS:2014:11.TCU.78.2014.1
sp. zn. 11 Tcu 78/2014-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 27. srpna 2014 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky R. R. rozsudkem Obvodového soudu Hof, Spolková republika Německo, ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 6 Ls 21 Js 1502/13 jug., hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu Hof, Spolková republika Německo, ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 6 Ls 21 Js 1502/13 jug., který ohledně R. R. nabyl právní moci dne 15. 8. 2013, byl tento uznán vinným trestným činem krádeže spáchané organizovanou skupinou v pěti případech, podle německého trestního zákona, a byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a 6 (šesti) měsíců.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se asi počátkem ledna 2013 odsouzený V. M. rozhodl opatřovat si trestnou činností - krádežemi - zdroj příjmů. Poté, co se spolu s odděleně stíhaným O. O. dopustil dne 22. 1. 2013 ve firmě E. J., S. S., v H., ve Spolkové republice Německo, krádeže zboží, které následně v České republice prodali a získaný výnos si rozdělili, následně v době mezi 22. 1. 2013 a 25. 1. 2013 se k M. přidali M. D., R. R., D. F. a J. R. a společně se jako organizovaná skupina dohodli, že budou v různém složení jezdit do Německa, kde budou páchat krádeže, kterými si zajistí trvalý zdroj příjmů. Ukradené zboží pak budou dále prodávat v České republice a tržby z prodeje si budou mezi sebou dělit.
Skutky popsané pod body 5) až 9) rozsudku, kterých se odsouzený R. R. společně s dalšími pachateli dopustil, spočívaly v podstatě v tom, že:
5) dne 28. 1. 2013 v době mezi 16:00 hod. a 18:30 hod. R. R. společně V. M., M. D.a odděleně stíhaným O. odcizili ve firmě M. H., S. S., H., různé předměty (harddisky, smartphony) v celkové hodnotě 487,93 euro, které následně v České republice prodali a tržbu si rozdělili,
6) téhož dne asi v 17:10 hod. R. R. společně V. M., M. D. a odděleně stíhaným O. odcizili větší počet MP3 přehrávačů resp. MP4 přehrávačů ve firmě E. v H. v přibližné hodnotě cca 150,- euro,
7) opět téhož dne asi v 18:30 hod. na základě společné dohody se vydal M. D. společně s R. R. a V. M. znovu do firmy E. v H., kde odcizil další MP3 přehrávač v hodnotě 67,70 euro,
8) rovněž dne 28. 1. 2013 krátce před uzavřením prodejny se vydal M. D. spolu se zvlášť stíhanou J. R. na základě společné dohody s R. R. a V. M. ještě jednou do firmy E. v H.,kde odcizil další MP3 přehrávač v hodnotě 67,70 euro,
Předměty odcizené krádežemi popsanými v bodech 5) - 8) rozsudku poté R. R. společně V. M. a M. D. dovezli do České republiky, kde je prodali a tržbu si rozdělili,
9) dne 29. 1. 2013 odjeli R. R. spolu s M. D. opětovně do Spolkové republiky Německo, kde společně se zvlášť stíhanou J. R. odcizili ve firmě M. H., S. S., H., různé zboží (mimo jiné několik harddisků) v celkové hodnotě 223,97 euro.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený R. R. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (krádeže podle §205 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený R. R. se podílel na majetkové trestné činnosti, kterou si chtěl opatřovat nejen přechodný zdroj příjmů, a kterou způsobil vyšší škodu na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho jednání je zvyšována i tím, že se této dopouštěl jako člen organizované skupiny, přičemž se jednalo o více útoků. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému R. R. byl již uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení R. R. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. srpna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík